Geu gyeowool, barami boonda

Osahuje spoiler: Páčilo sa mi to, čoskoro som zistila, že predlohou bol film Love Me Not, bola som presvedčená takmer do posledného okamihu, že je to u mňa za 5, ale nemôžem si pomôcť filmový záver bol pre mňa emotívnejší, tu mi skrsla malá nádej pred koncom ale, nakoniec zhasla, nie že by som happy endy nemala rada, ale tu sa to akosi žiadalo. Polovicu seriálu som premýšľala, ako dokáže postava Young byť tak chladná a otrlá pokiaľ ide o vzťah medzi ňou a Sooom. Ale keďže je to seriál inak to asi nemohlo skončiť. In-seong Jo sa mi ako herec páči, ale nevie žialiť dôveryhodne, nejako na také typy letím... Na to, že sa mi to páčilo, vypisujem veľa negatív, proste ma to vzalo aj napriek tomu čo tomu chcem vytknúť. Piesne fakt super... (04.05.2020)

Věřte mi, že jsem měl při hodnocení tohoto seriálu nejedno morální a estetické dilema. Předně nemám rád remaky http://wiki.d-addicts.com/Ai_Nante_Irane_Yo,_Natsu japonský originál z roku 2002 jsem neviděl (na csfd pro jistotu ani není, někdy mám pocit, že co tu nepřidám, to zde není). Ale příběh a herecké obsazení sliboval něco více, než tradiční korejskou ždímačku. Nezapomenutelnou ždímačku s perfektními hereckými výkony, silnými charaktery. Co tedy divák dostane? Především vynikající hlavní dvojici Song Hye-go, která exceluje jako slepá dívka, kterou sužuje lítost, myšlenky na minulost, pomstu, zákeřné okolí. Jo In-seong jako hazardní hráč Oh Soo je typická postava, badboy, který projde transformací, většinu času byl hodně přesvědčivý a šlo mu to. Vedlejší postavy celkem fajn, ale zároveň mě někdy dost štvaly, občas se chovaly jako partička psychopatů, že by i některé anime tituly záviděly. Proto mě překvapila ona nemístná idealizace konfliktů v závěru. Jenže, abych jen nekritizoval, většinu času to bylo velmi napínavé, dramatické v tom dobrém slova smyslu, velké emoce létaly vzduchem, a určitě nejen já jsem netrpělivě čekal na další díl. Korejci totiž s chirugickou přesností ví, kdy a kam říznout, kam přiložit obvaz, jak udělat cliffhanger, aby divák emočně nevykrvácel, neotupěl, nebo netrpěl příliš velkým dramatickým vypětím. Slzy na krajíčku budeme mít poměrně v dost momentech, ale není to nic nemístně vydíracího, tak akorát. K tomu si připočtěte některé povedené hudební témy, nebo písně v rámci nadpůrměrného OST (žalbohu vyšly jen písně, nikoliv originál instrumentální soudtrack série). Původně mi vyšly tři hvězdy, jelikož je to remake, jsou tam nějaké chybky, nedostatky, nelogičnosti, podivná řešení, ale za hlavní magnetickou dvojku, musím jednu hvězdu přidat. Uvidíme na konci sezóny, zda tento seriál nebude kvalitou překonán a dostane se na seznam mnou doporučených titulů, mám vytipováno asi ještě 7 sérií na letošek v Koreji. A zdaleka není konec, může se mnohé zajímavé urodit. Proslýchají se fámy o sérii, kde bude Yoon Eun Hye a Hyeon Bin... (08.04.2013)

