Špinavý trik

Hypotéza, kterou jsem zformuloval v průběhu sledování filmu: Režisér David O. Russell si myslel, že může točit jako Martin Scorsese. A tak, když už točil o Atlantic City, si od Martyho vypůjčil polovinu herců z Mistrova seriálu Impérium - Mafie v Atlantic City a jako pojistku, když už točil o kasinu, hlavního představitele z Mistrova Casina. Ale ani tyhle popošťouchnutí neudělaly z Davida O. Russella Martina Scorseseho. A to se Robert De Niro fakt snažil... (01.06.2014)

Když dva (tři, čtyři, ..) dělají totéž, není to totéž. Urputná, prázdná manýra a snaha se líbit a dělat to jako jiní (ti vzoroví), zde mimo převážně slušných hereckých výkonů (hvězdná Jennifer Lawrence je přesvědčivě blbá) bije do očí víc, než výstavní výstřihy Amy Adams. David O. Russell, především jako zodpovědná osoba za nudný scénář přeplněný žvaněním a unylou režii, se opět překonává v klesání a svoji tvůrčí laťku podlézá zas o něco níž. A podlézá nejen ji(m). Podlézá a podlézá. Je to od něj skutečně špinavý trik...VLCI vyjí jinde, ale to by bylo nošením dříví do lesa. Do lesa, kam se své dříví snaží O. Russell nanosit, ale zatím je mu cesta do něj zapovězena. (01.02.2014)

Jak byl American Hustle nesnesitelně dlouhý, tak rychle to vezmu já: Přehlídka kostymérské/vizážistické/designérské preciznosti ve víru fascinujících hereckých výkonů uprostřed tornáda dramaturgicko/scénáristicko/režisérského bordelu. Tohle zkrátka v některých - a dost zásadních - ohledech hrubě nevyšlo, ale alespoň se Amy Adams dočkala pomníku pro své půvaby, jako byla Aféra Thomase Crowna pro Rene Russo nebo After The Sunset pro Salmu Hayek;) 50% (31.07.2017)

Snaží li se někdo namalovat na zeď kosočtverec, bude to pořád kunda, i když pečlivě namíchá barvy a použije exkluzivní štětce z koňských žíní. Obsah a obsazení mě nadchlo, těšil jsem se jak cigoš na sociální dávky, a pak jsem dvě hodiny otráveně sledoval, jak se partička pitoreskních figurek v podání špičkových herců marně pokouší vytlačit scenáristickou zácpu a ukojit režisérské ambice egoistického, artového psychotika. Je z toho chaotická, neředěná dávka koncentrované, žvanivé nudy, určená zejména pro notorické okusovače nehtů, hloubavé sociální rádobyinženýry a všechny ty, co jsou schopni opětkovat i Příjezd lokomotivy. To takový já opět neváhám sáhnout k odborným, erudovaným, filmově teoretickým termitům a s klidem to označit za "Iritující pičovinu". (07.01.2014)

Všechny ty nominace jsou pochopitelné, ale nebavilo by mne koukat na to znovu a když, tak jen kvůli některým málo scénám, které stojí za to především díky fantastickým hereckým výkonům, skvělé estetice, kostýmům a povzbujícím hudebním flákům sedmdesátých let. Ovšem vyladěné to je až běda a divák, která prokoukne sofistikované motivace postav a skvělou psychologii, bude spokojen. Nikoliv však ohromen. Na to je to příliš pomalé a nevyrovnané s x hluchými a zbytečnými momenty, kde nezbývá než se opájet skvělým vizuálem a to je při konverzačním filmu ne úplně v pořádku. (27.06.2014)