Ladri di biciclette
Zlodeji bicyklov
Bicycle Thieves
Bicycle Thieves
Bicycle Thieves
Režie:
Vittorio De SicaKamera:
Carlo MontuoriHudba:
Alessandro CicogniniHrají:
Lamberto Maggiorani, Enzo Staiola, Lianella Carell, Gino Saltamerenda, Vittorio Antonucci, Giulio Chiari, Carlo Jachino, Emma Druetti, Nando Bruno (více)Obsahy(1)
Italský film, který na pozadí příběhu nezaměstnaného dělníka podává realistický obraz sociálních poměrů dnešní Itálie. Hlavnímu hrdinovi filmu hrozí, že hned po nastoupení práce v novém zaměstnání, které těžce získal, se znovu ocitne na dlažbě, poněvadž mu kdosi ukradl jízdní kolo, které je pro lepiče plakátů podmínkou zaměstnání. Všechno další úsilí hrdiny filmu směřuje k tomu, aby nalezl zloděje a získal zpět své kolo. Když se však přesvědčí o marnosti tohoto počínání, rozhodne se v zoufalství stát se sám zlodějem. Je však na místě dopaden, a vděčí jen soucitu toho, kterého chtěl okrást, že není odevzdán policii. Ruku v ruce se svým osmiletým synkem, který ho všude dporovází, kráčí pak uprostřed davu lhostejných lidí vstříc další nejistotě v nezaměstnanosti. Bezútěšné dějové vyústění tohoto příběhu, líčeného v sytých realistických barvách, je v plném souladu s bezútěšným postavením statisíců těch, kteří v dnešní Italii živoří v bídě a nezaměstnanosti.
Film polemicky zdůrazňuje sociální rozdíly poválečné italské společnosti, poukazuje bez nejmenší stopy proklamativnosti na drobných, ale nanejvýš věrohodných útržcích každodenní reality na stav, kdy je člověk člověku vlkem, na situace, ve kterých vládne dravý zákon džungle, jenž odpírá méně schopným lidem právo na práci a důstojnou existenci. Autenticitu sociálně laděného snímku podporuje výběr představitelů hlavních postav, které našel režisér doslova na ulici mezi nezaměstnanými. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (225)
devadesátiminutová nuda, kterou zachraňuje cca poslední čtvrthodinka... psychologicky celkem dobře vykreslená téměř bezvýchodná situace hlavního hrdiny bohužel naráží na absenci něčeho víc, jakýchkoli postranních linií, které by udržely divákovu pozornost. přímočará záležitost "jednou a dost"... 60% ()
Pro mě asi nejsilnější film italského neorealismu a Vittoria De Sicy. Jeho přitažlivost a síla spočívá v přirozenosti, která vychází z použití neherců, znalosti filmovaného prostředí a z obtížné sociální reality poválečné Itálie, která se zmítá v těžké krizi, masové nezaměstnanosti a bídě. Film, který není zatížený umělými nánosy komerční kinematografie, emoce vedle filmových obrazů zprostředkovala už jen filmová hudba. Silný film, který podtrhuje i černobílý materiál. Je neuvěřitelné, kolik nezapomenutelných záběrů se vejde do pouhých 90 minut filmové stopáže. Kolik událostí se dá vměstnat do jediného dne řadového zaměstnance magistrátu existenčně závislého na svém bicyklu. Nejzajímavější jsou pasáže zobrazující existenci početného římského lumpeproletariátu. Celkový dojem: 95 %. Klasický film, který patří k základnímu filmovému vzdělání. ()
Sledovat bezradnost, zoufalství a beznaděj hlavního hrdiny, jehož jedinou touhou je pracovat a obstarat živobytí pro rodinu je zážitek skličující, jelikož vidíme jen další a další hořkost a zklamání. Boj o vlastní důstojnost je navíc o to těžší, že se neodehrává pouze před ním samým, ale skrze syna i před zrakem budoucích generací. Pro diváka 21. století skrývá na první pohled osobitě krásný Řím 40. let spíše bezútěšnost, ze které již motlitby či Bůh ven nepomohou, ale zatím ani nic jiného... ()
Vittorio De Sica nás zavádí do poválečné Itálie, kde se dře bída s nouzí. Lidé jsou na tom velmi špatně a nepohrdnou žádnou z nabízených prací. Film mi trochu připomíná o víc než půlstoletí mladí Božské děti. Tam jsou dětské botičky pro malého chlapce alfou a omegou života. Zde se jedná o kolo, pro které by hrdina filmu snad i zabil, neboť jen díky němu má práci. Každý se živí jak umí; je zde vědma, která říká lidem nesmysly, jim ale v tíživé situaci nic jiného nezbývá, než si jít pro radu, ze které nebudou moudří. Italský neorealismus ve své nejčistší podobě. Z osudu zobrazovaných lidí můžeme mít leda tak depresi. A jak už to tak chodí, zloděj se zdálky směje, zatímco poctivka dostane na hubu. Báječně natočeno! ()
Zlodeji bicyklov sú nepochybne mimoriadnym filmom, skvelým reprezentantom talianskeho neorealizmu a to aj 70 rokov od nakrútenia. Rád som si ho po veľmi dlhej dobe pozrel a nemám dôvod meniť pôvodné hodnotenie. Film o obrovskom zúfalstve človeka, ktorému ukradnú to, čo je pre neho všetkým - obyčajný bicykel. Z tohto hľadiska je film pre mladšie ročníky úplne nepochopiteľný, podobne ako rozprávka o dvanástich mesiačikoch a obstaraní jahôd vo februári. Ale stupňujúcu sa depresiu (nezamestnaný - okradnutý lepič plagátov - neúspešný zlodej) dokáže vnímať každý. ()
Galerie (85)
Zajímavosti (22)
- Francúzsky kritik Andre Bazin vo filme rozpoznal najskvelejší komunisticky snímok. Skutočnosť, že v roku 1949 obdržal Oscara za najlepší neanglicky hovorený film, napovedá, že v USA vtedy takto vnímaný nebol. Iróniou osudu zostava, že jediné, čo amerických cenzorov zaujalo, bola scéna, v ktorej malý chlapec močí na ulici. (Scevola)
- Sergio Leone sa k asistentovi réžie dostal vďaka menu svojho otca, na ktoré reagoval De Sica. De Sica však už pri úvodnom stretnutí Leonemu povedal, že ho nie je schopný platiť. Jedinou možnosťou, ako si zarobiť nejaké peniaze, bolo prijať epizódnu rolu. K roli sa viaže historka. Konkrétne ku kostýmu, z ktorého v daždi stekala farba a poškodila Leonemu jeho nový sveter. Dlho sa snažil presvedčiť De Sicu, aby mu zničené oblečenie preplatil, no ten tvrdohlavo odmietal. Úspech filmu túto nepríjemnosť Leonemu zažehnal. (Biopler)
- Vittorio De Sica prohlašoval, že představitele pro role Bruna (Enzo Staiola) a Antonia (Lamberto Maggiorani) si vybral kvůli jejich způsobu chůze. (džanik)
Reklama