Díra u Hanušovic

Jeden z nejnevděčněji zde ohodnocených skvostů českého filmu. I po několika letech ve mně jeho nálada vyvstává ostře. Existuje minimálně jeden další zasvěcený člověk, s nímž se shodnu, že tenhle film je ryze českou svébytnou obdobou Tarrova Turínského koně, samozřejmě s vlastním způsobem podání, co do vztahu ke každodenní existenci i k existenci "an sich" ve stále bezútěšnějších vnějších podmínkách. (27.03.2019)

Fanoušky Dejvického divadla tahle parta kolem Miroslava Krobota nemůže zklamat. Já jsem sice po prvních patnácti minutách zapochyboval, ale pak se moje pochyby naprosto rozptýlily a náramně jsem se bavil. Humor je hodně postaven na vulgarismech, ale v tom je čeština právě krásná, že když se umí vhodně použít, tak mají rovnocenné postavení jako jiná spisovná slova. Herecky to dle mého soudu nejvíc sedělo Simoně Babčákové a Jaroslavu Pleslovi. Jediný, kdo chyběl, byl vlastně asi Neužil. (04.09.2014)

Je to spíš portrét jedné zapadlé vesnice než příběh s dějem. Režisér nechává kameru zbytečně dlouho statovat na záběrech na krajinu nebo na lidi – ano, chápu, ti lidi jedí, ta krajina je hezká – to ale pochopím už na první kouknutí, nemusely se snad ty záběry natahovat do nekonečné délky. Zúčastnění hrají dobře, ale chybí jim k tomu ten příběh. Ještě i koncem filmu se najednou objeví nové postavy, o kterých nic nevíme a ani se nedozvíme. SHRNUTÍ: Dva týpci si rozbijou společnou sexuální hračku, ve filmu, který měl trvat nejméně o půl hodiny míň. (27.02.2019)

Vezmu papír...a tužku...napíšu Bod 1. To bude začátek! Pak napíšu Bod 2. To bude konec! Mezi to napíšu nějaké ty kecy, co jsem slyšel na rautech s debily z reklamek o tom, jak žili, než přilezli dělat byznys do Prahy, a jak dodnes žijí jejich rodiny, spolužáci, prostě ostatní, co neměli tu sílu utýct z těch prdelí v horách. Parádní film z toho bude...když seženu prachy (25.12.2014)

Spousta lidí asi přehlédla, že se film nejmenuje Vikantice u Hanušovic a že to není dokument o vesnici, nýbrž film o lidech - respektive o lidských povahách, o plahočivém lidském údělu, o snaze dostat se odněkud někam nebo odnikud nikam... Myslím, že je to jeden z nejlepších českých filmů za poslední roky. Cítím z něj něco z československé nové vlny šedesátých let, také se odehrává v takovém nekonkrétním bezčasí, také je tak trochu divadelně přitažený za vlasy, je to spíš absurdní metafora než normální příběh, a tím je působivější. Stoprocentně jsem si užil nejen tu divnou náladu, ale hlavně špičkové herecké výkony všech, čímž myslím opravdu všech. Že bude hodnocení tak nízké a já půjdu tak moc proti proudu, jsem nečekal. (30.01.2022)