Obsahy(1)
Časosběrný dokument o prezidentské kampani a první přímé volbě prezidenta v České republice a jejím konečném výsledku. Autorský dokument ze zákulisí přímé volby českého prezidenta zaostřený na souboj Miloše Zemana a Karla Schwarzenberga. Polemický portrét historické události s komediálními prvky. Předsedkyně Poslanecké sněmovny PČR Miroslava Němcová říká: „Prezidentská volba k uklidnění české politiky nepřispěje. Bude to velký mediální cirkus." Tramtadadá?! Má paní Němcová pravdu? Kdo zaplatil kampaň Miloše Zemana? Je Karel Schwarzenberg doopravdy pankáč? Stáhl se kontroverzní lobbista Miroslav Šlouf do ústraní? Poškozuje Karla Schwarzenberga jeho účast v Nečasově vládě? Co všechno musí kandidáti na prezidentský úřad podstoupit, aby se jeden z nich dostal na Hrad? Potřebujeme vůbec prezidenta? (Česká televize)
(více)Videa (3)
Recenze (63)
Moc pěkný dokument ze zákulisí volby, nejen názvem mi připomínající Moravskou Hellas. Přestože je docela jasné, který z kandidátů je autorům sympatičtější, obvykle se snažili zachovat docela přísný tón pro obě strany. A to mě bavilo. Díky přiměřené stopáži tak vznikl příjemně uplynuvší obrázek povrchnosti a nechutnosti, kterou se vyznačovali oba finalisté naší volby. 90 %. ()
Ano, ano, trapnost k zblití na obou stranách. Klusák chladným okem pozoruje a zakonzervovává všechnu tu ubohost, absenci míry, nedostatek vkusu, faleš, manipulaci, patolízalství, atd atd.. Ve výsledku to byla vlastně stejně zoufalá volba jako jestli si vystřelit mozek z hlavy skrz pravou nebo levou spánkovou kost. Nakonec teda-jakkoliv je to absurdní-by jeden až souhlasil s paní která by na hradě místo prezidenta viděla radši bezdomovce. ()
Lidský svět je totálně nesvobodný, protože nesvobodné je samotné lidské vědomí, které rozlišuje svobodu a nesvobodu. Svoboda znamená neomezenost libovolných stavů existence nebo neexistence, ale takovou svobodu má jen samotná Existence-Neexistence. Člověk může být jen relativně a dočasně svobodný při stálé nesvobodě, protože je závislý na samotné existenci, na jejím udržování. Samotná existence nutí člověka stále něco dělat, i kdyby to, co dělá, bylo nedělání ničeho, protože i ve stavu spokojenosti a klidu MUSÍ alespoň dýchat. Kromě stálé nesvobody lidské existence, která se dá zrušit pouze smrtí, člověk také zažívá periodickou nesvobodu vědomé volby. Tato nesvoboda neznamená totalitu a absenci možnosti volby, jak se to traduje. Nesvoboda znamená vědomí existence volby a nutnost nějakou volbu uskutečnit. Přitom každá volba je více či méně Sofiina (William Styron, román Sofiina volba, 1979), protože vždy člověk nebo jeho okolí o něco přijde. Relativní svoboda spočívá proto ve stavu dočasného neuvědomění si volby, kterou člověk musí nebo někdy bude muset provést. V okamžiku, kdy si člověk svoji volbu uvědomí, svoboda se stane určením - nutností konání či přijetí. Slovy klasiků: „Svoboda neruší nutnost, nýbrž ji předpokládá“ (Baruch Spinoza), "Svoboda je uvědomělá nutnost" (Vladimir Lenin). Čili uvědomělá nutnost je právě opakem svobody, kterou poskytuje nevědomí. Ve výchozím bodě to je existence před osvojením pojmů svobody, nesvobody, možnosti, volby a nutnosti neboli existence na úrovní pudů. Člověk ztratil původní nevědomou svobodu se vznikem vědomí a rozumu a pokaždé ztrácí relativní svobodu v okamžiku vzniku volby. V drtivé většině případů, ne-li ve všech, člověk nevolí to, co skutečně chce, ale pracně vybírá mezi více či méně vhodnými možnostmi. Nejjednodušší je volba mezi nevhodným a vhodným, těžší je volba mezi vhodným a vhodným a nejhorší je volba mezi nevhodným a nevhodným. Volba mezi Schwarzenbergem a Zemanem patřila k té třetí (ne)možnosti. Dobře to vystihl bonmot jednoho z kandidátů na prezidenta Vladimíra Franze, který řekl: „Je před námi druhé kolo prezidentské volby, ve kterém mám jako občan na výběr mezi prasečí a ptačí chřipkou. Vybral jsem si tedy chřipku prasečí.“ ___ Bohužel tentokrát Klusák a Remunda natočili něco, co připomíná slepenec několika živých vstupů z televizních novin na ČT1 postrádajících jakoukoliv osobitost a sarkastický humor, kterým se vyznačovala jejích dřívější tvorba. Ze sestříhaných a nesouvisle poskládaných záběrů snad lze vyvodit jakýsi obrázek zákulisí velké politicko-podnikatelské televizní šou pro naivní národ, které má poskytnout lidem zdání možnosti volby, ale těžko se věří tomu, že by to byl záměrný nápad autorů dokumentu. Spíše se jedná o samovolný synergický efekt, kdy je celek více než části, z kterých se skládá. Pro tuto dvojici dokumentaristů je to zoufale málo. ()
Nestydatost Šloufova hýbe žlučí i v tomto jiném, poněkud kontaktnějším pohledu na prezidentskou volbu a i když by to jeden čekal, překvapením je, že Filip Renč nejspíš vůbec neví, co dělá, jelikož při Zemanově patetickém volebním klipu se něco jako "obyčejný Čech" člověku vybaví tak na posledním místě. ()
Lehce proknížecí, ale dalo se to. Na jedné straně tu máme Zemana a zdůraznění jeho hulvátství či buranství jeho voličů a na straně druhé Schwarzenberga a jeho zdánlivě serióznější kampaň, která však podporou zpívajících hvězdiček či jiných osobností z pochybného prostředí českého zábavního průmyslu a omíláním protiruských témat upadá do trapnosti. Jak řekl jeden ze zúčastněných "Když vidíte Petra Rychlého s čírem, je něco špatně.". Není to nic, co by šlo do hloubky, ale na jedno podívání dokáží Remunda s Klusákem zaujmout. 70% ()
Zajímavosti (1)
- Název filmu odkazuje na dokument Karla Vachka Spřízněni volbou (1968), který také popisuje atmosféru kolem volby nového prezidenta. (Gooffy)
Reklama