Unaveni sluncem

Když jsem snímek viděl poprvé před 20 lety, hluboce na mě zapůsobil a posléze ode mě dostal nejvyšší hodnocení. Opakování je ale matka moudrosti, přece jen mám dnes jiná měřítka a napodruhé už jsem si všiml některých kazů, které mi poprvé unikly. Snímek je rusky rozvláčný a výraznější střih by mu jenom prospěl. Zkrátit snímek o 20 minut by rozhodně neznamenalo připravit diváka o cokoliv zásadního, zejména v prostřední části se totiž opravdu drama utápí v dialozích. Kdysi se mi zdálo, že Michalkov si s divákem pohrává a velmi dlouho ho udržuje v nejistotě, která hlava padne, dnes mi naopak přijde, že odhaluje zbytečně mnoho a že by se dramaturgicky dal snímek ošetřit líp, aby úder přišel takříkajíc zčistajasna. Rovněž Michalkovova záliba v melodramatu a sentimentu párkrát zbytečně překročí míru, byť jsou to jen drobné kazy na kráse. A konečně, zpětně viděno, se i tady projevují Michalkovovy politické názory, které by dokonale zapadly do éry perestrojky, tedy jakási kritika stalinistických výstřelků, aniž bychom se dotkli legendárního odkazu bolševické revoluce a zpochybnili tradiční ruské autoritářství. Na druhou stranu, herecké trio Meňšikov, Michalkov a maličká Naděžda snímek neustále udržují vysoko nad průměrem. Michalkov navíc umí krásné obrazy dobové společnosti a v poslední třetině, kdy NKVD naplno vstoupí do hry, snímek získává opravdu mrazivou atmosféru. Pro ruskou společnost, kde Stalin pořád představuje nezpochybňovanou autoritu a symbol ruského impéria, je to i přes výše zmíněné výhrady hodně potřebný film se silnou uměleckou výpovědí o krutosti doby. Celkový dojem: 85 % (06.11.2017)

Všechny ty veselé eskapády na ruské vsi,  s tankisty, rolníky, tetičkami a dalšími postavičkami, zpěvy aneb afektovaná ruská duše. Byl jsem opravdu unaven sluncem  a ruským způsobem vyprávění příběhu. Ale postupně si člověk zvykne a začne objevovat prostou dětskou krásu malé andělsky nevinné Nadi, složitou povahu její krásné mladé matky Marusji i nezlomný charakter hrdiny revoluce Kotova.  A když už jsem se nechal ukolébat, začnou se objevovat první cákance rudé na jinak veselém impresionistickém plátně, aby jej nakonec Michalkov nemilosrdně přemaloval na socialistický realismus. Kupředu levá! (30.10.2023)

Snímek s tak obrovskou silou ukrytou pod povrchem... Film o nelehké době třicátých let a stalinských procesech v Sovětském svazu, jež předznamenávaly to, co se u nás bude dít v letech padesátých (srovnejte to ale s temným a ledově mrazivým Kachyňovým Uchem), natočený jakoby z druhé strany, z pohledu světa vysokého stranického funkcionáře, válečného hrdiny plukovníka Kotova, hrdiny, ba ikony dělnického hnutí, kdy většina filmu plyne v prozářené a uvolněné atmosféře života komunistické šlechty, mapující jeden jejich prázdninový den, trávený v drobných radostech každodenních rituálů, cyklicky se opakujících výletů, her, pikniků u vody, rodinných vazeb a rurálního způsobu života, a jen někde hluboko a zpočátku neznatelně probublává cosi temného a zlověstného. A pak přijde ten šokující konec... Mrazí při pohledu na pravou tvář v průběhu celého filmu veselého a rozverného Míťi, když divákovi dojde, že to byla jen strhující přetvářka. Excelentní metafora toho, jak krutá doba (a to nejenom komunismu) nasazuje lidem masky pokrytectví. Podobné masky, které celé této epoše nasazovaly všudypřítomné budovatelsky pozitivní portréty generalisima Stalina. Velmi silný a působivý film! (27.01.2007)

Nikita Michalkov dokazuje, že mu není režie ani herectví cizí. Výtečné vyprávění o jedné významné rodině, zabývající se zcela bezvýznamným, ale i osudovým. Také především herecký koncert dvou hlavních mužských představitelů Olega Menšikova a Nikity Michalkova a v neposlední řadě mimořádně působivé herectví Naděždy Michalkové, která svýma dětskýma očima i inteligentním chováním dokáže učarovat. Film by si zasloužil asi jediné: kratší stopáž. 80% (30.07.2006)

Geniálně geniální film. Aneb jak se taky dá kvůli zásadním dvaceti minutám na konci natočit dvě hodiny před tím. Půvabné, mrazivé, šokující dílko. Vzpomínám, k čemu to připodobnit. K Slavnostem sněženek a Saturninovi asi nejlíp. Schválně si představte, jak by najednou, do toho ticha a kozího mečení ve scéně, jak "bezdomovec s duší" v Kersku pouští kozy z chlíva, najednou naběhli estébáci a začali vyslýchat a mučit... Zatímco my jsme obdivovali výkon malého Andreje v Koljovi, Michalkov "objevil" svou dceru, a malá Nadezhda Mikhalkova exceluje svou přirozeností a odzbrojujícím úsměvem. Krásná kamera i barevné ladění do světlebíla, výborná hudba, pasující herci. Za tohle se míň než pět nedává. Jak mohlo proboha vzniknout pokračování? Mé první setkání s NM. (25.07.2016)