Můj čas mi měří déšť

Příběhy dětí a jejich rodičů, kterým do života vstoupilo vážné onemocnění a o společenství lidí, kteří jim pomáhají. V červenci 1997 vstoupil režisér Martin Pátek s kamerou v ruce do několika lidských příběhů, které se protínají na letním táboře pořádaném pro děti, do jejichž života vstoupila vážná nemoc. V průběhu následujícího roku si pak spolu s malými i velkými protagonisty svého filmu klade všechny ty těžké otázky, které s sebou diagnóza život ohrožujícího onemocnění nese, zvlášť v případě, kdy léčeba neskončí úspěchem. Pořadatelem tábora je Nadace Klíček, která se podporou vážně nemocných dětí a jejich rodin zabývá už do roku 1991. U jejího zrodu stáli jako hlavní iniciátoři manželé Markéta a Jiří Královcovi, kteří při sbírání materiálu pro diplomovou práci zblízka poznali prostředí dětské onkologie ve FN Motol. Setkání s dětským trápením určilo jejich další profesní orientaci.
Založením Nadace Klíček vzniklo společenství lidí, kteří se snaží nabízet pomoc: provozují skromnou svépomocnou ubytovnu pro rodiče nemocných dětí, vydávají osvětovou literaturu, pořádají letní tábory. V současné době nadace buduje dětský hospic, první zařízení svého druhu u nás – film zachycuje samé počátky práce na vzniku hospicového domu, jehož tvář určují i lidé, kteří mají s vážnou nemocí osobní zkušenost.
Nemocné děti, které musejí trávit dlouhé týdny i měsíce na nemocničním lůžku, často ztrácejí kontakt s mnoha přirozenými a pro zdravé lidi docela obyčejnými a všedními věcmi, z nichž je utkán náš každodenní život. Takové obyčejné chvíle, jako třeba posezení v trávě na břehu rybníka, pak mají pro nemocného člověka ohromnou cenu. Film režiséra Martina Pátka se uzavírá na letním táboře v srpnu 1998 – uplynul rok času a na táboře se zase zpívá táborová písnička „Můj čas mi měří déšť.." Příběhy, které se nám právě odehrály před očima, nám pomáhají uvidět ve vlastním každodenním životě mnoho vzácného. (oficiální text distributora)