Hellboy: Královna krve

Mé obavy se potvrdily, tohle není vůbec ten Hellboy, kterého jsem chtěl vidět. Já vím, snad se ani nemohlo povést nacpat podstatnou část Mignolova roky budovaného vesmíru do dvou hodin filmu, který navíc není pokračování a musí Hellboye i tým představit. Ale on se o to někdo pokusil a byl to pokus o sebevraždu - lacině, nenápaditě, přeplácaně a místy (jak varovaly upoutávky) až televizně nudně a trapně vypadající. Komiksům je to sice podobné dějově, ale náladou skoro vůbec. Nedostatek atmosféry jako by se film snažil maskovat krvavostí a všemožným fuckováním, ale ani to mu pořádně nejde a hlavně já na něco takového zvědavý nebyl. Hellboy má být poetický, osudový, dramatický, hororový a přitom stále zábavný (jako knihy, jako Del Torova vize), obzvlášť tedy když si tvůrci za předlohu vybrali Divoký hon a Bouře a běsy, jenže tenhle restart není ani jedno z toho. K Del Torovým magickým snímkům může jen vzhlížet (a občas jako by to i dělal), protože je horší v každém směru... Výprava? Směšně prostá. Potenciálně zajímavé či zábavné postavy? K smíchu (chudák Humr). Snad všemu a všem chybí srdce a bohužel to platí i pro samotného Hellboye. David Harbour je totiž sice sympaťák, který si mě ve Stranger Things získal, ale má o dost horší masku než Ron Perlman a navíc pod ní zbytečně moc přehrává, huláká a poskakuje. Proč? Jestli se to takhle Miku Mignolovi líbí, je to jeho věc. Já si ovšem budu dál raději číst jeho knihy a dívat se na Del Torovy filmy, ve kterých je Hellboy Hellboyem a které si sice jdou vlastní cestou, ale aspoň v ní mají jasno a nejsou tak pekelně hloupé.___P.S. Tu bídu docela umocňovaly "za každou cenu husté" české titulky, které občas snad ani nepřekládaly, ale vymýšlely si (pravděpodobně kvůli dabingu). (11.04.2019)

Přiznám se, že jsem nečekal takovej nářez, ale to asi skoro nikdo, kdo pálil za PĚT. Hellboy není moje srdcovka, ale vztah k prvnímu dílu mám (v té době snad můj první film na DVD přehrávači). Je to hodně Fantasy/Horor a to mi právě sedlo. Několikrát jsem se zasmál, brutální je to víc než dost, takové Gore, kdyby bylo v čistém hororu tak chčiju blahem a k tomu všemu krásná, zlá Jovovich. Jo, já jsem nadmíru spokojený, super relax. Škoda, že jsem prošvihnul kino, byl by to ještě několikanásobně lepší zážitek. 90% (15.09.2019)

Ježžžyššš, tady ale zase teplo! Ale i tak mi to nedalo a vyděšeným cupitavým padešátem, s prdelí panicky přitlačenou ke zdi si to odhodlaně razím kohortou zdejších rozumbradických bukvoidů, abych vám s nasazením řitního věnce sdělil, že i nový Helboj je, vyjádřeno sofistikovanou filmově teoretickou heteroterminologií, totálně popiči. Nemá to sice nacipoetiku pana Býkovského a Přístav není až tak hustý jako Salvatore, ovšem syrově pekelné vize z řetězu utrženého britského řezníka s přístupností pro dospělé patology (KONEČNĚ!!!), navíc dokonale nasvícené, takže žádné negrodémonské rejdy za bezměsíčných nocí, jakož i nahláškovaný, svižný a celistvý podklad jako vystřižený z gotické učebnice apokalyptické démonologie s VY-NI-KA-JÍ-CÍM bylinným přesahem (Baba Jaga) a parádní hudba, mohou nezabavit pouze zženštilého rektoprospektora, mířícího do kina na korektní, anemickou, kýčovitě patetickou, pseudovýchovnou furtdokolovou sračku o oelasťákovaných létajících homokládech. A paxe tu těmi procenty řiť! (04.05.2019)

Je HELLBOY (2019) pekelný film? Podle amerických kritiků ano. Inu, jak kdysi poznamenal Alfred Hitchcock, když se dehonestující slovní hříčka ve vztahu k názvu filmu nabízí, nedokážou jí odolat, i kdyby to byl dobrý film. A je? "Yo, feel the flow. Que pasa? Paradox. Gente adelante, you know it never stops," deklamovalo se v jednom pozapomenutém devadesátkovém hitu. Chci věřit, že na place to hrálo v jednom kuse. Jestli totiž filmový HELLBOY něčím neustále provokuje i zaujímá naši pozornost, je právě vnitřně paradoxní povaha jeho výstavby. Ponechávám tedy stranou onu otázku, zda je HELLBOY dobrý film - protože mě zajímá spíše odpověď na to, z jakých důvodů jej lze shledávat pozoruhodným a inspirativním. A to vskutku lze. Původní komentář jsem rozepsal do textu na Poznámkách. (12.04.2019)

Cynický čertovský ranař je zpět. Původní kousky měly skvělého charismatického hlavního hrdinu, ovšem krapet nesourodý a přeplácaný příběh. Tohle další dítko od úplně jiných tvůrců (Guillermu del Torovi jsem vyčítal vypravěčskou překombinovanost a přehnanou spletitost) je zrovna tak dynamické a našlapané, ale ve výsledku se tak nějak rozpadá jak domeček z karet. Pod vedením Neila Marshalla (solidní béčka Psí vojáci nebo Pád do tmy, tudíž také tady se měrou vrchovatou dočkáme utrhaných hlav a končetin) nás otravuje množství nahodilých postav a motivů, které dohromady úplně neladí. Design mnohých monster je (občas) fajn, ale je jich tolik, že bych je jen těžko vyjmenoval. Ale třeba takový souboj s třemi obry je slušně přehledný a uspokojivý. Krvelačná jízda skáče z místa na místo a v druhé polovině je to už totální guláš a o nějakém vnitřním uspokojení nemůže být absolutně řeč. Vyhledávači eRkového ratingu se budou každopádně tetelit blahem. Bez atmosféry, bez života. Dietní tři hvězdy!! (06.07.2019)