Říjen, 3:4

Ou, tak tohle šlo hodně mimo mě. Tento drzý brutální humor ve stylu raného Tarantina fakt nemusím, nepřijde mi vtipný, filmy s mafiánským tématem mě moc neoslovují, baseball mě nezajímá... a aby to ještě nebylo málo, celý film je natočený podivnou formou, která připomíná spíše náhodně poslepený soubor různě navazujících scén, než pořádně odvyprávěný příběh. Jako ano, atmosféra prostředí a kamera měly něco do sebe, nějaký ten vtípek se asi dvakrát, třikrát povedl a během více scén mě táhla jistá zvědavost, co přijde, a naděje, že vše někam pořádně dospěje... inu, pro mě nedospělo. Sice se děj někam posunul, ale v závěru jsem zase vnímal jenom sled scén bez pořádné výpovědě. Přitom mě Takeši Kitano předchozím filmem Ten chlap je magor! vyloženě nadchl a doufal jsem, když se v polovině zjevil na scéně Kitano i jako herec, konečně dostane snímek pořádný spád, ale jeho postava mě svým šíleným a někdy i vyloženě nechutným chováním brzy začla vytáčet. Až příliš často mě Říjen, 3:4 buď nudil dlouhými scénami o ničem nebo štval a iritoval vším možným, abych na něm dokázal cosi plně ocenit. Náladu mi to ovšem aktuálně zkazilo hodně. [30%] (11.09.2022)

Mladý japonský nekňuba, kterému to nejde v práci, u dívek, ani v baseballovém mužstvu, se jednou dostane do křížku s yakuzou a do drsného světa japonské mafie se propadá stále hlouběji. Zajímavá konfrontace dvou světů, druhý, paralelní příběh, v němž hraje hlavní roli sám Kitano, je o něco povedenější - především co se tempa a víceméně komediálních (občas značným cynismem zavánějících) nápadů týče. Hlavní linie postupně poněkud ustupuje do pozadí, ovšem je o něco složitější, mnohoznačnější a propracovanější. Výborné jako komedie i brutální exkurze do světa nevybíravé yakuzy. (22.07.2006)

85% - Rukopis Takeshiho Kitana je mé divácké duši blízký. Boiling point je plný výsměchu a spikleneckých mrknutí. Typické autorské prvky (např. západní sport, hazard, moře, a hlavně z ničeho nic vybuchující syrové násilí) se nedají přehlédnout. Svou formou i obsahem je film v podstatě nejapně brutální akčňák, ale posledních deset minut mu dodá hned několik významů zároveň. Dynamický film plný drsných překvapení a humoru nepatří mezi Kitanovy zralé vlajkové filmy, ale jeho sledování si vždy dovedu užít. Jako Takeshiho fanoušek je mé hodnocení patrně nadsazené, ale nač se snažit o objektivitu, když zde mám popisovat svůj subjektivní názor? (28.06.2007)

Aby se Kitano vymezil své komediální kariéře napsal si zde pro sebe jednu z nejzápornějších postav vůbec. Spolu se syrovým minimalismem, který ještě lehce doladil v pozdějších snímcích je Boiling Point je Kitanovsky typickou kombinací ostré yakuzárny a černočerného humoru. Vtip i násilí přichází nečekaně a v nevídaných kombinacích díky kterým vyniká špičkový střih. 9/10 (06.05.2015)

Vcelku jednoduchý příběh s ještě jednodušší zápletkou sází především na důsledné vyobrazení světa jakuzy a jeho zákonitostí, v určitých aspektech mi Boiling Point připomínal Scorseseho Špinavé ulice. Film samozřejmě táhne podstatnou část filmu Kitanova postava, jejíž bezdůvodné násilné sklony, které neztrácejí především vtip, dynamičnost a určitou míru absurdity, naplňují film prvky tak typickými pro většinu Kitanových děl. Nejde ale jen o míru explicitnosti, kterou film divákovi zprostředkovává; jde i o jistý přesah, který film bezesporu má - např. srovnání začátek/závěr. (13.06.2011)