Režie:
Neil MarshallScénář:
Andrew CosbyKamera:
Lorenzo SenatoreHudba:
Benjamin WallfischHrají:
David Harbour, Milla Jovovich, Ian McShane, Sasha Lane, Daniel Dae Kim, Thomas Haden Church, Penelope Mitchell, Sophie Okonedo, Brian Gleeson (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Oblíbený temný hrdina Hellboy se vrací na plátna kin s plnou parádou. Pod hlavičkou ÚPVO (Úřadu paranormálního výzkumu a obrany) se vydává do Londýna, kde se probrala ze záhrobí obávaná čarodějnice Nimue. Hellboy musí "Královně krve" zabránit, aby seslala na svět lidí smrtící morovou ránu. Ta však potřebuje nejprve nabrat síly poté, co ji v dávných dobách zabil samotný král Artuš a její rozčtvrcené tělo ukryl napříč celou Anglií. Rohatý cynik má naštěstí k ruce svého nevlastního otce, profesora Trevora Bruttenholma, a kamarádku Alice, mimořádně nadané médium. Spolu s nimi odhalí šokující pravdu o svém původu i poslání. (Vertical Entertainment)
(více)Videa (9)
Recenze (629)
Mé obavy se potvrdily, tohle není vůbec ten Hellboy, kterého jsem chtěl vidět. Já vím, snad se ani nemohlo povést nacpat podstatnou část Mignolova roky budovaného vesmíru do dvou hodin filmu, který navíc není pokračování a musí Hellboye i tým představit. Ale on se o to někdo pokusil a byl to pokus o sebevraždu - lacině, nenápaditě, přeplácaně a místy (jak varovaly upoutávky) až televizně nudně a trapně vypadající. Komiksům je to sice podobné dějově, ale náladou skoro vůbec. Nedostatek atmosféry jako by se film snažil maskovat krvavostí a všemožným fuckováním, ale ani to mu pořádně nejde a hlavně já na něco takového zvědavý nebyl. Hellboy má být poetický, osudový, dramatický, hororový a přitom stále zábavný (jako knihy, jako Del Torova vize), obzvlášť tedy když si tvůrci za předlohu vybrali Divoký hon a Bouře a běsy, jenže tenhle restart není ani jedno z toho. K Del Torovým magickým snímkům může jen vzhlížet (a občas jako by to i dělal), protože je horší v každém směru... Výprava? Směšně prostá. Potenciálně zajímavé či zábavné postavy? K smíchu (chudák Humr). Snad všemu a všem chybí srdce a bohužel to platí i pro samotného Hellboye. David Harbour je totiž sice sympaťák, který si mě ve Stranger Things získal, ale má o dost horší masku než Ron Perlman a navíc pod ní zbytečně moc přehrává, huláká a poskakuje. Proč? Jestli se to takhle Miku Mignolovi líbí, je to jeho věc. Já si ovšem budu dál raději číst jeho knihy a dívat se na Del Torovy filmy, ve kterých je Hellboy Hellboyem a které si sice jdou vlastní cestou, ale aspoň v ní mají jasno a nejsou tak pekelně hloupé.___P.S. Tu bídu docela umocňovaly "za každou cenu husté" české titulky, které občas snad ani nepřekládaly, ale vymýšlely si (pravděpodobně kvůli dabingu). ()
Je HELLBOY (2019) pekelný film? Podle amerických kritiků ano. Inu, jak kdysi poznamenal Alfred Hitchcock, když se dehonestující slovní hříčka ve vztahu k názvu filmu nabízí, nedokážou jí odolat, i kdyby to byl dobrý film. A je? "Yo, feel the flow. Que pasa? Paradox. Gente adelante, you know it never stops," deklamovalo se v jednom pozapomenutém devadesátkovém hitu. Chci věřit, že na place to hrálo v jednom kuse. Jestli totiž filmový HELLBOY něčím neustále provokuje i zaujímá naši pozornost, je právě vnitřně paradoxní povaha jeho výstavby. Ponechávám tedy stranou onu otázku, zda je HELLBOY dobrý film - protože mě zajímá spíše odpověď na to, z jakých důvodů jej lze shledávat pozoruhodným a inspirativním. A to vskutku lze. Původní komentář jsem rozepsal do textu na Poznámkách. ()
Marshalla mám upřímně rád už od brilantního béčka Psí vojáci. Za ty roky si vybudoval značku autora, který dovedně pracuje s libovolně nízkým rozpočtem. Přeci jen upířina Pád do tmy a vlkodlačí Psí vojáci stály pod tři miliony liber, stylové post-apo Soudný den zase pod sedmnáct. Finanční limity využil jako možnost vrátit se k praktickým efektům, hektolitrům falešné krve a poměrně sofistikované práci s očekáváním a kamerou. To samozřejmě vrcholí v seriálech, kam si ho zvou významné značky, aby natočil ne-zas-tak-velkolepé epizody velkolepým způsobem: fenomenální bitva v pilotu Black Sails, tragédie na začátku Lost in Space nebo nejlepší epizoda (jinak nekoukatelné) čtvrté série Hry o trůny, The Watchers on the Wall. V poslední jmenované Marshall například dlouze vystaví scénu směrem k bitvě s obrem a těsně před jejím začátkem ostřihne pryč, aby se vrátil až k drtivým následkům. // Proč ztrácím tolik času s tím, jak pracuje? Protože Hellboy je vlastně esence všeho, co natočil předtím. Neil Marshall vždycky režíroval upřímné "sračky" v tom nejlepším smyslu: zranění se v Psích vojácích léčila vteřinovým lepidlem, zatímco vlkodlaci vydávali zvuky ukradené ze soundbanky Warcraftu III; Pád do tmy je zase krvavá lázeň, kde se upíři zabíjí cepínem; Soudný