Špinavý trik

O. Russell mě nesmírně otravuje. Jeho filmy připomínají výkladní skříň klišé a konvencí a pokud ve Fighterovi všechno tohle fungovalo dobře, od Terapie láskou se to změnilo na prázdné pozlátko přikryté imitací "něčeho víc". Přitom jeho manýristické preferování některých postupů a kompozic není už ani "kýčovitě hezké" a cool (vzrušující), ale jednoduše prázdně samoúčelné. Zcela v souladu s nekončící přehlídkou "tak akorát aby nebylo vidět moc" dekoltů Amy Adams, která místo vzrušení budí po chvíli zvídavý pocit, že zda má pozornost přitahovat, nebo odvádět. Absurdně bohatý výběr dobových šlágrů, přehlídka debilních účesů, nefungujících paralelních linií a vypravěčských hlasů, tažená Balem, který už začíná trochu zapomínat, že herectví je něco víc než nabírat a shazovat periodicky 50 kilo. Po Vlkovi z Wall Street působí tenhle vyumělkovaný pokus o epopej klamu a přetvářky poskládaný do rádoby drzého a hloubavého celku ještě nejapněji. A to se mi poslední Marty pod kůži příliš nedostal. Ale pořád mám dost rozumu na to, abych poznal podvrh od originálu. [50%] (22.01.2014)

(1001) Mám problém s tady tím retrem, kdy každé vlasy jsou očividně paruka a každý výkon je očividně oscarový. A taky nemám ráda filmy, kde všichni mluví zaráz a nikdo se neposlouchá. Mám potom problém poznat, jestli je to karikatura a nebo jestli to vážně myslí vážně. Uff. A taky nemám ráda ty filmy, co pouští k filmu hudbu proto, aby se nemuseli obtěžovat s vyprávěním jinak. Nejvíc směšné mi ovšem přijde mluvit o tom, že tu jde o syrové emoce. Já jsem se na film dívala pouze kvůli Rennerovi a ten byl aspoň roztomilý, takže to nebyl úplně promrhaný čas. Ovšem měla bych se nejspíš zamyslet nad způsobem, jakým činím životní rozhodnutí (nebo aspoň rozhodnutí, na jaké filmy se podívat), protože jsem se právě dívala na téměř dvou a půl hodinový film, abych mohla vidět čtyřsekundový záběr, jak Jeremy Renner líbá ručičku svojí opravdové novorozené dcery. A jediná opravdická věta mi připadala ta Baleova nad spálenou mikrovlnkou: "Já nechci novou, já chci tu, co mi dal Carmine." (07.10.2014)

Přiznám se, že jsem někdy ve třetině chvilku klimbal, takže mi lehce unikaly souvislosti, ale i tak mi tahle konverzačka přišla zbytečně dlouhá a odnáším si z ní jen malé pozitivní střípky: skvělou Jennifer, skvělou hudbu (bohužel prokládanou dlouhými úseky ticha), Mexičana co hraje Araba a skvělý moment rozčarování, který ale nedokáže vykoupit to, že mi ve zbytku něco chybělo. # [monitor, 5.1, EN sub] # příběh *** | hudba *** | humor – | akce – | napětí * | pustil bych siz novu *** (01.03.2014)

David O. Russell nemá zmysel pre mieru. Už pri jeho predchádzajúcom Silver Linings Playbook mnou zmietala neistota a pocit umelého kalkulu, skrývajúceho sa pod lákavým povrchom. American Hustle sa to už ani nesnaží skrývať. Vyladená divácka šou, ktorú predstavuje funkčná (a efektne zostrihaná) videoklipová naratívna štruktúra, mnohopočetnosť žánrov, postáv, narátorov a história, komicky prekrútená do sebaironickej a sebaparodujúcej frašky plnej známych tvárí na pôdoryse vážnej témy a aféry gargantuovských rozmerov láka na krajne mainstreamový, ale tak trochu nevšedný zážitok. Jedným z dôkazov Russellovho zmyslu pre humor je obsadenie - v skutočnosti boli všetci aktéri aféry v danej dobe v priemere o 20 rokov starší. Taktiež zámerne hyperbolizovaná štylizácia charakterov a atmosféry neskorých 70. rokov by výdatne podporili Russellov zámer ukryť pod pozlátkom rafinovaný trik, ktorý by dokázal vytasiť na diváka. Miesto neho však nemá nič v rukáve, len 138 minút materiálu, ktorý sa dá prirovnať k sofistikovanej prostitútke - je na pohľad krásna a hrá sa na nedotknuteľnú, ale vo výsledku si to nakoniec rozdá s každým. A pod tým všetkým sa skrýva absolútne banálny a zbytočný hoax, ktorý v skutočnosti cieli len na jediné, a to je akademická trofej, po ktorej Russell tak túži. Samotný príbeh je vitrínou scenáristického balastu, klišé a lacných barličiek, na ktorých stojí jeho chabá sieť imaginárnej rafinovanosti. Rozkročenosť medzi žánrovými škatuľkami pri nevyrovnanosti filmu nemožno vnímať ako úspešné nevyhranené, univerzálne umelecké solitérstvo, ako skôr nerozhodnosť a neschopnosť ustrážiť si vypustených králikov. Skrátka, niekto by tu chcel príliš, ale všetko mu to padá na hlavu ako domček z kariet. Zvoľnil by som z mierne prehnaného hodnotenia, ale s ohľadom na (opäť zámerne, ale zúfalo priehľadne) rozprávkový záver a "veľké odhalenie" nemôžem ísť vyššie, najmä keď som nedávno videl podobne ironickú, nestriedmu a fraškoidnú, ale premyslenú a zábavnú nepovrchnú esej Orsona Wellesa na tému podvodov F for Fake. Mimo toho nevidím jedinú vec (okrem zábavného hairstylingu a kostýmov), kvôli ktorej by si American Hustle zasluhoval moju pozornosť a považujem ho len za stratený čas. 15% (02.10.2014)

David O. Russell (poslední dobou) točí jednoduše "lidské" filmy, které nemusí mít kdovíjak chytrý děj, či převratně napsané dialogy, aby se člověku vryly pod kůži. Fighter, Terapie láskou a nyní i Špinavý trik působí sympaticky, domácky a sálá z nich lidství. Na obrazovce se pohybují lehce groteskní charaktery, na které se díky kvalitnímu herectví dost dobře dívá. Rozjezd filmu je skvělý, Russelovo filmové vyprávění je poutavé, děj se zamotá tak akorát a 70. léta jsou zpodobněna perfektně. Výhrady mám k závěrečné fázi, která se jaksi rozplývá do ztracena, a to i přesto, nebo spíš právě proto, že se snaží působit mindfuck dojmem, což neodpovídá dosavadní neseriózní náladě. 7/10 (03.01.2014)