Shirley - vize reality

Jako experiment zajímavé, hlavně vizuálně. (27.04.2018)

viděno na 48. IFFKV - pokud holdujete minimalismu a hledáte podstatu autora při tvorbě dnes již klasických výtvarných děl, budete spokojeni. my jsme tento film nejprve zavrhli a pak dorazili na projekci do špatného kina, kde akorát začala Shirley a s gustem v některých momentech s otevřenou pusou jsme oba zírali nad jednoduchou ale přesto hlubokou atmosféru jednotlivých obrazů... vychutnají spíše artově ladění jedinci a přemýšlivé duše. (29.06.2013)

4∞ IFFKV (08.07.2013)

Působivé, nevyrovnané, snivé... Od Shirley jsem si sliboval poctu prostorům a rekvizitám období klasického Hollywoodu. V přeneseném smyslu vstup herců do tehdejších místností či pokojů, pohled na nenápadné předměty (sklenička, lžíce, hodiny), které často rozhodujícím způsobem působily na psychiku a jednání postav. Touto cestou se ovšem Gustav Deutsch nevydal. Jeho „rozpohybování“ snivých obrazů mi připomnělo hyperrealistickou malbu, jíž sice není možné věřit, ale vytváří zvláštní pocity přítomnosti mimo čas a prostor (místnosti jsou vesměs prázdné a působí „nezařízeně“). S ohledem na koncept krátkých uzavřených segmentů je tento dojem ještě zdůrazněn. Mimořádný účinek mělo rozhodnutí použít ruchovou zvukovou stopu, naopak původní písně bych si odpustil, vytrhávají z nálad jednotlivých kapitol. Režisér pojal celý snímek jako angažované potýkání Shirley s důležitými okamžiky americké historie do poloviny šedesátých let. Každou kapitolu uvede hlasatel v rádiu shrnutím nejdůležitějších události daného dne (zejména druhá světová válka, poválečný antikomunismus a černošský zápas za lidská práva). Deutsch je podle všeho levicový liberál a ústy Shirley vyslovuje své postoje. Proti tomu není možné namítat, pouze mě mrzí, že vnitřními dialogy poněkud bourá tajemno kolem postav. Některým částem to podle mě ublížilo, protože sestávají de facto z květnatých dialogů o mezinárodně-politické situaci. Tyto úvahy jsou samy o sobě zajímavé, nicméně Shirley mě uhranula spíše těmi částmi, kdy se původně statický obraz měnil ve film – tj. nenápadnými pohyby, kradmým úsměvem či doteky postav. Tyto momenty byly magické a paradoxně se opět měnily v obraz (ovšem tentokrát v mé mysli). (MFFKV 2013) (01.08.2013)

[AFF 2014] Prudko záživný scénicko-avantgardný experiment plný podmanivých obrazov, zaujímavých myšlienok a reflexie veľkých otázok, problémov a tém dobovej Ameriky v rozpätí troch dekád ako minimalistická exhibícia jednej herečky a občasného podporného ansámblu. Zvláštna vizuálna stránka pripomína známe pastelové obrazy s dôrazom na jednoduchosť a čistotu farby a formy, ktoré v istom zmysle popierajú perspektívu zobrazovaných interiérov (a štúdiových "exteriérov"). Denníková fragmentálna štruktúra rozprávania, otváraná vždy aktuálnym spravodajstvom tiež nie je na zahodenie. Shirley je postavou, ktorú nemožno s presnosťou označiť za určitý druh archetypu (či dokonca prototypu). Na počiatku je mladou a ambicióznou herečkou, ktorá odchádza z Európy do Ameriky na počiatku 30. rokov 20. storočia. V hlave má určitú predstavu o tom, ako sa bude jej život v najbližšej dobe uberať. Väčšinu času počúvame jej rozsiahle monológy, ktoré sa v zásade neustále točia okolo filmu a divadla, ale reagujú aj n aktuálnu situáciu v Štátoch. Divadelná spoločnosť a veľkí dramatici, Hollywood, veľké mená a osudy, politický kontext a stručný komentár od dôb prohibície cez II. sv. vojnu a neslávne známy hon na všadeprítomných komunistov, rasizmus či "veľký sen" Martina Luthera Kinga - tak rozmanité a bohaté korenie príbehu zaručuje práve rozdelenie na jednotlivé obdobia. Sprievod tvoria existencionálne otázky, pútavé obrazy a titulné zvláštne "vízie reality", postavené na báze surreálnych prienikov do skutočnosti (šikovné utváranie atmosféry zvukom, skreslená plochá výtvarnosť či rozoberanie scény). Pán režisér si okamžite získal moju pozornosť. 80% (01.07.2014)