Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Ivan Trojan v černé komedii o jednom neobyčejném dni obyčejného normalizačního úředníka, který v opilosti podepsal Chartu 77, a díky tomu se stal hrdinou proti své vůli... Píše se rok 1980. Richard v opilosti a spíše omylem podepsal Chartu 77 a od té doby se mu problémy a smůla doslova lepí na paty. A dnešek je vrcholem všeho! Odpoledne ho čeká návštěva u zubaře a trhání osmiček, což je něco, čeho se upřímně děsí. Než na to ale dojde, prožije celou řadu mnohem větších katastrof, proti kterým je trhání zubů učiněná legrace. Uzávěrka v práci, vdavekchtivá kolegyně, která prostě nepochopila, že šlo jen o flirt, šéfovo ultimátum ohledně odvolání podpisu Charty, doma prasklá stoupačka skrývající starou zrezivělou pistoli, nečekané otcovství patnáctiletého syna, které má vzít na sebe, a k tomu všemu všudypřítomný stín estébáka, který na něj byl nasazen. Prostě den blbec se vším všudy, kvůli kterému může buď přijít naprosto o vše, nebo díky kterému může konečně najít sám sebe! (Česká televize)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (394)

honajz 

všechny recenze uživatele

Nějak nevím, kde začít. Mám z toho filmu rozpačité pocity. Možná proto, že sám ten film působí rozpačitě. Trvalo mi asi dvacet minut, než jsem se do něj „zakoukal“, ale ani pak mne nějak nebral. Nevěřil jsem hercům ten marast, pocity, některé reakce mi přišly příliš afektované (zvláště milenka, uff). Určitá klišé (sekretářka ředitele, kovaná komunistka nejspíše, která ale pro jistotu to hraje i na druhou stranu, co kdyby?). Hodně mi vadilo, že to celé má spíše takové bakalářské ladění, roztahaná bakalářská povídka do celovečerní stopáže. Mělo to být kratší, takhle to nemá šmrnc. Co by při kratší stopáži i mohlo působit vtipně nebo snad už i dadaisticky, je při takto roztahaných scénách... prostě nuda. Výprava, lokace (až snad na ten jeden zádrhel s tím moderním žlutým barákem s moderními okny), vše opět vypiplané. Věřil jsem jim, že ty skříně na šaty používají každý den. Poněkud mne zklamal Trojan. Celou dobu jsem přemýšlel, proč si s Jirkou Dvořákem ty role neprohodili, působilo by to zajímavěji a možná i uvěřitelněji. Takhle každý z nich hraje svou škatulku. Vážně - Jirku Dvořáka jsem snad jen jednou viděl hrát postavu charakterově slabou. A Trojan v poslední době ty role hraje tak nějak nastejno. Ostatně celý ten ansámbl Dejvického divadla hraje v poslední době vše tak nějak nastejno. Vadilo mi špatné vypointování scén. Věděl jsem, kdy přišel vtip, kdy bych se měl asi smát, a asi dvakrát mi to i vtipné přišlo (kondomy Trojan nepočítaje). Ale jindy ten vtip vyšuměl do ztracena, zanikl v překladu. Vadily mi nelogičnosti. V noci opilý podepíšete Chartu a ráno to vysílají na Svobodné Evropě? Možná v době internetu a Facebooku, ale ne tehdy. Na záchodě na přenosné rádijko naladíte Svobodnou Evropu, a ta ani není rušená? Come on! To s tím rádiem a chytáním SE mi přijde signifikantní pro celý film. Ne že by ta rádia nebo vysílání SE tehdy neexistovaly, ale tak nějak to fungovalo jinak. Vlastně jsem ani nepobral vyznění filmu. Těší mne, že Jirka Strach má odvahu dívat se na dogmata jinak, vlastně jako jeden z mála. Zde nám sdělí, že chartisté sbírali podpisy po hospodách od opilců a že to s tou Chartou až tak žhavé nebylo, a kdoví, kdo tehdy spolupracoval s StB. Ale když pominu ty neuvěřitelné a časem až násilně působící náhody, co bylo smyslem? G-bod? Nic jiného? To stačí, aby člověk to kafkovské prostředí přežil? Tak nějak pořád čekám na film o té době, o 70. a 80. letech, podaných na obyčejném člověku. Ani disidentovi, ani nýmandovi, prostě takové ty každodenní ústupky, ale i radosti. Zaujala mne ve filmu jedna věta, moc se mi líbila. „Víš, co na socialismu miluju? To ticho.“ Ta doba skutečně byla jakýmsi bezčasím, ale lidé žili a měli své problémy. Ale to bychom se dostali někam jinam. Potěšil mne Pepa Dvořák ve vážnější roli, jen škoda, že pan scenárista s jeho postavou moc nepracoval a jen ji povrchně nadhodil jedním dvěma vnějšími znaky. Osmy se mi líbily pro jistou nejednoznačnost chování postav, na druhou stranu mne zklamaly, jak svým způsobem přehánějí nebo jsou mírně jinde (syndrom rádia - mimochodem, my jsme v té době ještě poslouchali třeba Deutsche Welle, Rádio Luxemburk, Vatikán, do ČSSR v češtině vysílalo víc stanic). --- EDIT: Hodně mi vadilo chabé prokreslení vlastně všech postav. Třeba o manželce nevíme lautr nic. Nevíme nic o jejich (i jejích) rodičích, zda má nějaké sourozence, a kromě emigrujícího bráchy nevíme nic ani o Trojanově postavě. Ostatní postavy jsou pak jen figurky tak nějak bez života, chybí jim nějaký znak třeba z jejich soukromí. () (méně) (více)

