Halimin put
Režie:
Arsen A. OstojicKamera:
Slobodan TrniničObsahy(1)
Halima přišla během války v Bosně o syna a snaží se dopátrat jeho ostatků. Na své cestě musí tato trpící muslimka se silnou vůlí najít neteř, což s sebou přináší nejedno záhadné odhalení.
Halima přišla během války v Bosně o manžela i syna. Oba byli pohřbeni v jednom z masových hrobů, Halina však touží nalézt jejich ostatky. Díky DNA se jí podaří najít manžela, místo synova úložiště je však záhadou. Na své cestě za nalezením synových ostatků musí tato silná muslimka najít i vzdálenou neteř, což s sebou přináší nejedno záhadné odhalení.
(Cinemax)
Videa (1)
Recenze (31)
Režisérovi sa podarilo dostať divákovi hlboko pod kožu, jeho film podľa skutočnej udalosti je brilantne natočený a pomocou retrospektív postupne odhaľuje krutý osud rodín počas vojny. Zoširoka prerozprávaný príbeh ide krok za krokom do famózneho vyústenia a hoci sa dá záver vytušiť, v každom prípade dostáva divák nefaľšovanú dávku silnej emócie. Je to veľmi silný a kvalitný film. ()
Ako človeka bez vierovyznania ma rozčuľuje láska, porozumenie, obetavosť, spolupatričnosť a ďalšie pozitívne vlastnosti, ktoré hlásajú náboženstvá a živočíšna nenávisť k inovercom, ktorú živia ich cirkevníci. A ako sú miesta styku zemských platní oblasťou zemetrasení a aktívnej sopečnej činnosti, tak sú miesta styku rôznych náboženstiev oblasťami násilia, krviprelievania a vojen. Dobre nekončieva iba láska potomkov znepriatelených rodov Montekov a Capuletov, ale ani láska kresťana a moslimky. Je priam neuveriteľné koľko energie sa vynakladá na to, aby náboženské komunity ostali homogénne. Takže film, ktorý hľadí na miesto kontaktu a premiešania dvoch náboženstiev očami osudov prostých ľudí ma zaujal iba čiastočne. Sú to problémy s ktorými sa nestotožňujem a môj nezainteresovaný pohľad mi neumožňuje prideliť viac ako tri hviezdičky. ()
Při sledování jsem si nemohla nevzpomenout na tématicky podobné Požáry. Ne tak emocionálně úderné, přesto má Halimin put se svým kanadským protějškem dost společného. Podobně válkou zmařené lidské osudy, časté flashbacky do minulosti, stejně dobré herecké výkony zejména ženských představitelek a dokonce i v některých aspektech dosti shodnou zápletku. Jen je to trochu víc evropsky minimalistické, což alespoň z mého pohledu vůbec není na škodu, spíše naopak. ()
Predelová scéna "o 23 rokov neskôr" je zrejme najintenzívnejší skok v porovnaní so všetkým, čo som videla. Dlhočizný skok cez obrovskú priepasť. Lenže ako vravel Nietzsche, "ak sa príliš dlho pozeráš do priepasti, začne sa priepasť pozerať na Teba". Momentálne 54% obyvateľstva Bosny žije v zahraničí a môžete sa tomu diviť? Halimin put je jedno z najlepších diel o vojne v bývalej Juhoslávii. ()
Musím se přiznat, že ze začátku mně styl vyprávění připadal hodně kostrbatý. Střídání současnosti a minulosti, tomu já všeobecně moc neholduji, natož když ty flashbacky jsou v postatě na sebe nenavazující scény, které slouží jen jako příběhová či emotivní podpora dějové linky ze současnosti. Od začátku je však příběh velmi poutavý a tak jsem se do Halminy celkem bez problému dostal a odměnou mně byla závěrečná třetina, která má v sobě hned několik scén, který jsou fakt těžkej masox. Za velmi vydařené považuji, že tvůrci v těch srdcově nejintimnějších scénách na diváka nevytáhli žádný hudební motiv, ani tuny dialogů, ale vystačili si třeba z pohlazením konečků vlasů, nebo ramene, to bylo fakt udělaný moc hezky a o to větší mletý, ze mě ten film udělal. Jen abych ještě zvýšil sílu příběhu, nevybavuji si moc filmů, kde během dvaceti minut se najdou hned dvě scény u kterých mě bylo do breku. ()
Reklama