Ve spárech yakuzy

Takeshi Kitano točí prostě tak trochu jinak. Záměrně tvoří mezi scénami neladné přechody, má jaksi zvláštně posunutý střih, který podtrhává absurditu určitých momentů. Film pracuje s nadsázkou, černým humorem, ale dokáže také vykreslit střet americké konzumní a japonské samurajské kultury. Členové Yakuzy jsou možná zločinci, ale stále je pro ně na prvním místě kulturní tradice, úcta k autoritám, čest a schopnost dodržet slovo. Smrt pro ně nepředstavuje konec, ale pouze prostředek k trestu, k vykoupení, nebo k podpoření argumentu. Velkou nevýhodou filmu je, že se postupem času mění ve sled přestřelek a vražd bez většího smyslu, příběh ustupuje kamsi do pozadí. Divák se přestává ztotožňovat s postavami a přestává chápat, proč se vlastně věci dějou, tak jak se dějou. Na čtvrtou hvězdu to s odřenýma ušima vytáhne zpět až úplný konec filmu. 7/10 (05.04.2015)

Gangsterky mam velmi rad. Ked vsak niekto dokaze do takehoto pribehu vlozit este hlboke emocie, to je kombinacia, ktora ma dostava do kolien. Taky je aj Brother. Drsna krvava gangsterka, ktora je vsak v podstate velmi pomalou a velmi emotivnou melodramou, obvplyvajuca od zaciatku az do konca smutnou atmosferou, za ktorou stoji hlavne nadherna hudba a samozrejme - Beat Takeshi. Jeho postava dodava ako v kazdom jeho filme obrovske caro. Az komicky posobiaci chlapik so smyslom pre humor a zaroven nemilosrdny zabijak s kamennou, strach nahanajucou tvarou. Kitano mnohymi dlhymi, statickymi scenami fillm naplna priam poetickou atmoserou, a klasicky gangstersky pribeh tak dostava uplne novy rozmer, ktoryho posuva uplne inam od podobnych žánroviek. Chcel by som vyzdvihnut aj skveleho Omara Eppsa, ktory spolu s Kitanom vo filme vytvoril fantasticky zohranu dvojku. Ktorym sa paci, odporucam podobne ladeny, rovnako skvely kusok A Bittersweet life. (9/10) (22.12.2007)

Ak nie kvalitný(aspoň pre mňa), tak určite zaujímavý, rozporuplný a originálny snímok. Filmy z podsvetia mám rád, no úprimne povedané, tie z prostredia americkej mafie sú mi bližšie ako tie z prostredia japonskej jakuzy. Celkovo je len pár výnimiek z japonských thrillerov, ktoré sa mi zdajú za opätovné zhliadnutie. Kitano bol síce perfektný, pár scén sa podarilo brilantne, no celý film to nezachránilo. Určite sa ale blysol Omar Epps. 70%. (06.11.2006)

Tenhle film rozdělí své diváky do čtyř skupin: ta první odpadne po čtvrthodině, kdy ji přestane bavit koukat na pobíhající Japonce, kteří jsou jeden jako druhý. Druhá skupina to vypne tak v polovině, znechucena přemírou násilí. Ta třetí skupina to dokouká a odejde s pocitem, že shlédla vcelku zajímavý, ale ničím výjimečný film. A ta čtvrtá? Ta bude nadšená syrovostí a odosobněním, které nám tu Kitano servíruje v plných porcích. Obojí naprosto dokonale zapadá do jednoduchého příběhu yakuzákovi rozbíhajícím svou "živnost" v Americe. A ta živnost přece není o citech, nebo snad ano? (03.06.2005)

Všichni víte, jak jsem snadno ovlivnitelný. Koukám na film a okamžitě chci být Jamesem Bondem, Terminátorem, Sonny Crockettem, Harmonikou, Tonny Montanou, starou Blažkovou, nejmladším Homolkou (a řvát: "Takhle spadnul tatínek!") a na chvíli i žralokem z Čelistí, protože nemám rád přeplněný pláže plný růžovejch Němců. No a co myslíte, že se stalo, když jsem dokoukal Brothera? Týden jsem tlačil kůži na spáncích směrem k temeni, abych si očička trošičku zešikmil. Nej gangsterka, co jsem viděl (25.09.2006)