Příbuzenstvo

Obrazy zo života sovietkych vidiečanov žijúcich roky vo veľkomeste. Matka prichádza po rokoch na nečakanú návštevu dcéry a vnučky. Nachádza zmaľovanú fuchtľu, rozpadavajúcu sa rodinu a vnučku uzatvárajúcu sa do skríň a hlasnej hudby. Z matkinho bývalého manžela je alkoholik spomínajúci na mladosť vyrevujúc piesničky s garmoškou a mladými motorkármi. Zvukový chaos, neustále prekrikovania sa a hádky, komicko smutné konania, množstvo každodenných sovietkych absurdností v panelákovo betónovom objatí a neustála snaha niečo riešiť sú typické pre tohto Michalkova. Kakofóniu zvukov a mätež postáv narúšajú zdĺhavé monotónne scény (bežec na štadióne, lietadlo na oblohe) ozvučené otrasnou synťákovou filmovou hudbou (mimochodom obdobné plytké tóny boli typické pre ruské filmy 70 a 80. rokov). Trpkosmiešne vyznenie, pripomína komediálnu časť čs novej vlny, tu oblečenú do trička s ruským olympijským Míšom. Pozn.: Scéna tanca svokra a zaťa v reštaurácii je geniálna a podľa mňa prevyšuje omnoho viac známy Travoltov tanec vo filme Pulp fiction. (26.02.2005)

5/10 Film plný konfliktů - stojí proti sobě vesnice s městem, generace rodičů s gerací jejich (dospělých) dětí a mužský element s ženským. iRázná a zemitá venkovská matka přijiždí vlakem na neohlášenou návštěvu dcery do města. Po příjezdu zjišťuje, že její pod pozlátkem spokojeného života městského je spousta bolesti, nepochopení a zklamání - její dcera se chce rozvést kvůli ženatému muži, zeť má poměr se spolupracovnicí a už delší dobu nežije se ženou a dcerou a její bývalý muž se utápí v alkoholu. Se svou venkovsky přímou mateřskou starostlivostí se snaží vložit do všech záležitostí a urovnat je - bohužel vztahy a vazby vzniklé ve městě jsou zcela mimo její chápání venkovské tety, takže ve výseldku její se její dobře míněná snaha vůbec nesetkává s pochopením, ale vytváří tragikomické situace povětšinou nepříjemné pro všechny zůčastněné včetně jejího inženýrského nápadníka z rybí továrny. Dobré scény: tanec tchýně se zetěm na cizí svatbě, monolog alkoholického otce o probémech a nemocech, vlaková scéna tety s nápadníkem, pokus o rehabilitaci bojkotované Moskevské olympiády. Naopak jako pěst na oko působily dlouhé záběry na moderní techniku: tryskové letadlo či kolona vojenských vozů - že by obě směřovaly do Afghanistánu? (28.05.2008)

V prvé řadě vynikající komedie, využívající i absurdních výjevů či situací. Ne, že by se tomu režisér vyhýbal i v jiných snímcích, ale zde si to opravdu užívá. Legrace ovšem končí a začíná nekompromisní realita velkoměsta, kterou je nefalšované rodinné odcizení. Každá ve svém pokoji, každá po svém, zvlášť ta nejmladší si to jede ve velkém štylu. Snad by to ale ani nebyl Michalkov, aby divákovi opět neposkytl velkolepě nasnímaný a silně emotivní závěr, kde slovo rodina nabývá na významu a příjezd bábušky za svými potomky dostává konečně smysl. (01.09.2016)

Sovětská depka v čisté podobě. 1) Film disponuje výbornými hereckými výkony zejména ženského obsazení. 56letá Nonna Morďukovová (matka) jakoby z oka vypadla až archetypálním často se vyskytujícícm bodrým ruským ženám z lidu. 31letá Světlana Krjučkovová (rozvedená dcera Nina) představuje další častý typ sovětské ženy - emancipované, trochu hloupé, trochu svéhlavé a především silně zubožené. Z mužských rolí mi nejvíce na nervy šel 62letý Andrej Petrov (nápadník Ljapin) svou vlezlou korektností, s níž snášel nepříjemné chování své ženské partnerky._____ 2) Film je, stejně jako byla i sovětská společnost, uřvaný a elementárně agresivní. Všichni tkví hluboko v sovětské realitě, ani sami tvůrci očividně netuší, jak moc. Telefon z Prahy symbolizuje fakt, že něco mimo zobrazovaný svět existuje, ale nikdo to ani nezaznamená. Obsazení budoucího herce a režiséra, 9letého Fjodora Stukova, do role psychedelické vnučky Irišky podsouvá nenápadně pochybnost o tom, zdali to, co vidíme, je opravdu realita, když si nemůžeme být jistí dokonce ani pohlavím postav. Kontrapunkt psychicky vyčerpaným a zdecimovaným hlavním hrdinům tvoří uhlazení armádní důstojníci. 36letý Nikita Michalkov tu možná jen bezděčně naznačuje, kdo se v sovětském režimu měl dobře._____ 3) Na netu jsem našel pětiminutové amatérské video z moskevské prodejny potravin ze začátku devadesátých let. Kamera přejede prázdné regály, nerozbalené kartonové bedny, z nichž nakupující urputně dobývají své konzervy. To nejděsivější přijde hned potom - tváře žen (muži v obchodě téměř nebyli) - unavené, strhané tváře lidí, kteří žijí v pekle._____ 4) Výstižný koment: Radko****, ScarPoul**. (03.08.2016)

"Maria Vasilijevna, prastaja ruskaja ženština..." Michalkov je klasa, ale od jeho starších filmov som veľa neočakával. Príbuzenstvu som dal šancu, hoci som vôbec netušil do čoho idem. Rozhodne som nečakal také množstvo humoru a kriku, ktorý mnohí právom prirovnávajú k niečomu ako Slunce seno alebo Čierna mačka biely kocúr. Ten ruský humor mi sedel, zvlášť v ruskom znení, dabing by pravdepodobne mnoho dobrého zničil. Postava Marie Vasilievny to je paráda. Podobne humorne ladenú tetušku máme v rodine, takže o to viac som si to užil. Úsmev na tvári mi takmer nezmizol. Či už sa M. Vasilievna smiala, plakala či hádala s dcérou, ja som sa vždy bavil. Neviem či to tak Michalkov plánoval, ale toto je pre mňa normálne ruská komédia. Mimochodom v menšej úlohe čašníka sa dá spoznať samotný režisér Michalkov. 80%. (31.12.2015)