den uvědomělá hra s pravidly braků a post-apo filmů a Centurion otevřeně parafrázuje Gladiátora i Běžícího muže. Hellboy je potom ničím neředěné béčko, které rekapituluje snad všechny prvky brakové fantasy, folklóru a populární mytologie – artušovské legendy, čarodějky, Ježibabu, prasodlaky i kočkodlaky, draky, mexické wrestlery, víly, obry a spoustu další verbeže. // A do toho se přidává Marshallova snaha zakrýt nízký rozpočet, která je obzvlášť výrazná ve dvou momentech. Zaprvé je to fenomenální souboj se třemi obry, který sestává z několika delších záběrů. Jejich ohyzdná CGI těla vytěsňuje z rámu a zůstává zaměřený pouze na protagonistu, díky tomu vzniká poměrně netradičně snímaná akční scéna plná dravých pohybů kamery a nečekaných přerámování. Zadruhé pak úplný konec natočený v jednom dlouhém záběru, v němž jsou hrdinové poprvé prezentováni jako funkční tým. Vůbec to okázalé vytlačování akce mimo rám je fascinující. // Marshall kondenzuje tři nebo čtyři různé komiksové svazky, aniž by bral ohled na jejich tematické a významové roviny – nejvýraznějším poučením zde je, že není dobré jíst děti. Hellboy je dokonale čistý a upřímný brak, který jakž takž drží pohromadě a vedle současných komiksových filmů působí jako přízrak z doby direct-to-video béček, jemuž někdo dal omylem o několik milionů víc. V ideálním světě by nikdy neměl vzniknout, ale je tady a sledovat jeho estetické kulhání je stejně bizarní jako fascinující. ()
Třetímu Hellboyovi sem se bránila jak patnáctka análnímu sexu páč sem trucovala, že Del Torovi nedali tehdá zelenou na jeho epickej třetí díl o našem červeném paroháči. Alík mě nakonec přesvědčil, ať se na to s ním mrknu a jako udičku použil fuckt, že je to podle komiksu Mike Mignola, kterýho děsně žeru a jeho komiksy o Hellboyovi hltám jak soukmenovci rejži. Dalším plusem se ukázalo, že režie se chopil Maršál NeMalinovski jehož Psí vojáky co Padaj do tmy miluju a tak sem si říkala, že ten film nakonec třeba zas až taková píčovina nebude a s Buddží pomocí to přežiju bez větších záchvatů nasranosti. O to víc sem byla šukována zjištěním, že mě film, kterej sem chtěla nesnášet a setřít jak hovno z boty, kurevsky baví. Komiksový předloze to bylo věrný, Hellboy vypadal skoro stejně jako když ho hrál Perlman, erko tomu sedlo jak prdel na hrnec a ta kančí svině, co udělala ukázkovej bordel mnichům v klášteru, no to nemělo chybu. K tomu obři, čarodějnice, mega-husto-kruto-přísně slizká Baba Jaga, ze který sem si málem uchcala, jak byla perfektní a i parťáci kolem Hellboye mi sedli. Takže jsem si pohupovala nožkama, jelikož s nima ze sedačky sotva dosáhnu na zem, tleskala ručkama a jásala, že mám další zamilovanej film s panem červeným a strašně se začala těšit na pokračování, abych chvilku na to dostala od Alíka bolestivou ránu, když mi oznámil, že film byl propadák, co si na sebe nevydělal. To mě kolosálně nasralo a tak jsem jen vyštěkla jak je to možný, vždyť to byla pecka. Alík se usmál a nevinně se mě zeptal, proč sem teda na tu pecku odmítala tak dlouho koukat a nebyla na ní v kině. A v tu chvíli mi to došlo, dámy a pánové, přesně díky takovým píčám jako já, co film odsoudily aniž ho viděly a nešly do kina, propadl. Takže jdu fofrem napravit škody, co sem způsobila a otevřu veřejnou sbírku na další pokračování, hádám, že do sta let budu mít na trailer. A teď mě omluvte, jdu si to pustit znova a pak ještě jednou. ()
Jako jo, je to občas celkem i dost odporný digibordel ... ovšem má to hodně světlých chvil. A to ani nemluvím o těch případech, kdy jsou použity praktické efekty (a hlavně masky), kdy je to prostě poctivá práce, a to se cení. Naprosto nechápu ohlasy typu "Je to jen nafouklá nuda" .... tenhle film je všechno, jen ne nuda! Film doslova skáče od jedné akční sekvence ke druhé, tady se asi podepsal studiový sestřih, jelikož v některých momentech je to až šíleně zkratkovité. Co se týče mnohými kritizované zběsilé stříhání v akčních scénách, tak jo, je to prostě Marshall ... ALE, ve filmu jsou i dvě akční scény "na jeden záběr", a ty jsou imho více než povedené. Jo a je to šíleně brutální, ale to asi každý čekal, Za mě jednoznačně palec nahoru a strašně mě mrzí, že to prodělá a studia jako SONY budou mít další střelivo proč udělat další bezpohlavní PG-13 chcanku ... např. z LOBA. ()
Galerie (180)
Zajímavosti (23)
- Ve scéně, kdy Hellboy (David Harbour) bojuje se třemi obry, si lze všimnout, že jeho kamenná ruka je na levé ruce místo na pravé, a posléze se zase ruce přehodí. Jedná se o scénu, kdy se snaží vyhnout útoku sekerou a udělá kotrmelec, po kterém vytrhne strom ze země. (Habansz)
- Když si Hellboy (David Harbour) piluje své rohy, je vidět, jak se mu roh s maskou hýbe. (LaserJet)
- Celosvětová premiéra proběhla 9. dubna 2019 v New Yorku. (Varan)
Reklama