Špalíček

Výtvarno-hudobné dielo, na ktorom oceňujem hlavne jeho technické spracovanie a snahu o pripomenutie dávnych ľudových tradícií a zvykov. Dnes už ale žiaľ pôsobí značne zastaralo, a to nie ani tak technicky ako skôr obsahovo a celkovým pojatím. Ako celok je to dosť nesúrodé, niekedy namiesto obsahu vystupuje do popredia snaha predviesť animačné schopnosti, niektoré bábky vyzerajú dosť komicky (oráč) a pripomínajú skôr lego figúrky. Pozitívne dojmy ale u mňa prevažujú, zapôsobilo na mňa najmä zladenie výtvarného stvárnenia a príhodnej a pomerne rozmanitej hudby. (03.01.2022)

Co se týče výtvarného zpracování a hudební stopy jedná se o naprostou špičku. Ono ostatně celá řemeslná stránka je fascinující a při určitých momentech až vyráží snímek dech. Bohužel celá druhá polovina snímku, tedy samotný obsah je až příliš pro mě nepřístupným materiálem, který více než nějaký sofistikovaný obraz roku na české vesnici ukazuje sebestřednou snahu být dokonalý na úkor srozumitelnosti a diváckého požitku i z této podstaty snímku. Tři hvězdy jsou pro tak vizuálně propracovanou záležitost třeskutě málo, nicméně obsah mi nedovolí jinak. (19.09.2012)

Špalíček je první velký loutkový film pana Trnky. Ikdyž pozdější filmy, jako Staré pověsti české nebo Sen noci svatojánské, byly možná propracovanější, tenhle mezi nimi zůstává "tak nějak" nejčistší. Prostřednictvím ukázky českých lidových zvyklostí během jednoho roku (od masopustu po "tuším" vánoce?) se setkáte s množstvím roztomilých postaviček - hrajících si dětí, rozverných masek a spousty dalších. Snad nejkrásnější je vsuvka v podobě příběhu o sv. Prokopu. Divím se, že nevadil náboženský podtext, který za všemi těmi zvyky leží. Snad to bylo tehdy omluveno tím, že se jedná o ztvárnění zdravích tradic českého národa a prostého lidu. (01.02.2004)

Takový loutkový Rok na dedine z českého venkova, který má v sobě víc než jen ukázku folkloru. On je to vlastně film o tom, jak se tehdy lidé dokázali bavit a těšit na tyto velké události navzdory nepřízni osudu a smutným událostem - a že to tu s každou další povídkou vychází stále více najevo, u Pouti a Posvícení obzvlášť. Celé to taky je povídkový film, složený z Trnkových krátkých filmů vyrobených v roce 1947, přičemž jsem to čekal (vzhledem k předloze), jen mě zarazilo, že každá povídka tu má vlastní titulky a nepůsobí to tolik jako film, ale spíš jako pásmo. To mi ale vůbec nevadí, na rozdíl od Trnkova vedení jednotlivých povídek, které se ve většině z nich ještě dělí nad podpovídky a kvůli tomu zde chybí jejich větší celistvost. Je to tedy velkolepý a chytře natočený projekt, který si oproti Starým pověstem českým nehraje na víc než by měl, ale stejně jako u něj je takový zvláštně nedotažený. Práce s loutkami je zde ale skvělá, jednotlivé scény jsou působivě vytvořené a natočené, sem tam to má dobrý nápad (loutkové divadlo (v loutkovém světě)) a o to zde šlo především, tudíž je Špalíček povedený loutkový film a za mě i lepší, než Staré pověsti české. Jen mu tedy dám stejné hodnocení jako Roku na dedine, jelikož mi Rok na dedine sedl víc a hlavně ve mě víc zanechal. U Trnky mám bohužel ten problém, že ať od něj vidím cokoli, často to objektivně ocením, ale subjektivně se mi do toho dost těžko dostává a u Špalíčku to dopadlo bohužel stejně, takže mi asi bude zase trvat, než se od Trnky na něco podívám. Slabé 4* (24.01.2024)

Velmi povedený, umělecky novátorský a divácky náročný loutkový snímek s animovanými vsuvkami a odbočkami. Film ilustrující dění na českém venkově na přelomu 19. a 20. století podává věrné svědectví o lidových tradicích i duchovních kořenech vesničanů. Během filmu příjde ke slovu drama, expresivita, bukolická idylka, dětské snění, hloubka náboženského prožitku i spousta vtipu a pochopení pro lidské slabosti. Nejoceňovanější část tohoto pásma - Pouť - skutečně vyniká, především svou narací, která je oproti jiným částem filmu snadněji uchopitelná, i když se dostane dokonce na příběh v příběhu - loutkové divadlo předváděné loutkami. (26.09.2006)