Gaza Calling
Obsahy(1)
Palestina není jen okupovaná země, ale i okupací hluboce rozdělená společnost. Přes milion Palestinců žije už více než pět let v Gaze sužované blokádou. Když se někomu výjimečně podaří dostat se ven například za prací nebo studiem na palestinský Západní břeh, nemůže se vracet. Snímek pozoruje každodenní život dvou rozdělených rodin. Hikmat se odstěhovala na Západní břeh kvůli práci. Protože má v průkazu totožnosti bydliště v Gaze, nemůže se svobodně pohybovat ani tam. Už pět let neviděla svého syna Mustafu. Ten dlouhodobě žádá o změnu bydliště. Nerozhoduje o ní však palestinská autorita, ale Izrael a šance na sjednocení rodiny jsou mizivé. Sámirovi se povedlo vystudovat na Západním břehu, kde po promoci zůstává. Nemůže vycestovat do zahraničí a jeho studijní stipendium propadá. Palestinci rozdělení státem Izrael tak udržují rodinný život na telefonu přes internet. Ve vlastní zemi jsou nuceni se rozhodovat mezi rodinou a obživou, mezi domovem a svými sny. (Jeden svět)
(více)Recenze (3)
Asi takto vyzerá absurdita izraelskej okupácie Palestíny v praxi. Ľudia v Gaze sa stali väzňami vo svojom vlastnom štáte, lebo ich akýkoľvek presun na Západný breh by bol "politickou hrozbou". Takto rozdelili mnohé rodiny a celé roky židovského byrokratického teroru situáciu vôbec nezlepšili, skôr zhoršili. Jediná možnosť ako by sa rozdelené rodiny mohli znovu stretnúť je príchod rodených ľudí z Gazy späť do svojej domoviny, ALE POZOR! cesta naspäť už nie je možná. Toto je absurdita, a stavím sa, že izraelské úrady z toho majú ešte aj dobrú zábavu. Shame on Israel! ()
Chcete natočit film o pohybu obyčejných Palestinců mezi Gazou a Západním břehem, tak se připravte na notnou dávku razítek, papírů, izraelských zákonů postavených na hlavu a hlavně pocit silné bezmoci, že si nemůžete vybrat, ve které části se narodit a ve které žít a vůbec volně se pohybovat... Pokud se Izraeli něco podařilo, tak je to vytvořit skoro informační vakuum mezi Palestinci v Gaze a na Západním břehu... Novináři si pak přihřívají hezky svou polívčičku tím, že nám Gazu servírují jen jednostranně... tento film by mohl klidně trvat i několik hodin, aby jeden pochopil bezvýchodnost situace a měl chuť s tím něco dělat... Je prostě třeba točit více takových filmů z vícera úhlů a tepat a tepat, protože jinak se situace obyčejných Palestinců nezmění a extrémisti si vždy najdou cestu, jak toho zneužít na obou stranách. Režisérka filmu byla krásná a silná duše... ()
Film není o Gaze jako takové, ale o lidech z Gazy, kteří žijí na západním břehu a nemohou zpět. Pro někoho již obehrané téma, ale někdo třeba neví, že zemi rozděluje 600km dlouhá zeď (delší než Berlínská) postavená Izraelci, která je 8m vysoká, která jednak rozděluje rodiny, zabírá půdu a vodní zdroje. Při debatě po promítání překvapilo, že sama režisérka netušila, jakým způsobem se vlastně hlavní hrdina dostal zpět (neměla povolení natáčet po celém území a byl tam vyslán sám kameraman). Vypadá to, že se dostal zpět nikoli kvůli stipendiu, ale medical report. Na univerzitu se mu nepodařilo se dostat, ale plní si další sen natáčením svého prvního filmu. ()