Reklama

Reklama

Architektovo břicho

  • Velká Británie The Belly of an Architect (více)
Trailer

Obsahy(1)

Rafinované dielo britského výtvarníka a filmového režiséra Petera Greenawaya, plné vizuálnych symbolov a vtipných postrehov o povahe umenia a medziľudských vzťahov.
Svetovo uznávaný americký architekt Stourley Kracklite prichádza so svojou manželkou do Talianska, aby v Ríme pripravil veľkú výstavu venovanú francúzkemu neoklasicistickému architektovi Etiennovi-Louis Bouléemu. Boulée sa preslávil veľkolepými projektmi, využívajúcimi majestátne geometrické tvary a hru svetla. Získal však aj povesť architekta, ktorý väčšinu svojich plánov nebol schopný nikdy realizovať, a preto upadol na takmer dve storočia do zabudnutia. V 20. storočí opäť inšpiroval modernú architektúru, ale aj projekty Benita Mussolliniho a Hitlerovho dvorného architekta Alberta Speera. Kracklite má ambíciu vrátiť Bouléeho dielo do panteónu dejín architektúry. Počas deviatich mesiacov príprav veľkolepej výstavy však musí čeliť nielen tvorivým problémom a intrigám talianskych kolegov, ale aj manželskej kríze a stupňujúcim sa bolestiam brucha. Zatiaľ čo jeho tehotná manželka nadviaže milenecký vzťah s Krackliteovým najväčším rivalom, americký architekt sa stáva posadnutný Bouléeho oblými tvarmi, pripomínajúcimi jeho vlastné rastúce brucho. Upodozrieva manželku, že ho pomaly zabíja malými dávkami jedu podobne ako to robila cisárovi Augustovi jeho žena Lívia.
Film britského výtvarníka a filmového režiséra Petera Greenewaya je rafinovaným dielom, plným vizuálnych symbolov, ale aj vtipných postrehov o povahe umenia a medziľudských vzťahov. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (32)

nascendi 

všechny recenze uživatele

Filmom Petra Greenawaya som zhodne pridelil po dvoch hviezdičkách. S jednou výnimkou, a tou je Brucho architekta. Dnes som si tento film, o ktorom Anderton napísal, že ide o "snobské umenie" letmo pripomenul a zladil jeho hodnotenie s ostatnými. Nemám záujem zlaďovať sa s ostatnými (väčšinou), ak je to na úkor môjho názoru. ()

Madsbender 

všechny recenze uživatele

Peter Greenaway je druhom režiséra, ktorého sa nebojím otvorene označiť za filmového mága. Brucho architekta je film, stojaci na dramatickom príbehu o architektovi, ktorý je stále posadnutejší svojim Boulléem, svojou výstavou a svojim bruchom, so strhujúcim výkonom Briana Dennehy, a fascinujúcich scénach vytvorených na princípe obrazu. S pomocou geniálneho kameramana Sacha Vierny pracuje Greenaway s obrazom ako s maliarskym plátnom, a 90% jeho scén je postavených na stredovej kompozícii s hĺbkovým rozdelením na jednotlivé vrstvy a plochy, kde má každý detail svoje miesto, presne ako na slávnych obrazoch talianskych majstrov - asi najviac mi pripomínajú úžasnú Kleopatrinu hostinu od Giovanniho Battistu Tiepola. Z pohľadu filmovej teórie, filmového umenia aj kvalitného filmu je Brucho architekta silným zážitkom, ktorý ponúka unikátne spojenie skvelého príbehu a dokonale vyladenej formy s hlbokou umeleckou hodnotou a dokonalými výrazovými prostriedkami. 100% ()

Reklama

Dionysos 

všechny recenze uživatele

Klasické vzdělání (či spíše vzdělání v klasickém umění) z Greenawayových filmů dýchá v každém záběru, jen málokterý filmař by si troufl podat subjektivní příběh o architektovy na pozadí/ skrze analýzu klasické evropské kultury, představované pro většinu lidí (filmového i reálného světa...) architektem zcela neznámým. Autorův smysl pro obrazové analogie a metonymie prostupuje (jako vždy) celý film, zde je vystavěn na základní ose: Boullého architektonický návrh Cénotaphu (1784) je přirovnán ke břichu - břichu jako symbolu poživačnosti, nenasytnosti apod. klasické evropské kultury (děj se odehrává v Římě...) - břicho se stává obsesí pro Kracklita a ten je nucen, i skrze svou vnitřní identifikaci s Boullém, prožít na vlastní kůži dějiny této kultury. A to se vším všudy = intrikami, egoismem, zákeřností, zradou, ale na druhé straně i s vytrvalým bojem za svůj cíl, sebedestruktivním idealismem, snahou o dosáhnutí (nemožné) dokonalosti atp. Boullé se opravdu stává Kracklitem a naopak, 18. století vchází do toho dvacátého. Z kinematografického hlediska nutno vytknout (jak píše Madsbender) symetrickou kompozici záběrů, dokonale evokujících dispozice klasické architektury. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Zdejší obsah nazývá Architektovo břicho rafinovaným dílem a mně nezbývá, než souhlasit. Kdesi po půlhodině jsem si uvědomil, že mě to dost baví sledovat, formální nápady jsou nesmírně zajímavé, prostředí intelektuálních umělců v Římě mně od pohledu poutavé (velké tleskání bijícím zvonům před fontánou je coby parodický odkaz na snoby prostě kultovní :D ), ale že se mě to jaksi hlouběji nedotýká. S plynutím filmu jsem se nicméně stále více dostával do psychologie hlavní postavy architekta Kracklita s notorickou bolestí břicha a čím vše déle trvalo a gradovalo, tím víc jsem začal také pociťovat zvláštní tichou emocionální bolest a současně mě ten film s každou další scénou stále více fascinoval, že po skončení můžu klidně zatleskat stejně vřele (možná jen mírně důstojněji :)) jako Brian Dennehy k závěru na fontáně. :-) Peter Greenaway měl opět svůj film náramně promyšlený po formální i obsahové stránce, jak postupně stále více proniká do psychologie hlavní postavy, jak (opět) propojuje děj s výtvarnou stránkou, která tentokrát vedle hraných parafrází klasických maleb nabízí i spoustu dalších „ornamentů“ v podobě soch, staveb, fotografií nebo ručně psaného písma, jak graduje hlavní téma směřující od fyzické bolesti k psychické proměně, postupně nutného smíření s pomíjivostí svého života a své osobnosti (včetně smíření s již předem nastupující náhradou) a současně přeci jen k vyplnění si alespoň jednoho vytouženého cíle – za což jsem rád, že snímek ani navzdory jistým zvratům nekončí zcela pesimisticky. Pan režisér mě tímto po včera viděném Kuchaři, zloději, jeho ženě a jejího milenci nadchl už podruhé a díky těmto dvěma filmům musím definitivně uznat Greenawaye za dalšího z řádky skutečně osobitých režisérských mistrů, na sledování jejichž další tvorby se nechávám s radostí pozývat... a Brian Dennehy podal s postupnou proměnou své postavy se silným vnitřním bojem rovněž bravurní výkon. [90%] ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Asi nejdějovější Greenaway, co jsem zatím viděl. Architekt posedlý svým úkolem a vyobrazením mužského břicha ale nezapře režiséra, dál je to symboly a možnými výklady posetý sled výjevů, které místy nabírají až snové podstaty. I když tentokrát ona zasněnost platí méně - je v tom kus architektonického chladu a racionality, což je určitě vzhledem k námětu pochopitelné. Stále mě baví to sledovat. ()

Galerie (19)

Reklama

Reklama