Běž, chlapče, běž

Film mě, bohužel, dost zklamal. Snaha o násilně vyvolaný soucit, citové vydírání a stokrát ohraný příběh. Proč se pořád vracet do minulosti, když nám dnes hrozí stejné, ne-li horší nebezpečí. Už mě to zkrátka nebaví. Chtěla bych filmy o Evropankách znásilněných muslimskými migranty. O jejich obětech, kterých se nikdo nezastane. O kterých se dokonce ani nepíše a nevysílá, abychom nevybočili z politické korektnosti. Ne, mě už filmy z války nedojímají ani nebaví. Chci filmy o tragédiích dnešní doby. (24.02.2018)

Na tenhle film jsem se chystal už několik let. Naposledy jsem si ho chtěl pustit předtím než jsem šel do kina na film Nabarvené ptáče. Jenže na to o5 nebyl čas. Včera běžel v TV a já si řekl teď nebo nikdy. Pokud bych měl srovnávat tenhle film a Nabarvené ptáče (oba filmy mají podobnej příběh) tak na mě jednoznačně víc zapůsobilo Marhoulovo Nabarvené ptáče. Podle zdejšího hodnocení je vidět, že divácky přijatelnější je ale tenhle film. (28.11.2021)

Jeden z dalších mnoha příběhů přeživších židovských dětí. Film se odehrává povětšinou v lesích a na selských usedlostech, kde se chlapec po útějku z getha skývá. Z krátkých retrospektivních scén se dovídáme postupně celý příběh. Kamera umocňuje osamocení chlapce často záběrem velkých celků překrásné německé přírody. Podobně jako u Posledního cyklisty a Schindlerova seznamu přechází poslední scéna do současnosti. V samotném závěru filmu vidíme skutečného aktéra celého příběhu se svou současnou rodinou. . . . . . Hlavní roli Srulika ztvárnila jednovaječná dvojčata Kamil a Andrzej Tkaczovi. Filmovat začal Andrzej, ale režisér si pro náročnost přibrat i Kamila. Chlapci měli rozdělený natáčecí čas na dopoledne a odpoledne. Kamil měl jíst původně marcipánové šneky, ale nakonec režisér rozhodnul, že půjde o pravé. Při natáčení si tedy vkládá do úst opravdového šneka. (01.06.2014)

Holocaust a útěk jednotlivce před jeho mašinérií jsou, při vší ústě k této tragédii, naprosto neoriginálními tématy. Pepe Danquartovi se přesto podařilo natočit velmi sympatický film. Přes tíživost obsahu velmi příjemně překvapuje jeho poetičnost. Je něžný, ale nevydírá citovkami a nemačká z diváků slzy za každou cenu. I tam, kde je smutku víc než dost, nikdy úplně nezhasne jiskřička naděje. (05.07.2014)

Lze člověka dojmout bez citového vydírání? Jde. Chudák Srulík, ten si toho musel jako žid během války prožít, to by jeden brečel. Z malého hrdiny čiší ale takové životní odhodlání, že se ho sami cítíte. Navíc krásná kamera, uvěřitelné postavy, které se nesnaží na sebe strhnout pozornost. Scénář se s tím, že je hlavní postava dítě nemazlil, nechal ho si život a válku nespravedlivě vyžrat. Doporučuji se podívat v nedepresivním stádiu. (21.09.2014)