Ve spárech yakuzy

Film měl dost předpokladů k úspěchu - byl mým osmým Kitanem v pořadí, takže bych si měla začít zvykat, v hlavní roli mistr sám (v některých snímcích jsem jeho nepřítomnost nelibě nesla, protože býval zpravidla tím jediným, na co mě bavilo se dívat) a disponoval přímočarou dějovou linkou. Bohužel mě zasáhlo poznání, že už mám vlastně dost věčně stejného kamenného projevu, hedvábné bílé košile, yakuzy i podivně mrtvých zabijáckých scén a spásu nepřináší ani přihlouplý závěr, zavánějící hollywoodským dochucovadlem. Přesto zde klady převážují zápory a já se s falešným pocitem "kitanovce" přehupuju přes šedesát procent :-) (26.03.2010)

Krása. Bezchybné skloubení krvavého násilí a humoru přesně v tom originálním kitanovském style. Takeshi si tentokrát odskočil do hlavního města filmařského průmyslu Los Angeles, aby natočil příběh japonského yakuzy (kterého si sám zahrál) přijíždějícího do USA po problémech v jeho rodném Japonsku. Zde se setká s mladším bratrem, který jede v drogách a přestože Aniki (Kitano) neumí ani slovo anglicky, ihned si zjedná respekt a pustí se do krvavého válčení mezi mafiemi. Již po několika minutách vidíme první 'chutnou' scénu, kterých potom v průběhu filmu přichází ještě několik. Zapomeňte na charaktery postav, zapomeňte na nějaké sáhodlouhé dialogy nebo snad dokonce na nějaký důvod veškerého násilí, jak to chce většina diváků. Tady jde hlavně o vizuální stránku a o Kitanův humor, který si člověk musí zamilovat a ne každý ho tam vidí. Trošku jsem se obával, co předvede Omar Epps, typického amerického černocha jsem si v Kitanově filmu nedokázal představit. Ale zahrál výborně, což dosvědčuje mimojiné jeho monolog ze závěru filmu, kdy jede v autě. Tradičně skvělé výkony předvedli také stálí Kitanovi herci Ren Osugi a hlavně Susumu Terajima v roli Anikiho pravé ruky. Vůbec všechno zůstává stále stejné. Hudba znovu od Hisaishiho a znovu výborná (i když sám Kitano řekl, že si pro případné nové filmy již Hisaishiho nemůže finančně dovolit, což je velká škoda). A sám japonský polobůh si znovu napsal scénář a hlavně znovu film sestříhal, což údajně považuje za jednu z nějdůležitějších složek filmu. Přesto všechno, co jsem napsal, se o tom vlastně píše špatně. Stačí vědět, že režíruje a hraje Kitano, převážná většina se odehrává v USA, je tam násilí, je tam humor, je tam všechno, co má mít kitanův film. Takže rozhodně vidět...A jako bonus uslyšíme Kitana mluvit občas i v angličtině, což pro něj není zrovna obvyklé...Mám problém s tím, že když je film hodně doporučovaný, jsem potom zklamán. Ovšem u Brothera mi to vůbec nevadilo a Kitano potvrdil roli mého nejoblíbenějšího režiséra/herce. O plném hodnocení není pochyb. A závěr velmi stylový: "Tady máte na opravy". (08.10.2004)

Tak to by mě tedy zajímalo, jak by na tenhle film reagoval Tosim - člověk, kterému jsou neustále cizí filmy o mafiánech, gaunerech obecně. Když už se zvládl "nějak" prokousat skrze Kmotra, myslím, že Ve spárech jakuzy by těžko hledal záchytný bod - tedy emoce a svého hrdinu. Přitom je zde obého vrchovatě, jen je to vše pro našince, odkojeného až pohádkovým Kmotrem poněkud drsné. Ale musím se přiznat, že i na můj vkus to byla příliš velká vybíjená. Ale holt jakuzáci jsou v podstatě mimozemšťani - lidé z jiného světa. Jen škoda, že nevím, co všechno můžu filmu věřit. Tato problematika by mě skutečně hodně zajímala. Moc se mi líbil styl vyprávění, s čímž je velice úzce svázán Kitanův překvapivý střih (film si stříhal sám). Občas si film rychlým střihem odskočí do minulosti, do vzpomínek, občas až násilně přejde s klidné scény přímo do akce. Působivé. Několikrát jsem se zahloubal a pak jsem málem vyletěl z kůže. A v herecké sebeprezentaci je také zatraceně dobrý. (06.11.2007)

Tenhle film rozdělí své diváky do čtyř skupin: ta první odpadne po čtvrthodině, kdy ji přestane bavit koukat na pobíhající Japonce, kteří jsou jeden jako druhý. Druhá skupina to vypne tak v polovině, znechucena přemírou násilí. Ta třetí skupina to dokouká a odejde s pocitem, že shlédla vcelku zajímavý, ale ničím výjimečný film. A ta čtvrtá? Ta bude nadšená syrovostí a odosobněním, které nám tu Kitano servíruje v plných porcích. Obojí naprosto dokonale zapadá do jednoduchého příběhu yakuzákovi rozbíhajícím svou "živnost" v Americe. A ta živnost přece není o citech, nebo snad ano? (03.06.2005)

Klasická yakuzácká zápletka o vzestupu a pádu jedné rodiny posunutá do amarických reálií. Ovšem zas tak klasické to není. Kdo čeká zběsilou jízdu ve stylu Miikeho tak bude zaskočen velice pomalým tempem filmu. Kitano si vyhrává s charaktery a je to fajn pokoukání vyšperkované poctivou japonskou řezničinou. (30.09.2006)