Můj problém s tímhle seriálem začíná u toho, že už mě ti zamilovaní gangsteři tolik neberou. Ono je to - řekněme si to narovinu - pořád dokola. A v tomhle případě se scénáristka, kterou mám jinak moc ráda (každý jednou ujede) ani nesnažila něco nového vymyslet. Další problém vidím na straně režiséra, u něhož to uklouznutí chápu ještě méně (patří totiž k mým nejoblíbenějším). A ano, asi to bude hodně o mně a o tom, že už na to přehrávání nemám tak velkou toleranci a vyžaduji přirozenější výkon. Samozřejmě jsem si po pár epizodách zvykla a samozřejmě jsem v jednom okamžiku i upustila slzu, ale u mě by bylo - vzhledem k tématu - divný, kdyby na to nedošlo. Ze všech zúčastněných se mi nejvíc líbila Song Hye-kyo, která slepou dívku zahrála velmi dobře. Jo In-seong je pro mě kapitola sama pro sebe a já se u něj prostě nemůžu rozhodnout, jestli na něj koukám ráda nebo ne. On hrát umí, o tom žádná, ale když je natlačený do přehrávání v situacích, kdy se to fakt ještě nehodí nebo si k němu divák ještě nedokázal vytvořit vztah, vypadá u toho jako blb a já mu to vůbec nevěřila. To je ale opět chyba režiséra, že neukočíroval jeho herectví do nějakého přirozeného vývoje a rovnou to tam pálil. Mě třeba o dost víc dostal v momentě, kdy až tolik nehrál. Jeho pláče bylo na můj vkus až moc. Jestli mě ale někdo vážně lezl na nervy, tak to byli jeho kamarádi. O Kim Bumovi jsem po Padam Padam prohlásila, že ho už nikdo nemůže podezírat z toho, že by neuměl hrát. No, tak teď se chytám za hlavu a mám chuť ho z toho obvinit já sama. Opět si ale myslím, že za to z většiny může špatně napsaný scénář a role, která k němu s jeho nevinným obličejem prostě nejde. Navíc, jak si můžete oblíbit postavu, která pořád dokola jenom hubuje, vyhrožuje a nakonec nakvašeně odejde dělat si věci po svým. On a Jung Eun-ji, kterou jsem v Reply vážně zbožňovala, byli většinu času na ránu. Pokud jde ale o přehrávání a nepřirozené reakce, tak tam bych mohla jmenovat většinu přítomných postav. Polovina z nich stejně měla založenou existenci jenom na tom, aby mohli prudit telefonátem nebo smskami hlavního hrdinu. Netvrdím, že je tady všechno špatně. Byly tam světlý momenty, hezký soundtrack, pár pěkných dialogů, dojemných scén, silná hlavní hrdinka... Jenže na pohádku o třech měsících a ani jednom dni navíc už jsem prostě velká. Ale co už, facky byly, skleničky do obličeje taky, na co já si stěžuju? Slabší 3* (19.06.2021)

Drama (korejský seriál), za které se zasloužila stejná skupina, která vytvořila úspěšný skvost v korejské seriálové tvorbě - It's Okay, That's Love. Že se nejedná o originální tvorbu scénáristky Hee-kyung No, ale o remake japonského originálu jde v příběhu poznat. Přesto rozeznáme její zásahy - hravé a nepředvídatelné dialogy, které spolu s kvalitní prací kamery a nechutně charismatickým In-seong Jo, táhnou poměrně nudný uplakaný, no prostě typicky korejský příběh alá (Čechům známější) "Moment to Remember". Naštěstí má drama charakteristiky typického korejského melodramatického a posmutnělého filmu, ne typicky kýčovitého korejského dramatu (seriálu). Tyto dvě oblasti nutno rozlišovat. Korea je odjakživa smutný národ, viz lidové písně, kdy ženy v hanboku zpívají slavnou plačtivou Arirang, nebo korejské nostalgické malby. Tento nádech smutku, deprese a melancholie se nese celým seriálem od první scény. Vlastně už od toho, kdy si přečtete název. Korejská filmová tvorba tento styl zvládá opravdu bravurně, ale v seriálu jsem se s takto kvalitním provedením ještě nesetkala. Tvůrci navíc přidali špetku thriller atmosféry. Je to vlastně taková korejská filmová klasika provedená v seriálové podobě s koncem typickým pro korejský seriál, ne pro korejský film. Rozbor jednotlivých charakterů a jejich pocitů jde opravdu velmi hluboko. Některé scény byly ale zbytečné. Korejské publikum muselo být nadšené. Přesně jejich styl. Člověk neznalý korejské tvorby seriál docení po řemeslné stránce. Pro typického Čecha to bude pravděpodobně moc velká ždímačka pocitů. (18.09.2014)

Seriál je nejen remakem japonského seriálu, o kterém se zmiňuje Vavča, ale také výborného korejského filmu, který vznikl podle japonského seriálu v roce 2006 - "Sarangddawin pilyoeobseo" (http://www.csfd.cz/film/225047-sarangddawin-pilyoeobseo/). Všem vřele doporučuji. (31.12.2013)