Hellboy: Královna krve

Nový Hellboy jde proti proudu současných uhlazených a dokonale vysoustružených komiksových spektáklů na motivy komiksů z dílny Marvelu i DC. Hellboy je čistokrevná řežba, která svůj R-kový rating ždímá do mrtě. Fanoušci komiksové předlohy od Mikea Mignoly budou zřejmě plesat nadšením, protože takto věrná adaptace předlohy už tu dlouho nebyla - možná Deadpool, ale to je opět z jiného ranku. Jsem nesmírně zvědavý, jak si "Rohatej" povede v kinech, protože diváci si už dnes pod pojmem "komiksový film" představí něco úplně jiného. Ale pevně doufám, že si na svůj skromný rozpočet vydělá, a studio bude mít možnost rozjet své vedlejší syrovější a "béčkové" univerzum, které je v dnešní době přesycené megalomanskými blockbustery (ač stále většinou zábavnými) tolik potřeba. (11.04.2019)

Marshalla mám upřímně rád už od brilantního béčka Psí vojáci. Za ty roky si vybudoval značku autora, který dovedně pracuje s libovolně nízkým rozpočtem. Přeci jen upířina Pád do tmy a vlkodlačí Psí vojáci stály pod tři miliony liber, stylové post-apo Soudný den zase pod sedmnáct. Finanční limity využil jako možnost vrátit se k praktickým efektům, hektolitrům falešné krve a poměrně sofistikované práci s očekáváním a kamerou. To samozřejmě vrcholí v seriálech, kam si ho zvou významné značky, aby natočil ne-zas-tak-velkolepé epizody velkolepým způsobem: fenomenální bitva v pilotu Black Sails, tragédie na začátku Lost in Space nebo nejlepší epizoda (jinak nekoukatelné) čtvrté série Hry o trůny, The Watchers on the Wall. V poslední jmenované Marshall například dlouze vystaví scénu směrem k bitvě s obrem a těsně před jejím začátkem ostřihne pryč, aby se vrátil až k drtivým následkům. // Proč ztrácím tolik času s tím, jak pracuje? Protože Hellboy je vlastně esence všeho, co natočil předtím. Neil Marshall vždycky režíroval upřímné "sračky" v tom nejlepším smyslu: zranění se v Psích vojácích léčila vteřinovým lepidlem, zatímco vlkodlaci vydávali zvuky ukradené ze soundbanky Warcraftu III; Pád do tmy je zase krvavá lázeň, kde se upíři zabíjí cepínem; Soudný den uvědomělá hra s pravidly braků a post-apo filmů a Centurion otevřeně parafrázuje Gladiátora i Běžícího muže. Hellboy je potom ničím neředěné béčko, které rekapituluje snad všechny prvky brakové fantasy, folklóru a populární mytologie – artušovské legendy, čarodějky, Ježibabu, prasodlaky i kočkodlaky, draky, mexické wrestlery, víly, obry a spoustu další verbeže. // A do toho se přidává Marshallova snaha zakrýt nízký rozpočet, která je obzvlášť výrazná ve dvou momentech. Zaprvé je to fenomenální souboj se třemi obry, který sestává z několika delších záběrů. Jejich ohyzdná CGI těla vytěsňuje z rámu a zůstává zaměřený pouze na protagonistu, díky tomu vzniká poměrně netradičně snímaná akční scéna plná dravých pohybů kamery a nečekaných přerámování. Zadruhé pak úplný konec natočený v jednom dlouhém záběru, v němž jsou hrdinové poprvé prezentováni jako funkční tým. Vůbec to okázalé vytlačování akce mimo rám je fascinující. // Marshall kondenzuje tři nebo čtyři různé komiksové svazky, aniž by bral ohled na jejich tematické a významové roviny – nejvýraznějším poučením zde je, že není dobré jíst děti. Hellboy je dokonale čistý a upřímný brak, který jakž takž drží pohromadě a vedle současných komiksových filmů působí jako přízrak z doby direct-to-video béček, jemuž někdo dal omylem o několik milionů víc. V ideálním světě by nikdy neměl vzniknout, ale je tady a sledovat jeho estetické kulhání je stejně bizarní jako fascinující. (11.04.2019)

Totální béčková blbina, která člověka neunudí, naopak jej překvapí drahou výpravou a mírou krve, usekaných končetin (málokdy rukou) a jiných brutalit, dokonce i na eRkové poměry. Co se ale tvůrcům určitě povedlo je tématické oddělení od starší dvoudílné série z Perlmanem. Zatímco Del Torovy filmy byly v duchu skvělého Faunova Labyrintu, nový Hellboy je spíše Underworld, Já, Frankenstein a podobně. Samozřejmě ne všem fanouškům tento styl sedne, ale víc dává najevo své komiksové kořeny, což je v dobách komiksové mánie více než příhodné. A další věc, můj oblíbenec David Harbour. Dlouho jsem si na něj zvykal, ale po určitém rozkoukání (Perlman prostě vypadal výborně a ikonicky) bych neměnil a pokud budou další díly, rád budu opět u toho. A Neil Marshall odvedl standardně dobrou práci, ale dovedu si představit, že s takovým Matthewem Vaughnem na palubě by to mohlo být ještě o fous velkolepější. Neškodných 7/10, po těch všech nepřesvědčivých reakcích jsem to čekal horší. (11.04.2019)

Nejhorší Hellboy a bohužel i nejhorší film N. Marshalla. Je to hrozně rychlé, plné akce, drsné brutality (usekávání končetin, trhání lidí vejpůl apod.), hlášek, hudby, hrátek s kamerou... Ale nic z toho nefunguje pořádně a konzistentně. Sám Hellboy je pořád docela sympaťák (ostatní postavy nestojí za řeč, obzvlášť záporáci v čele s Millou a mluvícím prasetem jsou dost tragičtí), ale to je asi tak vše. Celý tenhle reboot působí snad v každém ohledu jako utržený ze řetězu, bohužel tady to není myšleno jako pochvala. Místo nářezové cool zábavy jsme tak dostali spíše rozbředlou a hloupou slátaninu. 40 % (11.04.2019)

V jednotlivých detailech má Hellboy celkem slušné koule. Bohužel ani na dřeň vytěžený eRkový rating filmu a sem tam povedenej vtípek nezmění nic na tom, že vypadá hnusně jak hovno. Vážně už jsem dlouho neviděl audiovizuální dílo, které by působilo tak strašně antiesteticky. Odpornej, přeplácanej blockbusterovej digibordel, rakovina současné kinematogrefie, v tomto konkrétním případě už v terminálním stádiu. (11.04.2019)