Vyslanec stínů

Achooj! Tak to byl masakr! Musím se přiznat, že tohle jsem fakt nedával! Měl jsem za to, že už mě jen tak něco na filmovém plátně nepřekvapí, ale tady mi spadl hřebínek.. Vzdávám hold mistrovi němého filmu - taktéž nebojácnému rakušanovi, co si sestříhal vlastní biják.. Spousta šílených záběrů, proložená šílenými titulky, tématicky ještě více deformována šílenou hudbou.. Vypůjčím si závěrem jednu větu z tohoto...experimentu: "A to mělo být jako co?" Pro mě jen výlet do němé éry.. Záběry, které dnes už jen těžko někde uvidím.. Měl jsem se filmově(?) :-) Woo. (03.07.2013)

Vzpomínáte si, když vám maminka skládala ze zeleniny úsměvné ksichtíky, aby vám víc chutnala? Neviděl jsem nic z tvorby Lon Chaneyho, ale neumím si představit lepší sestřih než tenhle od Rakušana se stupidním příjmením. Poskládat ze záběrů z víc než 40ti filmů uvědoměle pseudofilozofický příběh s humorem, absurditou a krásně ujetou hudbou Bernharda Langa, který postrádá veškerou hororovou a narativní rovinu pokládám za mistrovské. 60 minut je velmi citlivě zvolená stopáž. Nejpříjemnější překvapení letošních Varů. Škoda jen, že Vyslance stínů asi moc lidí neuvidí, protože je to až moc alternativní na čt2, zcela nekinový a málo filmový na Cinemax. (04.07.2013)

Nekompromisní úlet... Lon Chaney byl předčasnou smrtí ukrácen o pozici hororové ikony. Pomyslný trůn drží pro hollywoodskou němou éru, jenže tam se zaujatý divák potácí mezi ztracenými filmy a chátrajícími kopiemi zapomenutých děl (úvodní titulek tvrdí, že 161 jeho filmů se dochovalo 45). Idea vše sestříhat a naznačit šíři Chaneyho herectví vypadala lákavě. A tvůrci se skutečně zaměřily na proměny líčení, masek, gest – tj. nejzajímavějších vlastností Chaneyho herectví. Výsledek ovšem není pro každého a bohužel mě nedokopal k vášnivé touze shánět všechny dostupné kopie. Hudební doprovod se rovná nejnepřístupnější alternativě: hlučný a nesouvislý noise se „zapíná“ jakoby náhodou, čímž spolehlivě udrží nudícího se diváka vzhůru. Montážní rozpuštění Chaneyho filmů ctí postupy falešné kontinuity, perverzních dvojsmyslů a neuchopitelných fantasmagorií. O to smutnější je brzká jednotvárnost materiálu, který zřídka vyloudí oživující prvek. Chaneyho tvář se zásadně proměnila v průběhu několika let. Mám dojem, že uchování raných filmů by pověsti ošlehaného a podivně unaveného herce neprospělo. Zaujala mě jeho vizáž v poslední fázi, kdy jsem nešťastně vypočítával role, jež mu mohl Hollywood přiklepnout na počátku třicátých let. Možná nevědomky snímek svědčí o stylistickém pohybu hollywoodské kinematografie na konci němé éry. Přejímání utlumených rysů francouské, německé či sovětské avantgardy není žádným tajemstvím, surrealistický záběr na mravence okusující hnijící chleba mě ale překvapil. Škoda, že Chaney nebyl přibalen jako dárek evropským experimentátorům té doby... (MFFKV 2013) (01.11.2013)

Fuuha. Po první půlhodině, kdy odejde polovina publika se divák začně do filmu konečně prokousávat. Čekala jsem něco jako Final Cut, ale dostalo se mi tvrdého políčku. Lon Chaney je zde zobrazen jako rozpolcená osobnost, která bojuje se svým ID-s netvorem v sobě. Film se zaměřuje na Chaneyho jakožto umělce, který byl schopen zahrát téměř všechno-od číňana přes babičku až ke všem možným zrůdám. Materiál je rozhodně výborný, ale asi bych dala přednost filmu, který by byl víc otevřený divákovi-někomu, kdo se jde do kina na několik desítek minut ztotožnit s příběhem či postavou.Tento film bude mít podle mě velice úzké obecenstvo cinefilů a lidí, kteří mají rádi šílenosti bořící zajeté filmové techniky a to je škoda. (05.07.2013)