Obsahy(1)
Portrét vykořeněného bohéma, jenž v důsledku posrpnové emigrace žije dlouhá léta v Londýně a postrádá doklady, které by mu umožnily návrat do Čech. Autorka nahlíží do jeho zpustlého bytu, kde lze chodit pouze po posteli a který zarostlý exot označuje za uměleckou instalaci. Obsáhlé rozhovory odkrývají jeho pozoruhodnou duši, poznamenanou zasutými traumaty z mládí, ale i osobitým pojetím svobody, originálními zálibami a vstřícností vůči vykolejeným bližním. Deziluzívní sonda jednoho kontroverzního osudu sleduje i snahy o získání příslušných dokumentů z české ambasády, iniciované režisérkou filmu. (Finále Plzeň)
(více)Recenze (2)
Dávám **** kvůli nesmírně zajímavému Ivanu Hartlovi spíš než samotnému dokumentu. Videoodpověď Ivana Hartla: http://www.youtube.com/watch?v=XO7wf2YzckA ()
Viděno na festivalu Finále 2013. Autorka představila portrét pozoruhodného samorostlého člověka, který strávil 40 let v londýnském exilu a stále v něm setrvává. Všechna traumata rodinná, soukromá i společenská ho proměnila ve výrazného svéráze s nezaměnitelným přístupem k životu, na který svým způsobem rezignoval a vytvořil si velké opevnění kolem své vlastní říše. Je důvěřivý i paranoidní zároveň. Je laskavý i nesnášenlivý. Je energický i bez života. Paradoxy rámují jeho osobnost, jeho život i jeho okolí. Už od počátku filmu si režisérka, pod vlivem tohoto nekonformního života, bere roli spasitelky. Chce zachránit, podle své představy života, jeden zajímavý život. Tím dostává film nový rozměr a díky tomu přichází i neslavný konec Škoda té oboustranné umanutosti, škoda té ješitnosti. Inspirovalo mě to. I když, s odstupem času, nevím zda díky filmu, nebo díky osobě Jany Počtové. ()