Utomljonnyje solncem
Soleil trompeur
Unavení slnkom
Burnt by the Sun
Obsahy(1)
Léto 1936, víkend, rodina profesora Vsevoloda Konstantinoviče tráví prosluněné prázdniny na venkovské dače. Marusja kdysi milovala Dmitrije, ale to už je přes deset let. Teď je vdaná za Sergeje Petroviče Kotova, má s ním šestiletou Naďku a je prostě šťastná. Malá Naďa je krásná a bezprostřední po mamince a po otci chytrá. Kotov se v ní vidí. Otec rodiny Kotov – Stalinův spolubojovník, nyní velitel divize, požívá všeobecného respektu. Všichni spolu tráví jeden ze vzácných dnů odpočinku a vypadá to, že se jim nemůže nic stát. Téhož dne však přijíždí Dmitrij. Po deseti letech. Zdá se, že ho všichni vidí rádi, ale od chvíle, kdy vstoupí, jakoby vstoupilo s ním něco zneklidňujícího. A není to jen onen pomyslný milostný trojúhelník mezi bývalými milenci a současnými manželi. Do onoho domu s Dmitrijem vstoupila všechna hrůza a zlo Stalinovy pekelné samovlády... Přesto, že notoricky známé historické skutečnosti jsou tu sdělovány co nejúspornějšími prostředky, nabývají v kontrastu s vlídným světem Michalkovových postav otřesné intenzity. Diváka zastihují zcela bezbranného. Simulace skutečnosti je dokonalá. Michalkov natočil svůj vrcholný film, v němž zúročil všechno ze své předchozí tvorby a dovedl svůj um ještě dál – k osudové tragédii, která svou nevyhnutelností připomíná mechanický stroj. Podal zprávu o člověku v dějinách 20. století. Jednu z nejpravdivějších a nejotřesnějších zpráv, jaké byly na toto téma natočeny. O tom, že byl pochopen, svědčí řada domácích a světových ocenění, z nichž nejprestižnější je zcela jistě Oscar za nejlepší zahraniční film. (Česká televize)
(více)Recenze (259)
Nikita Michalkov je pro ruský film něco jako Andrej Wajda pto ten polský. Vybírá si témama spojená s ruskou historií, nebojí se kontoverzních témat, utevírá lidská dramata napříč historií. Unaveni sluncem patří k pozoruhodným filmům naší současnosti, byť nefiguruje v seznamu 1001 filmů, které musíte vidět než zemřete, dle mého soudu tam patří a jeho zhlédnutí rozhodně doporučuji. Michalkov mistrně využil idylické rodinné sešlosti v krásném letním čase k vyjádření kontrastu zrůdnosti režimu, který ničí všechno, na co příjde a odstraňuje bez mrknutí oka i nevinné nechtěné svědky. Na jedné straně dětská hravost a nevinnost, na druhé záludnost, pomsta a násilí. Film, který tne do živého. ()
UNAVENÍ přímo volají po srovnání s vynikajícím Karovým ruským filmem pěrestrojkové éry VČERA BYLA VÁLKA. V obou případech se pohybujeme ve světě trockovských "rudých samurajů", ale zatímco v prvním případě se jedná o mimořádně zdařilou mikrosondu ze života historické osobnosti, osobnosti občanské války, člověka silného i slabého svou naivitou, v druhéím jsme svědky šiře založeného poutavého "školského" pohledu tehdejšího mládí budoucí MLADÉ GARDY či legendární Zoji Kosmoděmjanské. Jeho protihráč je postavou neméně tragickou stejně jako hlavní ženská postava, generálova choť. Zdařilý námět, scénář i režii provází celý trs mimořádných uměleckých hereckých výkonů. O Michalkovovi již byla řeč, Meňšikov svůj nesnadný part zvládá s mimořádnou bravurou a velké uznání si zaslouží i skvělá litevská herečka Ingeborg Dapkunaite stejně jako krásná holčička Naděždy Michalkovy; její naivita a civilismus projevu spolu s dětským půvabem