Nedokončená skladba

"Já chrapoun, já můžu všecko." Hrátky provinční aristokracie = zrcadlo nejsoučasnější globální společnosti v adaptaci díla z pera mistrovského sarkastického pozorovatele. Konfrontace sebevědomí a schopností ve vlídných kulisách carského Ruska. "Usedlost nebo čest ?, já jsem pro usedlost." Pravda a mravnost, strach a rozptýlení, nezbytná porce lásky v její čistotě, hlubiny ruských řek a operní patos. "- Ubohé Rusko". - Nech být Rusko." ... "Máme evropské sebevědomí, ale chováme se jako Asiati ... kam s tím prasetem, Vaše veličenstvo ?" České znění Jelínek, Vinklář, Fialová, Paulová ad (19.12.2017)

Čechov napsal tuto hru (Platonov) údajně v sedmnácti (jisté věcí jsou ní ještě nedozrálé) a byla publikována až po jeho smrti (jisté věci jsou v ní už přezrálé); nicméně ji v podledních letech měla na repertoáru divadla v Praze, Brně i Olomouci. Michalkov je bezesporu mistr-vykladač předrevoluční doby, dovede jí vykládat i tehdy, když "děje dějí v jiné době". Přestože se Trileckij domnívá (viz text distributora), že to bude takhle a "že nic jiného už nebude", skladbu pro jeho/jejich mechanický klavír brzy utnou bolševici, a s ní celý okázalý zahradní (mám velkou slabost pro zahrady) piknik. Po shlédnutí filmu nás to může sotva překvapit. Pozn. 1.: V českých překladech a inscenacích bývá Platonov často označován (např. Ivan Wernisch) za darebáka. Pokud to přijmeme, bude třeba doložit proč a čím se vyznačuje. Anna Petrovna ho kárá: "Platonove, proč nám kazíte den svým otravným moralizováním? Zacházíte příliš daleko. A máte vůbec na něco takového právo?". Pozn. 2: Platonovovi je 35 let, má jakési povolání (vesnický učitel) a je ženat (celkem šťastně). Přesto se považuje za ztroskotance - tedy ve věku, kdy spousta současných mužů ještě dlí u maminky nebo u milenky a domnívají se, že na všechno mají ještě dost času. Pozn.3: Měl jsem k dispozici bohužel nekvalitní kopii; obraz střídavě připomínal francouzské impresionisty a ruské realisty, obtížně rozumitelné dialogy byly doprovázany permanentním šumem (pro změnu) elektronického klavíru. (18.02.2018)

Jak si sovětští intelektuálové představují Čechova. 1) Nízkorozpočtový snímek prozrazuje divadelní hru - po úvodním proslovu postavy obřadně přicházejí ze zákulisí (rozuměj zpoza keřů), aby mezi sebou vedly polopatické dialogy a sdělovaly si navzájem tuctové myšlenky. Těch několik zajímavých zabíjí cirkusová prezentace, pod níž se podepsal i ukřičený nervy drásající slovenský dabing. Připomnělo mi to jednu z těch zoufale nudných socialistických pondělních slovenských televizních inscenací. 2) Sovětský původ film nezapře - venkovské sídlo je zpustošené a zanedbané - má to snad vyjádřit stav duše nebo jen to jen vedlejší sovětský syndrom? Zadluženost majitelů za to nemůže, to by musela trvat po celé generace. (05.08.2016)

"Můj otec se bál přiblížit k tomuto domu a já tu sedím s jejím blahorodím a diskutuji o počasí...a tak to má být". Vývoj společnosti je pro lidstvo přínosnější než vývoj technologický. Kupříkladu, co může být pro aristokrata s modrou krví horší, než vidět ubohého podomka hrajícího na klavír bez chyby vznešenou skladbu. Na druhou stranu samostatně hrající mechanické pianino, tomu se říká pokrok. Den___Čas odpočinku, rozjímání a nic nedělání, ale i infantilní rozmařilé zábavy, při které se pokorný, prostý člověk, na něhož čeká nejprve opovržení a potom déšť, musí pokřižovat. Podvečer___První výčitky, hrdinně sebevědomá prohlášení, absurdní představy o pomoci TĚM chudým, ale i prvotní náznaky odkrývání skutečné pravdy, která je zde ubíjena falší a pokrytectvím a zoufale vykuje zpovzdálí s nohama zabořenýma v morálním bahně...které všichni hosté zatím úspěšně obcházejí. Večer__v klidu povečeřet, moralizovat o starých dobrých časech, dostat pár facek a začít se litovat. Noc___na lítost již není čas, je potřeba křičet, hodit vše za hlavu, začít znovu a lépe, s čistým svědomím a pevným charakterem. Do bahna je třeba vstoupit. Úsvit___zapomeňme na vše, vraťme se..."Vše bude zase jako předtím...". Ven z bahna ven, pěkně okolo. Zapomeňme na své předchozí prozření o prázdnotě svého života, o své (ne)potřebnosti vůči druhým o smyslu svých skutečných přání i potřeb. Zapomeňme na život bez lži. Michalkov představuje psychologickou, barevnou stínohru s fantastickým závěrem, který volá Triera a jeho Melancholii - Takhle se to dělá, Larsi, víme? (21.08.2016)

Film srovnatelný s tím nejlepším, co u nás bylo natočeno podle knih Bohumila Hrabala. Stejně jako Hrabal i Čechov představoval ve svém díle postavy, které působí nerealisticky, možná až na hranici trapnosti, ale nikdy neupadnou do směšnosti, protože jim nechybí výrazný lidský rozměr (za všechny příklady stačí říct jen - strýc Pepin). Absurdní atmosféra Nedokončené skladby je k sežrání. Tvůrci velmi dobře převedli na plátno čechovovský ,,smích skrz slzy". Skoro každá scéna má nějaký ironický dovětek, každá postava (a že se jich tu hemží!) projde určitým vývojem až k pointě, v níž se mísí smích s pláčem. Starý pán je během oslavy neustále buzen se slovy, že je trapné, že spí - a když se večer na moment probudí a začne blábolit, je mu řečeno ,,ať se radši prospí...". Šlechtična z rozmaru pošle sluhu pro svini, protože hráli karty o to, kdo se na ní projede kolem panství. Chudák s nemocnou ženou přijíždí pro doktora na panství, kde mu ve dveřích řeknou ,,aby aspoň vzal ty jahody a odnesl je pryč" - tak tam bloudí, bosý, aby nenašlapal, pomoci se nedočká a ještě se laskavě ptá, kam má odložit ty jahody. Další muž chce po hádce odjet z města, nasedne do kočáru a poručí zapřáhnout koně. A na konci jen vidíme, jak ve stojícím kočáru spí, nejspíš proto, že na koně už ve zchudlém panství nemají... To jsou jen čtyři náhodně vybrané příklady, ale podobnými hořko-sladkými příběhy je tento snímek doslova nacpán. Je velmi chytře vystavěn a až ho uvidím v lepší kvalitě (ne s příšerně protivným slovenským dabingem) a dojdou mi tak všechny jemné nuance, nejspíš mu dám plné hodnocení. (15.06.2013)