Běž, chlapče, běž

Polákům se v posledních letech dost daří produkovat filmy s válečnou tématikou. Je to samozřejmě logické, jelikož materiálu ke zpracování mají jistě hromady a to zejména týká se li židovského tématu. Proto i tento film patří mezi vrcholy daného žánru a tak může divák opět čekat velice silný a drsný příběh, natočený podle reálného základu. (19.12.2015)

Moje největší pochvala na můj vpravdě nemilovaný subžánr "děti za časů války" zní asi tak, že mě to neuráželo. Ačkoli i zde dítě je roztomilý, doba je zlá, Němci jsou bleble a chleba tvrdý, tak jsem u toho neměl potřebu spolknout kulku, jako u souputníků v pruhovaných pižamech či s kradenými knihami. Oproti nim má utíkající chlapec nespornou dramaturgickou výhodu v tom, že je neustále nucen měnit pozice a tím pádem se film stále někam viditelně sune (ačkoli v zásadě většinu filmu protagonista jen tak bloumá po okolí). Ovšem režie má zde poměrně výrazné limity, které vybublají na povrch zejména v okamžicích, kdy se tvůrci snaží naznačit delší časovou prodlevu mezi scénou A a scénou B, protože vztahy mezi ústředním klukem a jeho okolím se vždy nadefinují již úvodní scénou jejich setkání a již se nerozvinou po dobu třeba půl roku, který chlapec s danou postavou stráví. Jasně, díky tomu film netrvá tři a půl hodiny a díky bohu za to, ale i tak se až do konce zdá, že tento článek je pahýl. (21.10.2014)

Téma pronásledování Židů za války je evidentně nevyčerpatelné. Jen mě tak napadlo, kolik se ročně natočí filmů s podobnou tématikou. Je jich pořád dost. Nicméně dostalo se mi toho, co jsem očekávala. Příběh židovského chlapce Srulika je opravdu silný a dojemný. Ale pravděpodobně mi po čase splyne se všemi těmi ostatními silnými a dojemnými válečnými příběhy... (06.07.2014)

Jeden z dalších mnoha příběhů přeživších židovských dětí. Film se odehrává povětšinou v lesích a na selských usedlostech, kde se chlapec po útějku z getha skývá. Z krátkých retrospektivních scén se dovídáme postupně celý příběh. Kamera umocňuje osamocení chlapce často záběrem velkých celků překrásné německé přírody. Podobně jako u Posledního cyklisty a Schindlerova seznamu přechází poslední scéna do současnosti. V samotném závěru filmu vidíme skutečného aktéra celého příběhu se svou současnou rodinou. . . . . . Hlavní roli Srulika ztvárnila jednovaječná dvojčata Kamil a Andrzej Tkaczovi. Filmovat začal Andrzej, ale režisér si pro náročnost přibrat i Kamila. Chlapci měli rozdělený natáčecí čas na dopoledne a odpoledne. Kamil měl jíst původně marcipánové šneky, ale nakonec režisér rozhodnul, že půjde o pravé. Při natáčení si tedy vkládá do úst opravdového šneka. (01.06.2014)

Silný příběh, jehož filmovému zpracování nelze příliš co vytknout. Snad ta scéna se zastřeleným pejskem a jeho pohřbíváním byla pro mě na hranici citového vydírání. Ovšem, pokud se Marhoulovi podaří v zamýšlené adaptaci Kosinského Nabarveného ptáčete udržet románový tón vyprávění neuvěřitelně syrových událostí, bude Běž, chlapče, běž považováno rázem za selanku z polského válečného venkova. (01.11.2014)