Hany

Je zřejmé, že natočit celovečerní film s pouhými třemi střihy muselo být nesmírně náročné. Nepřeberné množství postav, divoké párty, noční cesty tramvají a demonstrace v ulicích, to všechno funguje mnohem lépe, než jsem čekal (a když srovnám Hany s jinými snímky ze zahraničí, natočenými s minimem záběrů, tak český zástupce jasně vede). Je trochu škoda, že Hany postrádá výraznější dějový oblouk a místo toho nabízí "jen" krátké střípky z různých situací, jimiž nastavuje zrcadlo současným generacím, a prostřednictvím banálních dialogů se vyjadřuje k zásadním tématům (násilí ve člověku, znuděnost kulminující v agresi). Ty pak zpracovává způsobem, který bývá v českých filmech o současné mládeži spíš trapný, což ovšem není tento případ. Pokud někde v současném českém filmu vězí naděje a čerstvá krev slibující příliv nadšením pulzující energie, tak rozhodně v tvůrčím týmu Michal Samir a Matěj Chlupáček. (30.06.2014)

Když jsem tak poslouchal ty dialogy týnejdžrů (no i když vlastně né všichni tam byli mláďata - Vágnerové táhne přes třicku a Schneiderová je dokonce mamča za čtyřicítkou!) vzpomněl jsem si tak nějak na Indiánské léto. Také tam mladí mleli o ničem ačkoliv pro ně to byly v ten moment ty nejdůležitější diskuse na světě. A uvědomil jsem si, že už jsem asi krapet starej na tenhle typ filmů. Vše se odehrává jedném noci a vše se točí prakticky kolem celého jednoho bloku domů odkud kamera odlétá a zase se vrací. V tom prostoru se nachází různá individua, kterým se mi nechce říkat hrdinové...S úsvitem a prvním švitořením kosáků a rorýsů film končí. A skoro to vypadá že v Plzni je hustá koncentrace magorů na jeden čtvereční metr. Z těch příběhů individuí mne nezaujal ani jeden, spíše jsem se nechal volně unášet s tou zajímavou kamerou a tím teplým letním večerem po kterém se mi teď v hnusném lednu fakt zastesklo. Můry narážející do okenních skel či pouličních lamp by mi vůbec nevadily. Zaujala též hudba talentovaného Borise Carloffa. To ale bylo tak vše. Snaha udělat jiný film se povedla tak trochu. Ano bylo to jiné, snad místy i zajímavé, ale nesedlo mi to. Dávám dva střiky. * * (21.01.2015)

Nechápu, proč po 72 nepřetržitých minutách přijde viditelný střih, který nás z párty přenese do kavárny. Že to ve skutečnosti bylo jinak, ponechme teď stranou. Část dialogů je tragédie, hlavně zpočátku, ale technicky je Hany český unikát. Viděl jsem jen jeden jiný film bez střihu, bylo to na Cinema Mundi 2013, a nedopadlo to dobře. Ačkoliv polovina postav byla zbytečných a možná jich tolik nemuselo ve filmu mluvit, sehranost celé scény mě postupně stále více fascinovala. Nejsem vyznavačem drog, ale měl jsem možnost pozorovat lidi na nich závislé a postava Jiřího tak není jen čůráčkem, ale naprosto precizně napsanou figurkou z více než reálného základu. Jiří Kocman tomuto filmu dominuje. (19.10.2014)

Byl pozdní večer. Ne tak idylický, jak jej popisuje Mácha. Studující nesympatická inteligence a jeden nesympatický dealer se schází v kavárenském klubu, v němž jakýsi ambiciozní nesympatický psavec divadelních her předčítá nahlas svoji pseudointelektuální sračku, aby ostatní návštěvníci mohli přes sebe mluvit, vzájemně se překřikovat, vést spolu dialogy "jako ze života" a byl navozen pocit chaotické r(d)eprese, která snese všechno, včetně technických nedostatků. Nedostatek lásky v nočních ulicích se dá vynahradit násilím. A varování z rádia dá tušit, že se v ulicích strhne velký nepokoj. Ach, ti dnešní tvůrci to nemají lehké. Musí volit ojedinělé režijní prostředky, jak na sebe upozornit. Michal Samir se uchýlil k non-cut formě (film beze střihu), která je na jeho filmu tím nejzajímavějším. Je pozoruhodné sledovat, jak se kamera šikovně přemisťuje z jednoho stanoviště na druhé a zase zpět, i když osvětlovači a zvukaři by zasloužili, aby od násilníků taky schytali nějakou tu ťafku. Fajn, i v českých podmínkách lze natočit film formou, která sklízí ve světě ocenění. A kromě toho lze natočit film, který je po obsahové stránce a formě sdělení, naprosto prázdný, respektive dějově nešikovně posazený. Ano, je to tak. Většinou se totiž ve filmu vůbec, podotýkám VŮBEC, nic neděje. Kdyby se ve filmu nějak zajímavě plkalo, tak fajn, ale tady se plká tak nemožně uměle(cky), až to budí dojem, že režisér neví, kdy dát povel k tomu, aby film něčím oži(vi)l. Po otravných pasážích, kdy se z klubu na okamžik dostaneme do přilehlého parčíku, v němž marně čekáme, zda drogový dealer-pitomec ojede HANY Vagnerovou, ještě nahlédneme oknem do života manželského páru, tím jsou skuteční manželé Tomicová/Malý, se pak v závěru filmu dostaví hrstka násilných scén, které nesou punc opravdovosti. Jen je škoda, že přijdou až na poslední chvíli, následně působí ve filmu překotně až nepatřičně, tudíž užít si je, je prakticky nemožné, neboť práce osvětlovačů je natolik mrská, že si spoustu věcí musíte domyslet. Takže blije Schneiderová, jo, blije, kouří holka na záchodě cizince, ano, kouří, schytá to Karel Zima od běsnícího dealera, ano, schytá. Já to píšu, kdybyste to náhodou v tom mizerném osvětlení neidentifikovali, abyste nebyli o nejlepší momenty filmu připraveni. I přes sympaticky anarchisticky posazený závěr nesoucí se ve stylu dramatu "Proč", u mě film celkově nebodoval. První polovina je hrozná, nedá se na ní nic chválit, druhá dojem vylepší jen částečně. Režisér potenciál má, tohle má ale do divácky poutavého filmu daleko. 40% (21.12.2015)

Teorie, že Peklo se nachází už tady na Zemi, a ne až po smrti, bude asi pravdivá. Tento film je toho pravým dokladem. Je to takový "ples kreténů", večírek v jedné ulici, vlastně v rámci jedné hospody, nikdo tu není normální, všem padají z huby samé nesmysly, a to jen proto, aby umlčeli křik svých vlastních mindráků. Poznáváme, jaká odporná havěť vlastně my jako lidi jsme. Alespoň to jsem si z projekce odnesl já. Dobře natočené to nepochybně je, jelikož je z toho jednomu na blití. Navíc to uteklo jak voda. Proto 70%, ale vidět už to nikdy nechci. (10.01.2015)