jí dávají neskutečnou působivost; na malém prostoru se k velkému výkonu rozehrává i vynikající ruský herec Vjačeslav Tichonov. Ve své době to bylo dílo otevírající další a další z bolestivých ran deziluzí o režimu, který proklamoval slunce, z nějž se rodily mučírny Lubjanek a koncentrační pracovní tábory gulagu. Název díla je symbolický: letní slunce je i sluncem iluze a sebeohlupování (jak skvěle ve svých vzpomínkách zaznamenala Naděžda Mandělštamová). Rok 1936 je prvním rokem moskevských procesů, zrůdných stalinských zločinů na Rudé armádě, hlavní příčině slabosti sovětskoruské moci v hrozném roce 1941 Velké vlastenecké války. V UNAVENÝCH zřejmě Michalkov nejen režisér, ale i herec vytvořil jedno ze svých největších děl, na němž jako spoluscénárista participoval i jeho nevlastní bratr Andrej Končalovskij. ()
Možná to v průběhu filmu tak nemusí působit, ale ve svým celku je tenhle film až neskutečně silný. Musím říct, že už dlouho se mnou tak moc neotřásl závěr filmu jako právě tady. Absolutně dokonalá filmařina, podpořená mistrovským herectvím panů Menšikov - Michalkov spolu s geniálním scénářem, připravila skutečně extra silný filmový vývar. ()
Poklid a idylka rodiny užívající léta na vsi. Koláče, stařičký gramofon, trochu bláznivé tetičky, chystaný svátek vzduchoplavby (to je tak absurdní nápad, že jsem ochotná se vsadit, že to opravdu byl státní svátek) by mohl být narušen příjezdem tanků do vsi. Ale ne, zasloužilý hrdina Kotov nasadí čepici, čímž se přiblíží své podobě na portrétech a tanky to otočí. Kotov je pro malou Naďu ještě větším hrdinou, i když už takhle je její tatínek středobodem jejího světa. Letní den vylepší příjezd strýčka Míti, rodinného přítele a výborného muzikanta. Každý by chtěl strýčka, který skvěle hraje na klavír, stepuje, vypráví pohádky a nechá člověka svézt v luxusním autě. Hodný strýček nemusí být vždy hodný strýček, pohádka nemusí být tak úplně pohádkou a jeden z krásných letních dní bude nevyhnutelně ten poslední. ()
Film u něhož při závěrečných titilcích je divák je doslova přibit ve svém křesle. Obrovsky silný film o velké síle lidskosti. Lidská tragédie, která je znásobena událosmi doby. Michalkov se nesnaží někoho omlouvat, on se je snaží pochopit. Nesmývá nikoho od viny, ba právě naopak ukazuje že každý má nějaký ten černý kout duše. Ale proč by i ten, kdo je v podstatě masovým vrahem, nemohl nadevše milovat svoji dcerku? Všechny historické postavy tím dostávají na větší hloubce a plastičnosti. Neuvěřitelně naléhavý film především o lásce, zradě a pomstě. Nejvíc mě z hereckých projevů zatlačil do židle oleg Menshikov, jenž podal svoji postavu až děsivě reaálně a samozřejmě i bezprostřední projev Naděždy Michalkové. Oscar naprosto zasloužený...¨. ()
Galerie (28)
Photo © Sony Pictures Classics
Zajímavosti (8)
- Reštaurácia Aragvi bola v Moskve otvorená v roku 1938 v budove bývalého hotela "Dresden". Sergej Kotov (Nikita Michalkov) teda nemohol pozývať agentov NKVD do Aragvi. (cica)
- Populárne tango "Unavení slnkom" bolo napísané až v roku 1937, dej filmu sa odohráva v roku 1936. Text bol pre film zmenený. (cica)
- Auto NKVD je typ ZIL/ZIS 110. Tyto vozy vycházely z amerických Packardů, jejichž plány se však do SSSR dostaly v rámci spolupráce až během 2. světové války. Děj filmu je přitom zasazen do roku 1936. (džanik)
Reklama