Kaščej Bessmjertnyj
Kaschey the Immortal
Obsahy(1)
Když bohatýru Nikitovi Kostěj Nesmrtelný unese nevěstu, krásnou Marii Morjevnu, neváhá Nikita ani chvilku a vydá se na dlouhou a nebezpečnou cestu, aby svou milou osvobodil. Cestou zachrání před popravou statečného Bulata Balagura a získá v něm věrného a oddaného přítele. Oba hrdiny však čeká nelehký boj se soupeřem. (Jezinka.Jezinka)
Recenze (16)
Nikita mrkne na žábu, žába mu mrknutí oplatí, Nikita truchlí a s ním truchlí i bříza. Bohatýr jede zachránit svou uloupenou nevěstu a my díky tomu vidíme velbloudy celého tehdejšího SSSR. Nikita zachrání odvážného Bulata a společně odfrčí na létajícím koberci do Kostějovy říše. Kostěj marně přemlouvá Nikitovu nevěstu, aby si ho vzala, ta z něj vychytrale vytáhne tajemství jeho smrtelnosti a pak mu řekne, že by radši umřela, než se stát jeho ženou. Když vezmeme v potaz, že nevěděla o tom, že Nikita dorazil do jeskyně ke Kostějovi, tak to bylo odvážné tvrzení. Kostěj může střídat hlavy jak normální člověk ponožky, dobrý vědět. Se statečným Nikitovým přítelem v zádech je to Kostíkovi stejně houby platný. ()
3,5 Má to všetko, čo má dobrá rozprávka mať. Statočného bohatiera, jeho verného druha, krásnu mladuchu (jednu z najkrajších zo všetkých ruských rozprávok), zázračného deduška s čarovným darom, (zdanlivo) neporaziteľného zloducha (kostnatý Georgij Milljar, skvele desivý a komický súčasne). Hlavný hrdina na svojej ťažkej púti prechádza atraktívnymi miestami, prežíva veľké dobrodružstvá. Všetko to je popretkávané ruskou kultúrou, čo je asi najväčším plusom filmu. Citeľné je to hlavne na začiatku, kde je krásne zobrazená ruská dedina zo svojimi zvykmi a piesňami. Hudba patrí k tomu najlepšiemu, čo v Rouových rozprávkach zaznelo. Je to vizuálne veľmi pekné, aj vďaka tomu, že sa Rou nepokúšal o technicky nemožné triky, ako to bolo v prípade Vasilisy prekrásnej. V tomto smere bol veľmi pôsobivý útok na dedinu a jej vypálenie. Celé to bola zrejme alegória na fašistické Nemecko a jeho napadnutie Ruska (ZSSR). Kaščejovi vojaci s prilbami pripomínajúcimi vikingské (odkaz na Germánov) tu vypaľujú a vraždia podobne ako fašistické vojská, Kaščej Nesmrteľný ako číre zlo tu zase spodobňuje neporaziteľného Hitlera. ()
Sovieti dokázali natočiť ozajstné skvosty (to sa im musí nechať)! Koščej bezsmertnyj je vynikajúci čiernobiely fantasy-bohatiersko-rozprávkový epos (výstižnejšie sa to povedať asi nedá), natočený ešte počas 2. svetovej vojny (vojaci Koščeja majú na hlavách prilby silno pripomínajúce vikingské prilby s rohmi - žeby protigermánska propaganda? Ktovie). Čo však film robí podľa mňa vrcholným, sú skvostné kulisy slovanského mesta (architektonicky je to úžasné), ako aj vynikajúce zábery horiacich budov, ďalej podarené vykreslenie temnoty a bezútešnosti, či typicky ruské bohatierske postavy. Vo filme mi jedine vadila scéna v arabských krajoch, ale inak vynikajúce. 5* dávam aj kvôli pôvodnému jazyku - bola by škoda to dabovať. ()
Stará čiernobiela rozprávka o odvážnom patriotovi Nikotovi, jeho milej a hroznom (teda skôr smiešnom) Kostejovi Nesmrteľnom. Prvá polovica je trochu nudná, obsahuje veľmi veľa spievaných scén a dozvedáme sa vnej, že Nikita viac, oveľa viac, ako svoju milú ľúbi svoju matičku Rus. Je to proste totálne uspievané ako v nejakom muzikáli a prehnane patetické. V druhej polovici už ale dôjde aj na Kosteja a jeho tajomstvo. Milljar je sympaťák a viac sa hodí do komediálnych polôh (napr. baba Yaga v Mrázikovi), aj so svojimi chudučkými končatinami, ako do role hrozbu naháňajúceho Kosteja. Efekty na svoju dobu väčšinou veľmi dobré, aj keď pár chybičiek a úsmevností sa vyskytne. Až na tú uspievanosť a prehnané vlastenectvo ale určite vizuálne zaujímavá rozprávka. ()
Tyto staré pohádky pana režiséra Mrazíka mají neskutečné kouzlo i po letech. Pan Alexandr Rou má brilantní fantazii. Jeho výtvarné cítění, které ukázal tu i třeba v Překrásné Vasilise mají daleko blíž k ruským bylinám, než jeho poslední počiny. Když vzpomenu na jeho představu v Babu Jagu a jeho vykreslení stromů a všeho, tady Kostěje nesmrtelného a jeho žebroví. Později, když maskoval Kostíka (Voda, oheň a zlé úskoky), už nebyl tak pečlivý a neměl takovou sílu, jako tady. A navíc tyto pohádky ještě neobsahovaly tak ulítlé postavy jako u jeho posledních pohádek. Proto tyto pohádky miluju daleko víc. Pohádkový osud pana režiséra Rou mi připomíná trochu osud Zdeňka Trošky, kdy jeho pohádky byly neskutečně barvité a pohádkově krásné s úžasnými postavičkami, ale jeho poslední pohádky obsahují postavy, které jsou čím dál víc infantilní. Naštěstí u pana Alexandra Rou to není tak strašné. Ale dosti. Vraťme se k téhle pohádce, která patří k tomu lepšímu, co vytvořil, a pokud přihlídneme k době vzniku, nelze než zaplesat. ()
Reklama