stration 

všechny recenze uživatele

Tak, Jirko, zase mi děláš radost! Osmy mi sedly jak v poslední době máloco. Dokonce mi ani nevadí, že si po první projekci vůbec nejsem jistý, jestli ten film beru jako komedii nebo spíše jako lehce smutnou historku z dob komunismu. Ona ta doba je ve filmu vyobrazena tak sugestivně, že nechutnost komunismu musí pochopit snad každý. Zabedněné výlohy, nefungující neony na obchodech, špína a šeď ulic i oblečení a vybavení Richardovy domácnosti, to vše vyniká v opravdu perfektních exteriérech i interiérech, při kterých mi fakt občas mrzl úsměv. Hudba vybrána taky s citem, žádný přehršel tehdejších protestsongů, ani laciné břečky normalizačního popíku. Ovšem největší pochvala, Jiří, je jako vždy za výběr herců a jejich výkony. Snad neexistuje role, kterou by Trojan nezahrál přesvědčivě a u které by si člověk neřekl, že to prostě nikdo jiný hrát nemohl. Jeho dialog se synkem v práci je snad nejlepší scénou filmu. Josef Dvořák mile potěšil. Ostatní hrají také skvěle, i když některé postavy jsou značně schematické. Takový chudák Navrátil už dlouho nedostal podobnou roli jako ve Vracenkách, pouze samé Nádeníčky a hajzliky. Jo, a ještě jedna přpomínka: Prosím (!!!) obsaď už Jirku Dvořáka do role nějakýho echt dacana s knírkem a brýlema. Od geniálního Alfréda Bartoše se mi jeho role zdají dost podobný - takový frajírek s roztomilým kukučem, který ví víc než ostatní. Ale toto všechno jsou jen drobnosti a mé sugestivní pocity. Filmu by slušelo plátno a plná kina, protože si to, Jirko, fakt zasloužíš. Kult jako Pelíšky to asi nebude, těch hlášek a efektních scén tam tolik není, ale film, který pobaví každého inteligentního diváka to bude určitě. Já se bavil královsky. P.S.: Kolik procent lidí myslíš, že by na konci zvolilo multikáru? ;-) ()

Reklama

nunka 

všechny recenze uživatele

Vážna téma normalizácie ponúknutá sviežim a úsmevným podaním. Ivan Trojan hrá výborne, baví ma a aj keď šlo o "osmičky", jeden bežný deň môže priniesť aj bolestivejšie zážitky akou je nepríjemná návšteva u zubára. Absurdita všedného dňa je podaná s dôvtipom, začínajúc bohémsky, končiac s pokorou.Výborný film alias malý klenot. ()

Aky 

všechny recenze uživatele

Skoro váhám nad pátou hvězdou. Mimořádně vydařený český film. Reálný socialismus v naprosto věrné podobě, výtečné dialogy, špičkoví herci hrající na horní hranici svých schopností (Josef Dvořák, Krobot, Navrátil, samozřejmě Trojan...). A hlavně při veškeré grotesknosti a nadsázce přesně vystižená atmosféra oněch let, přičemž k tomu nejsou zapotřebí ani silné svaly ani ufňukané bolestínství. Celkově veliké pochutnání. ()

Jinny 

všechny recenze uživatele

Náhodný hrdina, který "podepsat" ani moc nechtěl, a jeho (doslova) posraný den. Scénář vypráví o normalizační realitě, aniž by hystericky křičel o tom, že Češi jsou prodejné svině/zbabělci/děvky. Epstein ví, co chce říct, a na rozdíl od spousty tuzemských kolegů ví i jak to udělat důstojným způsobem. Herci byli vesměs skvělí, hlavní hvězdou je ale Jiří Strach, ze kterého vyrostl ostřílený profík. ()

Galerie (71)

Zajímavosti (30)

  • Tranzistorový přijímač v domácnosti Richarda (Ivan Trojan) je Tesla 2821B „Dolly 3“ z let 1969–1970. (sator)
  • Film byl z původního data premiéry 16. 11. 2014, symbolicky den před výročím 17. listopadu, přesunut na 14. prosinec 2014. Důvodem bylo fotbalové utkání Česko-Island, které by z pohledu ČT sebralo výjimečnému filmu diváky. (Zdroj: totalfilm.cz) (TotalFilm.cz)
  • Richard (Ivan Trojan) má doma gramorádio 1032A Synkopa z let 1978–1979. (sator)

Související novinky

Finále Plzeň nově udělí Zlaté ledňáčky

Finále Plzeň nově udělí Zlaté ledňáčky

21.04.2014

Světové "neformanovské" filmy kameramana Miroslava Ondříčka, téměř kompletní domácí hraná i dokumentární tvorba za poslední rok za účasti tvůrců a poprvé i výběr nových slovenských filmů, to… (více)

Reklama

Reklama