Králové léta

Publikum v narvaném kině kolem mě mi při projekci přišlo o poznání vstřícnější než já. Ne že bych tento film sledoval s nezájmem nebo že bych se nezasmál pár slušným fórkům, ale popravdě mě to celé spíš jen... nudilo. Snad je to mým věkovým odstupem od hlavních postav, že mi jejich problémy přišly nicotné a vzdálené, a příliš sympatií jsem si k nim nenašel. Což je zrovna u tohoto filmu dost problém, protože nějaký příběh zde hraje až druhé housle, a akcent je zde položen právě na postavy. Herecké výkony jejich představitelů mi přišly spíše slabší (zvláště Erin Moriarty je vážně strašná), a extrémně mě iritovaly ty jejich umělé fousky (protože nevěřím, že byly pravé). Pokud jde o celkové technické zpracování, hodnotím ho jako slušný řemeslný standard, který neurazí, ale ani nenadchne - osobně mám třeba pocit, že stejným stylem kamery se dneska točí většina podobné (rádoby)nezávislé produkce, a podobné filmy mi už začínají v hlavě splývat. Když si k tomu přidáte variování notoricky známých motivů (milostný trojúhelník, generační propast, hledání identity...), kterého jste zde svědkem, nemůžete se ubránit dojmu, že se vám tento film skoro jistě za chvíli spolehlivě vykouří z hlavy, protože splyne s hromadou podobných filmů, kterých jste už museli vidět mraky. (29.04.2014)

Útěk do divočiny pro novou generaci? To bohužel ne, na to jsou The Kings of Summer až příliš myšlenkově vyprázdnění a dětinští. Hlavní postavy nejsou zrovna sympaťáci a jejich důvody pro útěk z domova jsou pubertálně banální, ale po tom, co se film přehoupne přes trochu křečovitou úvodní půlhodinku, začne bodovat jedním omamně krásným záběrem za druhým a hlavně humorem, který připomene filmy Wese Andersona. V ten moment se z filmu stane dost zábavná a příjemně střelená podívaná a nebýt otravně zbytečné linky s Kelly a nevýrazného závěru, zaokrouhlil bych hodnocení nahoru. Takto to jsou silné tři. Jo, a Biaggio potřebuje spin-off! (11.01.2014)

Popravdě řečeno mi na filmu objektivně vadilo docela dost věcí (v čele s podle mého názoru nepříliš přesvědčivými dětskými herci - kluci z Mud od Jeffa Nicholse jsou o několik tříd výš), ale přesto má v sobě něco, čím jsem se nechal okouzlit. Příjemné nezávislé pokoukání. (10.09.2013)

Jsem uchvácena. Naprosto úžasná kamera, střihové akce, záběry, barvy. Už ten první záběr s výtvorem fantastické hudby, tancem a hlavně jak byla scéna sestavena je brilantní aka dva ogaři mlátí klacky do roury a jeden jak kokot se na ní hýbe do rytmu ve stylu bojového umění. Roura uprostřed, oni po stranách, on na ni.. kolem zeleň. Vše perfektně vyvážené, ale ne zase moc pravidelné či centrické. Aby se přetla ta centrální linka, tak je tam hozená diagonála a no prostě tohle by byla dokonalá fotka. Boží :D Nebo zase jiný záběr s kladivem ve zpomaleném pohybu proti slunku, jak udeřuje o hřebík ve dřevě. Nebo záběr na upuštěnou budku na trávu v lese, s paprky slunce a ptákem... wau.. Prostě už natolik mě pohltilo prvních 5 minut, takže si dokážete představit, že pro mě byl celý film naprosto orgastická podívaná a užívala jsem si každou scénu, každý milimetr snímku. Jinak jsem se asi vrátila do puberty, ale mám pocit, že jsem se do Joe zamilovala :D A je mi úplně jedno, že tam má hrát 15letého ogara, ale ten jeho záškodnický úsměv je tak sexy. Jak na svého otce zavolal poldy, že je zloděj.. přitom ta westernová hudba... rodiče Patricka zase byli totálně jebnutí po palici a být jím, tak bych taky utekla. Ty pohybové záběry, kdy rozsekávali plechovky, meloun a jak se mlátili do svalů byl prostě jen wau. Joo řeknu to znova, s kamerou si vyhráli a tím se mi strefili přesně do mého citlivého místa. "I presume we're not pressing charges.... Frank se zatváří... Frank would you like to press charges against your son? - Hmm not at this time." Jinak kdo by řekl, že hraní monopolů se může tak zvrhnout. "Food attracts mice. And you know what mice attract? - Stupid fucking questions? - No, snakes. - In italian the word for snake means the demons cock." A zde přichází má stížnost. Jako proč? Proč tam byl zas had. Víte, jak jsem se kurevsky lekla a zas to musela rozdýchávat nejmíň 5 minut a hlavně, když už jsem pak věděla, že tam s ním asi zase bude scéna, tak jsem vlastně přišla o celkově 7 minut filmu, protože jsem se na to nemohla dívat, abych se nedostala do mého typického fobióvého transu následujícího skoro-infarktem... takže jsem vlastně neviděla, že ho ten had uštknul a neviděla jsem, co s ním pak Joe udělal... jenom jsem to slyšela, což mi ale moc nepomohlo. Jako vážně ale ten další záběr na konci na něj jsem nečekala... Myslím, že začnu dělat dobrou službu všem, co mají z hadů takovou fóbii jako já a když mě v nějakém filmu přivodí infarkt aniž bych věděla, že ho mám čekat, tak budu psát upozornění. Čili Snake Alert. (05.04.2014)

Zamilovala jsem se. Jak do filmu, tak do Nicka Robinsona, který mě k tomuto filmu dostal skrz Já,Simon. Ten film.....je tak krásnou ukázkou "starostí" v pubertě, v období, kdy nesnášíte svoje rodiče, kdy chodíte do školy, nic nechcete, ale zároveň chcete všechno a zdá se Vám, že nic nemůžete....Tento film má pro mě mnoho silných momentů a byla jsem ráda, že i v pro mě dost zajímavých chvílích si hráli se zpomalenými záběry či vzpomínkám, které jsme buď již viděly či nikoliv... Mělo to pro mě obrovské kouzlo a visela jsem na obrazovce s vypoulenýma očima :) Top ;) (25.04.2020)