Díra u Hanušovic

Úsměvné počin na režisérsko-scénáristickém postu debutujícího Krobota odvážně atakuje pitoreskní charaktery obcičky "nowhere in moravia", byť má přirozeně (zřejmě chtěnou) absencí hlubšího děje nedostatečnou výživnost. Když k tomu přičtu nevěrohodnost projevu z pohledu nářečí a povšechnou přihlóplost, jsme na vcelku přijatelném průměru, které je koukatelné, ale žádné odvaz nečekéte. 60% (20.08.2014)

Takový částečně o ničem. Autoři se tu snaží dělat humor z toho, že si berou různé situace z venkova a sází jednu za druhou. Takže humor na účet té naší malosti. Je plesnivý chleba? Tak si z něho tu plíseň seškrab. Nebo kdo se sprchuje v poledne (plýtvání vodou)? Atd. Sice je to trošku přehnaný, ale jako proč ne. Doplnit to s nějakým příběhem, který by měl nějakou pořádnější zápletku a vyvrcholení, tak bych hodnotil lépe. Ale tohle tu chybělo. Šlo spíš jen o takový monotónní dějový popis. Párkrát jsem se zasmál, ale do paměti se mi to nevyryje. (15.01.2015)

Se sebeironizujícím nadhledem natočené leporelo plné bizarních postav defilovalo před mýma očima a já jen toužila, aby ještě pokračovalo. Ještě pár do posledního detailu vymazlených scén, ještě pár černohumorných momentů. Krobot scenárista i herec jsou titíž muži s mírnou odtažitostí, značným nadhledem, vyrovnaností a ironizujícím pohledem. Krobot filmový režisér je precizní, poetizující, přesný ve vedení herců, při timingu jednotlivých scén až matematicky chladný. Mrzí mě, že si Krobot ve svém filmu nezahrál, byť chápu, že si roli nenapsal záměrně, herecko - režijní schyzofrenie by v jeho případě mohla být zhoubná. Krobot herec a Krobot režisér jsou dva zcela odlišné světy, ale oba jsou naprosto fascinující. (01.04.2022)

Absence celistvého děje, pomalé tempo a povětšinou zcela statická kamera podtrhují minimalismus a banalitu moravské vesnice a odrážejí v sobě klid a loudavý životní styl jejích obyvatel. Miroslavu Krobotovi se podařilo beze zbytku realizovat jeho jasnou vizi, což dokládá jeho tvůrčí a režisérské schopnosti. Nicméně nejde o vizi zrovna dvakrát zábavnou, neboť úspěšné zachycení atmosféry zapadlých koutů Jesenicka prostřednictvím několika fragmentů z osudů svérázných vesničanů nestačí na celovečerní film. Také nečekejte žádnou komediální řachandu. Jde o realistický pohled do mikrosvěta jedné vesničky a zároveň o autorské vyjádření Miroslava Krobota, který si svým prvním vlastním filmem ostudu rozhodně neudělal. Leč jistou míru zklamání zakrýt nelze. (08.07.2014)

Snímek o lidech, kteří začínají stavět dům od krbové římsy - humorný i lidský náhled do života osob na Jesenicku, oblasti, kde se s lahváčem Šeráku vstává i chodí spát, zelená se pije ve velkém a každý se se svým osudem snaží vypořádat, jak to jen jde. Skrze jednotlivé příběhy místních hrdinů se Krobot skvěle přibližuje mentalitě celé této oblasti a s nádechem poezie tuto mlhavou a krutou vysočinu přenáší k divákovi. Když sedím v jedné z hanušovických či okolních hospod, v oblasti, která vás okamžitě vtáhne do sebe, přemýšlím o okolosedících štamgastech, jak asi jejich život probíhá. Tento film mé myšlenky a představy vystihl naprosto přesně. (09.07.2014)