Ošin

Na festivalu Eiga-Sai mi to sice nevyšlo, ale i tak po zhlédnutí v domácím prostředí nijak nelituji. Snímku sice chvilku trvá, než diváka vtáhne, ale kvalita má vzestupnou tendenci a nakonec tento drsný a smutný příběh pojednávající o těžkém údělu nejen chudých japonských žen na počátku 20. století zaujmout zvládá poměrně dobře. Působivé a tvrdé zpracování chudoby, zoufalosti, předsudků, pravidel, společenských vrstev, přizpůsobení se okolnostem a přijmutí osudu. 73% (09.02.2020)

Kdybych měla rozdávat Oskary za herecký výkon, tak malá Kokone by ho v každém případě dostala. To byl neskutečně nádherný výkon, nehledě k faktu, že se z obrazovky téměř vůbec nehnula. Podmínky v kterých musela pracovat a proč, byly pro mě neuvěřitelné. Všechny ty anabáze, kterými si musela projít, tak si myslím, že jiný by klesl nejen na duchu, ale i na těle, když vezmu v úvahu, že rýže byl už pro Ošin luxus. Ovšem pro ní byla každá situace výzvou, s kterou se rvala, co jí její dětské tělíčko i mysl dovolilo. Moc se mně líbil i její vztah k matce nebo k Šunsakovi, ale co jsem maximálně ocenila, byly doslova dechberoucí záběry kamery. To byla vizuální pochoutka. Jinak jsem měla pocit, že se tam neustále myla podlaha, nosily džbery vody a košťata museli zřejmě dennodenně fasovat nová, podle toho jak často jsem je viděla zametat, ale to je jen malý, úsměvný postřeh v tomto jinak dramaticky smutném příběhu. Je to silný příběh o síle ducha malé Ošin, který rozhodně ráda doporučím. (13.08.2014)

Mam rad tento typ filmov v ktorych sledujeme bezny zivot obycajnych ludi v davnom Japonsku. Oshin dopadol slusne, ale cakal som od neho ovela viac. Prvym sklamanim bola slabsie vykreslena dobova atmosfera. Napriklad Yôji Yamada ju vo svojich filmov dokazal vykreslit ovela pútavejsie. Druhym je struktura filmu, kedy sledujeme jednu epizodku za druhou v ktorej sa deje hlavnej hrdinke príkorie bez nejakeho zjavneho vývoja a najneskôr po pol hodine to zacne byt dost stereotypné. Jediné skutocne zaujimavé osviezenie v podobe epizodky so zbehom trva prilis kratko a uz ani neprekvapi, ze má samozrejme smutne vyvrcholenie. Vdaka tomu na mna dost rychlo prestalo pôsobit utrpenie hlavnej hrdinky a skoro az posmesne som tipoval ake dalsie extremne patalie si na nu scenaristi vymyslia. Ako serial v ktorom by kazda epizodka mala ovela väsci priestor by to mohlo fungovat lepsie. Cely film v mojich ociach dost zhodila zaverecna zastaralá myslienka o tom, ze zeny su na svete preto, aby sluzili muzom, detom, proste komukolvek na ukor svojho stastia. A akonahle to nasa hrdinka konecne pochopi, tak pochoduje s usmevom v ustrety dalsej otrockej robote. Producenti mali ohromne stastie pri obsadeni hlavnej hrdinky, neskutocne roztomilej Kokone Hamada, vdaka ktorej to je napriek vsetkym mojim výtkam nadpriemerny film, ktory stoji za jedno zhliadnutie. 6/10. (27.04.2015)

