Dítě číslo 44

Dieťa 44 je strašne absurdný film. Skutočným prípadom beštiálneho Čikatila voľne (ale fakt že voľne) inšpirovaný príbeh sa dostal na stránky kníh, zaujal Ridleyho Scotta a ten z pozície producenta narval 50 miliónov dolárov do filmovej adaptácie z dielne USA, Veľkej Británie, Česka (kde sa natáčalo) a Ruska (!). Réžiou poveril neškodného režiséra bezzubého výplachu s Denzelom Washingtonom a Ryanom Reynoldsom Nepriateľ pod ochranou, scenár mu napísal autor Besného psa a Glórie (wtf?) a v hlavných rolách sa objavili Brit Tom Hardy a Švédka Noomi Rapace, ktorí sa k sebe obludne nehodili už v Špinavých prachoch, spomínate alebo ste radšej aj vy zabudli? Rovnako blbý je aj zvyšok kastingu. Gary Oldman??? Joel Kinnaman??? Jason Clarke??? Vincent Cassel??? Kto toto preboha nakombinoval? A prečo do toho herci šli?! Drasticky zvláštny mix sovietskej kriminálky, manželskej drámy, politického trileru, serial killer, možno štipky hororu (ale to skôr nie), občas prebehne čudná akčná scéna, aby sa nepovedalo. Do toho bizarné sovietske exteriéry a interiéry. Má to 137 minút, ale je to alebo príšerne málo alebo naopak príšerne veľa, neviem. Vinou aktívneho strihača, mega-čudného správania postáv a nezrozumiteľného scenára (u ktorého nikto nevie, o čo presne mu vlastne išlo) je výsledok skutočne nevydarený. Pochopil som správne, že Leva úrady potrestajú za to, že pátral po zabitých deťoch a tak ho upracú do prdele sveta a hneď v prvý deň služby sa v tej prdeli sveta objaví onen vrah? Spočiatku to vôbec nemá zlú atmosféru. A po vizuálnej stránke je to vcelku pôsobivé. Plus niektoré scény OK (vešanie vlajky, naznačenie, že žena je tehotná a tak je lepšie streliť ju do hlavy). Ale niekde v strede sa z toho stane zmätené čosi. A lepšie to už nebude. Smutné je, že jedna z najuveriteľnejších vecí snímky odpovedá realite: keď začal (vtedy ešte samozrejme neodhalený) Čikatilo vraždiť, sovietske úrady skutočne odmietajúce veriť tomu, že by v poslušnom Sovietskom zväze mohol existovať sériový vrah. Veď predsa vrahov má len zvrátená, úchylná Amerika. V kráľovstve vodky by sa čosi také nikdy nemohlo stať. Kvôli tomuto prístupu trvalo veľmi dlho, kým bol Čikatilo chytený a popravený. Dovtedy stihol zavraždiť viac ako 50 detí a žien. (04.12.2018)

Čirá schizofrenie na place a plátně, která pokud by neměla ďábelské bolševiky, atakovala by Angelínky Neposraného o nejambicióznější hollywoodské hovno vysrané na diváky za poslední kalendářní rok. Tomáš je klasicky čestný a Noomi klasicky hnusná, komouši jsou zlí, Gary už je Starýmuž i na herecké štěky, všude je parodie na politickou paranoiu a celý to nedává sebemenší smysl. Logika a dějová linie jsou znásilňovány do análu v mnohem větším měřítku než ty zavražděné děti, kdy největší padouch není pedofilní nekrofil a masový vrah, ale jakýsi bolševický kretén, který sebere Tomášovi místo, chce mu šukat manželku, umí se teleportovat na všechna důležitá místa a bez následků střílí kolegy z práce přímo ve své kanceláři za bílého (pracovního) dne. Autor předlohy, který se „inspiroval“ totálními režimy měl buďto nulový vliv na scénář, nebo měl v hlavě nasráno. Nejvíc má ale v hlavně nasráno scénárista a režisér tohoto braku, kde nedává smysl absolutně nic od doby, co Otužilý vytáhne nedobrovolně paty z Moskvy, aby vyřešil nejzapeklitější případ celé své kariéry, logiku vztahu s vlastní manželkou. To se mu bohužel nepodaří, ale skončí to všechno dobře, Tomáš se vrátí do práce, kde sice bude nadále notovat zkurvenému režimu, zatýkat imperialistické živly a držet hubu, ale to už se od každého kladného hrdiny v dnešní době přece očekává. 40% (27.07.2015)

V raji nie sú vraždy. To potom začnite ako vyšetrovateľ hľadať masového vraha. Navyše musíte vyšetrovať aj vlastnú ženu zo špionáže a viete, že skôr či neskôr pôjdu aj po vás. No a ani s tou manželkou to nie je to pravé orechové. Sériový vrah v stalinistickom ZSSR znie ako príťažlivá téma, lenže práve tieto spomínané vedľajšie dejové línie krimi líniu doslova zdržujú, tá sa nemôže rozbehnúť a nakoniec máte dojem, že je tu vlastne iba ako pozadie k nevyriadeným účtom hrdinov a antihrdinov. Čakal som podľa ohlasov katastrofu, tie vyše dve hodiny som ale prežil bez problémov, občas som sa bavil, občas som tlačil niektoré scény k prestrihu na hlavnú dejovú linku. (11.01.2021)

Na tento snímok som sa tešil najmä z dôvodov, že sa mal po dlhej dobe objaviť thriller, zameraný na vyšetrovanie sériových vrážd. Nuž, nie vždy dostaneme to, čo nám bolo "sľúbené". Namiesto toho sa tvorcovia ubrali smerom prezentovania krutosti, nespravodlivosti, tyranie, v štáte s červenou vlajkou, či neuveriteľnom zrode lásky vo vzťahu poznačenom sebaklamom, ba dokonca nenávisťou. Dá sa čiastočne zaškrípať zubami a tváriť sa, že človek prekúsne takmer čokoľvek čo mu tvorcovia naservírujú, no samotný záver, ktorý ponúka totálne tupé rozuzlenie, či typický americký sentiment, natoľko sklamal, že mi neostalo nič iné, iba nad touto hlúposťou kývnuť rukou. Sklamanie. (24.07.2015)

Podle tak pitomé knihy, jakou dítě č. 44 je, se dobrý film ani udělat nedal. Co ještě v knize u motivace postav dává smysl, tedy, je to za vlasy přitažené a peklo na zemi, ale řekněme, že tomu může vstřícně naladěný čtenář, kterým jsem nebyla, s trochou alkoholu v krvi věřit, se změnami ve scénáři stalo už totálně na hlavu postaveným. Sice to tak víc jde k tomu zbytku, už to je vzhůru nohama komplet, ale tím se z toho, navzdory logice, kompaktní celek nestane. Relativně vysoko hodnotím kvůli Garymu Oldmanovi, krásným záběrům na projíždějící vlak a škodolibému potěšení, které mi působil pohled na Toma Hardyho válejícího se v blátě. Mám obavu, že se zas zvedl a potácel se směrem k dalšímu filmu. Pro ty, jimž konec připadal přeslazený. Tohle si kupodivu scenárista nevymyslel. Je to začátek navazujícího románu stejného autora. Kam se děj odebíral dál netuším, do druhého dílu jsem odvahu neměla. (25.07.2015)