Osmy

Líbilo. Počet hvězd zaokrouhluji dolů, protože ten film je jen "slušný", ničím zvlášť zajímavý. Ale na to, že od Epsteina i Stracha mám v tomto ohledu nulová očekávání, je to dobrý, dá se doporučit. Některé věci jsem nepochopil, hlavně, proč by mělo být jeho zbouchnutí patnáctileté holky společensky přijatelnější než synovo (a vůbec způsob synova nátlaku v této věci). Některé věci jsem pochopil, ale neocenil, třeba symboliku brodění se v hovnech (jak tady někdo příhodně píše, podstatně kratší by ten film byl podstatně lepší). Jinak vcelku hezky koncipováno i provedeno. Trochu nouzově naroubovaný epilog s G-bodem, trochu marný začátek, ovšem hned scéna podpisu je sice dějinně takřka nemožná, ale nádherná (démonický vlasatý disouš s propiskou proklatě nízko - a konec konců jde tady o fakt hrdinova opileckého podpisu, nikoli o historickou ilustraci). Četné dobové propriety potěšily, k různým věcným nesrovnalostem i tvůrčím marnostem viz Radek99 a honajz. Většinu jevů, postav a jejich chování lze nicméně přijmout jako hodnověrné symbolické reprezentanty, aniž by musely být přísně realistické (vyjímkou je mnohokrát zde zmiňovaná hloupě přepálená a vlastně trochu přebytečná postava dychtivé milenky z nepracoviště). Komediální setření závážnosti tématu mi nebrání považovat tento film za vhodnou výchovnou pomůcku pro mládež. A opět se mi potvrdilo (viz hrdinovo zaměstnání snů v účtárně OPBH), že za komoušů bylo líp - teda pokud jste nepotřebovali svobodu slova nebo instalatéra. (15.12.2014)

Vážna téma normalizácie ponúknutá sviežim a úsmevným podaním. Ivan Trojan hrá výborne, baví ma a aj keď šlo o "osmičky", jeden bežný deň môže priniesť aj bolestivejšie zážitky akou je nepríjemná návšteva u zubára. Absurdita všedného dňa je podaná s dôvtipom, začínajúc bohémsky, končiac s pokorou.Výborný film alias malý klenot. (19.10.2019)

Vidět film a říkat si, šmarjá ono to tak fakt bylo, jednoho skoro zamrazí. Klobouk dolů před Jiřím Strachem, který se toho tématu ujal s noblesou a s nadhledem nám to předložil tak, že to bylo chvílemi vážně úsměvný. Já zažila OPBH, pracoval tam můj tatínek, tak bych mohla vyprávět.....bez flašky a peněz nemělo cenu tam vůbec chodit o něco žádat a to i když se nám v bytě něco porouchalo, tak musel tatínek zapracovat na instalatérech přesně jako Richard. A to nemluvím o Fakultní nemocnici, kde jsem byla taky na resekci se zubem jako malá holčina a dodnes na tu hrůzu, kdy mně tekla krev po bradě, nezapomenu. Takže tenhle film byl i v osobní rovině. Charta už šla tak nějak mimo mě, toho fízlování bylo možná trochu nadmíru, ale co já vím...….Chválím suveréna Miroslava Krobota, klasicky dokonalého Ivana Trojana a ženskou do nepohody Zuzku Stivínovou, to byl dokonalý manželský pár a to šeptáníčko na konci bylo tak rozkošný...……. (13.08.2018)

Nejlepší evropský televizní film Osmy není o zápachu dezinfekce v ordinaci zubaře, ale o smradu normalizace, která nebyla snadná, ač ji scénárista Epstein s režisérem Strachem vyprávějí až moc v absurdní rovině. Pasivní hrdina nalezne nejlepší lék v podobě útoku a vzteku. Rozpadá se mu manželství, pracovní pozice i trubky v koupelně. Navíc po něm zběsile jede kolegyně, StB, o walkman a dvanáctiletou whisky je sakra zájem, syn se spustil při doučování, lidé kolem tiše oslavují, že TO udělal – v opilosti podškrábnul Chartu 77. Epsteinova látka je nekomplikovaná, lehce se podbízí, ale to jí neubírá na atraktivnosti. Herci jsou výborní, Ivan Trojan hraje lehce a přesvědčivě zároveň, Marek Taclík v montérkách jiskří a kouzelně řve na sousedy, ať aspoň chvíli neser.. Co víc si v té naší kotlině přát? (17.12.2014)

Dost možná nejsmysluplnější Epsteinova věc, které škodí pár dost hovězích estrádních "meta-fórů" a tuhý rozjezd. Ve druhé polovině nicméně přijdou solidní (byť dost návodné) scény, v nichž mají Osmy aspoň zárodek depresivní atmosféry. Jasně, tenhle normalizační srandaJob tak trochu dojíždí na efektní stavbu a zbytečné "náhody", ale přinejmenším se aspoň trochu liší od ulepené a neškodné ostalgie. Vlastně by se mu nepochybně dobře dařilo v kině, kde poptávka po "trochu drsnější Hřebejkárně" pořád nemá důstojného zástupce. Pro mě tu pořád přebývá panoptikálnost a sklony lacině se uchechtávat v odporném normalizačním mauzoleu, ale Osmy jsou vlastně snesitelný film o potýkání se s osudem a strachem (Jiřím). Ten mimochodem zase dokazuje, že dovede pro televizi režírovat poměrně tlumeně a elegantně. I upocené milostné etudy se soudružkou kolegyní se dají přežít. Řekl bych smířlivý film o nepříjemných věcech. Možná až moc. Chtělo by to přibrousit hrany a míň toho krasobruslení v hovnech. Ale vlastně jsem to celé dal skoro bez ošívání, to už se mi u televizáku dost dlouho nestalo. Takovej neškodnej bubblegum. Vlastně Pedro. (14.12.2014)