Musím se přiznat, že Inagaki Goróa jsem tu málem nepoznala – to je největší překvapení filmu. Příběh malé Ošin v Japonsku velmi dobře znají, přece jen pochází z jedné nejdelší a nejsledovanější asadory, která v u nich byla v ranních hodinách vysílána. Ocitáme se v temné době, těsně po válce s Ruskem. Velká města se pomalu blížila vzhledem, zařízením i obyvateli západu, ale na venkově se stále žilo v duchu feudalismu. Sedmiletá hrdinka Ošin, perfektně zahraná Hamadou Kokone, je vyslaná pracovat do cizí rodiny, aby doma nebyla přítěží, a zároveň aby se měla lépe. Což se moc nezdaří. Naštěstí na její cestě za poznáním, že ženy jsou velké bojovnice a dřou o sto šest nikoliv pro sebe, ale pro ostatní (manžela, děti, …), potkává i zajímavou postavu dezertéra, který jí chvilku osvítí život. Bohužel tato epizodka nemůže dopadnout dobře, neboť by to v tomto filmu bylo nepatřičné. Určitě je to zajímavý náhled na japonskou společnost na začátku minulého století. Je to špinavé, s nářečím, nespravedlností, ale i se záchvěvy "starého" Japonska, například v podobě Tanimury Naky (babča, které přijme Ošin na práci v polovině filmu); ještě zavání samurajskými principy a moudrostí. Určitě proto nebude náhoda, když dezertér předčítá Ošin z knihy Nacume Sósekiho Jsem kočka (Wagahai wa neko de aru). Trochu složitější film, s jednoduchou zápletkou, ale smrdí japonskostí, až může být pro západního diváka, který o Japonsku nic nevím, nebo ví, ale jen málo, velmi těžce stravitelný a hlavně v něm bude velmi složitě hledat "něco víc". Možná by nebylo od věci si něco nastudovat a film si pustit, určitě dostane nový rozměr. Bez znalostí to bude jen film o holce, co to má těžký. (19.04.2014)

Silný příběh o malé vesnické dívence a její houževnatosti, díky které dokázala přetrpět opravdu kruté podmínky, se kterými se nepochybně i v reálu setkalo nejedno dítě z chudé vesnické rodiny počátku 20. století v Japonsku. Jsem ráda, že jsem měla možnost tento film vidět, přestože jsem obzvlášť v první polovině filmu musela téměr zatínat zuby, jak nepříjemný to byl pohled (dnes by se to dalo označit za týrání dítěte, ale tehdy byla samozřejmě situace úplně jiná), navíc mi především z počátku filmu místy vadil náběh na přehnaný patos (například když Oshin odjíždí na voru a přehnaně dlouho na sebe s matkou a otcem v slzách křičí "Mami!", "Tati!", "Oshin!"...). Naštěstí to bylo s tím patosem na hraně spíš jen v první polovině filmu, pak už mi to přišlo lepší. Druhá polovina filmu se mi líbila víc i proto, že se Oshin setkala aspoň s nějakými vlídnými lidmi, kteří projevili kus citu a pochopení (kdyby byl celý film jen o jejím trýznění a samých bezcitných lidech, jen těžko bych ho dokázala hodnotit takhle vysoko.... koneckonců, byla to právě ta její "nátura" a jistý "optimismus", které ji dovedly aspoň k nějakému tomu štěstí - jsem totiž přesvědčena, že takhle by to mělo zákonitě fungovat i v reálněm životě, nejen ve filmu). Slyšela jsem, že předchozí zpracování tohoto příběhu v seriálové podobě pokračovalo ve vyprávění jejího života až do dospělosti, kdy si prý založila úspěšný podnik (příběh Oshin není sice skutečným příběhem, ale údajně je do určité míry založen na skutečném životě jedné ženy, která si prošla podobnými strastmi a v dospělosti založila síť supermarketů). Dovedu si představit, že vyprávění života této dívenky mohlo v seriálové podobě fungovat velmi dobře a není divu, že někdejší seriál měl takový úspěch. Avšak i tahle zkrácená filmová verze, zaobírající se pouze dětstvím, je příběhově vystavěná dobře a působí uzavřeně. Navíc velkým tahounem filmu je Hamada Kokone, která hraje Oshin opravdu přesvědčivě a srší emocemi. Právě ona má na svědomí sílný dojem, který film dělá. Za mě šlo rozhodně o nezapomenutelný zážitek. Pokud máte rádi japonskou filmografii a historie a tradiční hodnoty Japonska vám nejsou úplně cizí, pak stojí za to tenhle film aspoň jednou vidět. (Viděno v rámci Eigasaie 2020.) ~(4,3★)~ (05.02.2020)