Špinavý trik

První letošní velký oscarový favorit ve mně zanechal spíše rozporuplné pocity. Nemůžu si pomoct, ale z filmu jsem cítila hlavně to, že vznikl za účelem získávání mnoha cen, ale David O. Russell jakoby do toho nedal něco více ze sebe, prostě jen natočil retro gangsterku, která vypadá "cool". Stejně jako v Silver Linins Playbook, i tady se David snaží každý monolog, nebo dialog silně vypointovat, jenomže zatímco v Silver Linings Playbook se mu to dařilo hlavně proto, že film byl o postavách, tady už to na mě místy působilo nuceně. První hodina byla i docela utahaná, což jsem nečekala, nicméně druhá polovina už šlápla na plyn a bavila mě, velkou zásluhu na tom má perfektní herecké obsazení, musím zmínit Jennifer Lawrence, která i na velice omezeném prostoru dokázalo to, že právě její scény mi utkví v hlavě asi nejdéle. Špinavý trik je pro mě taková ta klasická oscarovka, u které oceníte kvality (film je dobře napsaný i natočený), ale postrádáte v něm něco osobitého a výjimečného a po skončení zůstanete úplně chladní. Těmi 4* si stále nejsem jistá. 70% (06.01.2014)

„Some of this actually happened.“ Nadsazený úvodní titulek dobře upozorňuje na slabiny i silné stránky Russellova žánrově neukotveného filmu. Ne, nebudeme vás obeznamovat s procedurálními podrobnostmi ústředního švindlu. Kdoví, jak to tehdy vlastně bylo. A ano, stejně jako to, co uvidíte, také Hollywood je jednou velkou hrou na pravdu. Takže budeme sami sobě hodně nastavovat zrcadlo a jiné odrazné plochy a od úvodní scény (příprava na výstup) upozorňovat na performativní rozměr podvodnického „řemesla“. Čili ne fakta a takové jejich dávkování, které by vytvářelo napětí a očekávání, ale sebereflexivní hříčka, bezezbytku patřící hercům. Kvůli upozadění průběhu operace ve prospěch vztahů mezi postavami, které popírají a znovunalézají vlastní identitu, není, co by vyprávěcí konstrukci drželo pohromadě a diváka ve střehu. Trhavý rytmus vyprávění můžeme chápat jako snahu přizpůsobit formu množství vypravěčů, jejich různým povahám a cílům (a hereckým projevům, protože téměř každý herec je naladěný na jiný žánr), osobně jej ale vnímán jako důkaz Russellovy režisérské nedisciplinovanosti, jakkoli zapříčiněné právě přílišnou důvěrou v herce. Podobně i manýristické využívání některých stylistických postupů (prudké nájezdy kamery) nebo samoúčelné zapojování dobové hudby svědčí o tom, že Russell řemeslo sice zvládá a ví, jak natočit „cool“ scénu, ale režíruje nekoncepčně. Záměny identit, žánrů, rytmu a vypravěčů jsou zprvu zábavné a film díky nim nepostrádá švih. Nadbytek obrazů a slov, jež v zásadě tvrdí stále totéž (a tvrdí to mnohem přímočařeji než třeba Preston Sturges v nestárnoucí The Lady Eve, ke které by zřejmě měla odkazovat postava Amy Adams) ale vinou beztvaré režie a bezvýznamné zápletky omrzí mnohem dříve než třeba ve Vlkovi z Wall Street, jenž se díky koncentrovanější a koherentnější naraci jeví jako výrazně kratší film. Před úplným odmítnutím a rychlým zapomenutím film, jak už se u Russella stává zvykem, zachraňují herci. Bradley Cooper a Jennifer Lawrence, jakkoli zábavní, se sice zapomněli přepnout z excentricky komediálního módu z Terapie láskou a obludná (s)exploatace těla Amy Adams postavu Sydney zbytečně zplošťuje a ubírá jí na ambivalentnosti, ale minimálně Christian Bale už pár let nevypadal tak špatně a nehrál tak dobře. 65% (21.01.2014)

Jsem velkým fandou zatýkání politiků, bankéřů, mafiánů a podobné verbeže, ale tohle je pouze divizně zahraná bramboračka s prvoligovou sestavou. Navíc tomu chybí nějaký zásadní prvek překvapení a tak dávám hvězdy za jedinou věc vybočující z šedi průměru - zběsilé účesy filmových hvězd. Ty jsou naprosto vynikající a dělají z jejich seriózních nositelů solidní klauny. (14.07.2014)

David O. Russell (poslední dobou) točí jednoduše "lidské" filmy, které nemusí mít kdovíjak chytrý děj, či převratně napsané dialogy, aby se člověku vryly pod kůži. Fighter, Terapie láskou a nyní i Špinavý trik působí sympaticky, domácky a sálá z nich lidství. Na obrazovce se pohybují lehce groteskní charaktery, na které se díky kvalitnímu herectví dost dobře dívá. Rozjezd filmu je skvělý, Russelovo filmové vyprávění je poutavé, děj se zamotá tak akorát a 70. léta jsou zpodobněna perfektně. Výhrady mám k závěrečné fázi, která se jaksi rozplývá do ztracena, a to i přesto, nebo spíš právě proto, že se snaží působit mindfuck dojmem, což neodpovídá dosavadní neseriózní náladě. 7/10 (03.01.2014)

,,AŤ TO JE COKOLIV... BUDE TO TO NEJLEPŠÍ, CO JSME KDY UDĚLALI.…“ /// Mistři klamu – žádní eskamotéři, ale dva podvodníčci, z nichž VONA je velice přesvědčivá (hlavně, když vyloží všechno na stůl) a VON je týpek s neskutečnou vanou (že by pivo?). Prudící úvod a pak – prostě dlouho tomu nemůžu přijít na chuť, páč to vyprávění je takový zvláštní. Bejt to kniha, tak se nedostanu přes 13tou stranu. Vypráví, vypráví, a když už se zdá, že hodím čelo – jebnou tam něco zajímavýho. A pak zase a zase a zase a nebejt toho parádního vobsazení, asi bych ty 3* nedal. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Říkám ne, aby mě všichni chtěli. 2.) Potřebuju poradit, jak správně motivovat (třeba manžela…). 3.) Thx za titule ,,fčelí medvídek“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (18.01.2014)