Díra u Hanušovic

Poslední dobou u nás vzniká hodně komedií, nebo komediálních dramat jako v tomto případě, které se odehrávají kdesi na venkově. Samo prostředí, kde se toho moc neděje a když už - tak to stojí za to - je v takové oblibě režisérů až mně to začíná nudit. První z těchto filmů byly zajímavé, ale už je toho moc. A tak jsou nám donekonečna předkládány vesničky s nejroztodivnějšími názvy, kde každý obyvatel je co kus to originál a kde se leckdy žije svérázněji, ale volnějším tempem než ve městě..... Divákovi z města se tohle líbí, protože tyhle sondy do životů vesnických lidiček jsou svým způsobem velmi zajímavé, dobrodružné a pro měšťáka směšné. Vesnický lid zase mívá ve filmech toho svého pražáka s chalupou, který je naopak směšný jim s jeho potřebami a vnímáním toho, co je podstatné z jeho pohledu. Ti z venkova leckdy v počínání některých hrdinů poznávají své sousedy, což se jim také líbí... Baví se tedy většinou všichni a nikoho to neuráží díky čemuž jsou tyto filmy oblíbené a hojně točené... A tak tu máme všechny ty Vesničky střediskové, Slunce, sena.., Mistry, Babovřesky atd... Jistě, někdo mně může napadnout, že srovnávat Mistry s Babovřeskama je zvěrstvo. Ano je, ale ten vesnický základ tam prostě je. Krobot umí. Umí vést herce na prknech i z režisérského křesílka. A jdou mu zejména právě podobné příběhy jako byl tento. Příběhy odehrávající se na malém prostoru, s minimem hrdinů u nichž dokonale rozvine jejich vzájemně se prolínající světy. Už to předvedl u filmu Dům a povedlo se mu to. Ale co dál? Je to prostě pořád stejné a je jedno jestli Anču nahradí Maruna a Otíka Olin... A ten hantec, který místy herci zapomínali užívat to neměl šanci okořenit tak dobře, aby to bylo vtipné. Jako komedii bych to nebral. Je to taková smutná a zamyšlená sonda o fiktivní díře u Hanušovic. Divák však tuší, že film věrně a pěknou kamerou zachytil reálie některých částí našeho venkova a že na tom není nic komediálního. Jde z toho hrůza. Tři křížky. * * * (12.12.2014)

Prolezl jsem nejednu díru, která se nacházela v okolí nějaké střediskové díry a v podstatě ve všech mi bylo příjemněji než v té u Hanušovic. V té se totiž pořádá mistrovství v čumění doblba a světový šampion v této disciplíně Miroslav Krobot to, bohužel, pouze režíroval. Žádný z jeho svěřenců se však ani zdaleka nedostal na dostřel jeho dokonalosti a to je smutné. A taky je to hodně nudné, tedy alespoň pro mne, který v celém snímku nenašel jedinou postavu, kterou by miloval, nenáviděl nebo s ní alespoň chtěl škrábat brambory. (07.09.2015)

Snímek o lidech, kteří začínají stavět dům od krbové římsy - humorný i lidský náhled do života osob na Jesenicku, oblasti, kde se s lahváčem Šeráku vstává i chodí spát, zelená se pije ve velkém a každý se se svým osudem snaží vypořádat, jak to jen jde. Skrze jednotlivé příběhy místních hrdinů se Krobot skvěle přibližuje mentalitě celé této oblasti a s nádechem poezie tuto mlhavou a krutou vysočinu přenáší k divákovi. Když sedím v jedné z hanušovických či okolních hospod, v oblasti, která vás okamžitě vtáhne do sebe, přemýšlím o okolosedících štamgastech, jak asi jejich život probíhá. Tento film mé myšlenky a představy vystihl naprosto přesně. (09.07.2014)

Jsem tak trochu na rozpacích, jak ohodnotit tuhle Díru. Už jsem viděla mnohé, vcelku mi nevadí pomalu plynoucí děj, ale tady jsem koukala celých 102 minut, během kterých bych postavila barák, kdyby mi někdo dal cihlu za každou vlaštovku, která tam prolétla, a během kterých se absolutně nic nestalo. Jisté momenty se mi líbily, ale to byly tak prchavé okamžiky, že mi je můj Alzheimer nevykradl jen z náhlého záchvěvu solidarity... zřejmě ke Krobotovi. (16.12.2014)

Toto dílo bude jednou kult. Zajímalo by mě, kolik těch znalců života na vesnici a znalců duše pražských umělců si všimlo, že se ve Vikanticích především jí. U vás na vsi se snad nejí? A v Praze se taky jí, víme? Ještě jsem neviděl film, v němž by tak silnou vypovídací hodnotu o lidském životě měly prosté záběry jezení. Dívat se na to, jak sedíme a mlčky cosi jíme, je otřes. Jíme a mlčíme. Všechno ostatní je jen zábavná výplň, aby se jako něco dělo. Něco ze života. Kromě jezení se samozřejmě také souloží, ale to nejde tak beze všeho, to se musí trochu ošéfovat. Každý, jak umí a jak může. S tím pokusem o nářečí to Krobot, ač z Šumperka, opravdu posral; sám jsem vyrostl na Slovácku a vadí mi, když ve filmech z tohoto kraje mluví "místní" pražsky, ale toto je úlet, navíc říznutý jedním evidentním Slovákem. Jinak ale veškeré "autentizační" prvky (farář, autobusák, obecní úřad, domácnost, Holba product placement...) kvituju. (16.02.2018)