Neporazitelní

Hodně povedené spojení humoru, akčně-sportovního napětí a (sociálního) dramatu, přičemž žádná z těchto věcí nezastiňuje ostatní a všechny fungují stejně dobře. K tomu sympatické postavy, dobré obsazení a absence nudných a nezáživných částí. Až mě začíná štvát, jak mě poslední dobou až k slzám dojímá každý třetí film. (25.09.2015)

The Sound of Silence od Simon & Garfunkel (v hongkongské verzi) finální tréninkovou montáž v "ostré verzi" skutečně doprovází. Emotivní sekvence, při jejímž sledování mi v mysli vytanula kacířská myšlenka, že právě sleduji nejlepší film Dante Lama. Chytlavá kombinace sociálního a sportovního melodramatu s prvky bojových umění, se skvělým Nickem Cheungem, strhujícími a přehledně nasnímanými souboji v kleci, a zároveň pro mě asi nejlepší snímek uvedený na 9. ročníku festivalu Filmasia. 9/10 (01.12.2013)

Zatím nejlepší Dante Lamův film a zároveň letošní nejlepší Hongongský akční film. Je to zábavné,upřímné,hezky dojemné,MMA zápasy skvělé,vyhýbá se to i tradičním klišé,což vše je nezbytné zde vychválit. Oproti Warriorovi svižnější,napínavější,zápasy lépe zpracovanější a příbeh lépe stravitelnější. Jsem nadmíru spokojen. 80% (13.12.2013)

Warrior má svojí asijskou verzi a nutno dodat, že hodně povedenou. Film sice zachovává klišé o zápasníkovi, který se z nikoho vypracuje na bojovníka, který drtí jednoho favorita za druhým, ale ta omáčka okolo je ne snad výrazně novátorská, ale v rámci asijských akčňáren neokoukaná. Osobní dramata obou hrdinů mě zkrátka chytla za srdce a přinutila mě držet oboum palce, aby jim to dobře dopadlo. A i když to nakonec vše neproběhlo úplně dle mých původních představ, byl jsem na konci víc než spokojen. A vysokou úroveň měla i choreografie jednotlivých MMA zápasů a v jistých momentech předčila i již zmíněný O'Connorův trhák. Trefou byla i ústřední melodie provařeného hitu Sound of Silence, který ale v asijském podání nabyl odlišných a příjemných kontur. Prostě se to celé povedlo. 90% (28.06.2014)

Kdyby Purgatorio nenapsal již Dante Alighieri, mohla bych ho po zhlédnutí této kombinace klišé a patosu napsat já. Hádejte, milé děti, jak to asi dopadlo? Musím připustit, že když se dva hloupí pánové buší pěstičkami do svých hloupých hlaviček, je to celkem zručně nasnímáno, jejich krev a pot šplíchají tak intenzivně, že jsem měla strach, že mě zasviní. (18.12.2020)