E.A. Poe: Podivný experiment

Brad Anderson patří mezi zkušené režiséry, takže jsem byl velice zvědavý, jak se popere s povídkou Edgara Allana Poea. Po letmém přečtení průvodního děje jsem měl však obavy, aby se z toho nestala jen další z řady napodobenin osvědčeného tématu. Naštěstí se tak nestalo a já si tento psychologický thriller mohl docela užít. Hned na začátku bych chtěl však říct, že mi trošku vadila dlouhá stopáž, protože některé pasáže mě dost nudily. To je ale jen můj názor – prostě bych pár scén vynechal, nebo zkrátil. Jinak ovšem musím říct, že „vyobrazení“ psychiatrické kliniky a jejího osazenstva bylo vskutku zajímavé. Podobné místa ve mně vždycky vyvolají jistý druh sklíčenosti, ale tady na to šli tvůrci rafinovaným způsobem. Samozřejmě to bylo značně deprimující, ale zároveň i lehce zábavné. Dokud se neodhalí ono „tajemství“ ukryté ve sklepení, tak si divák přijde i na docela slušnou porci „bizarní“ zábavy. Někteří chovanci ústavu vážně stáli za to (kůň) a zvláště mě doslova uchvátilo to jejich „menu“, které dostali, když začaly docházet zásoby. Jakmile však začne fungovat ona „psycho“ atmosféra a na scéně se objeví několik dějových zvratů, kvalita snímku se rapidně zlepší a v tomto duchu se to s námi táhne až do samotného závěru. Dokonce zde našly uplatnění i násilné scény – ovšem o žádné brutalitě se mluvit nedá. V neposlední řadě se nesmí opomenout ani herecké výkony, které jsou rovněž velmi uspokojivé kvality. Kate Beckinsale byla půvabná jako vždy, ale tentokrát ji zcela zastínila dvojice Ben Kingsley a David Thewlis. Oba jmenovaní byli snad o třídu lepší, než hlavní hrdina Jim Sturgess, který mi nebyl zrovna dvakrát sympatický.60% (19.02.2015)

Prostředí viktoriánského cvokhausu je jeviště, na kterém lze sehrát velké představení, obzvláště když máte kvalitní herecký soubor a jako inspiraci černohumornou povídku od pana Poea (The System of Doctor Tarr and Professor Fether). Jenže pokud hodláte postavit thriller na premise „všichni jste blázni, jenom já jsem kolotoč“, nesmíte to přehnat s tančením twistu.. (04.12.2014)

To jsem blázen, tak bylo to pokračování Šílených nebo naopak jejich prequel? Každopádně další zajímavý způsob jak lékařsky erudovaně (rejpalové, polibte mi ucho) uchopit knižní předlohu a E.A. Poea za koule. Aneb hranice mezi Švankmajerovým šílenstvím dekadentním a Andersonovým šílenstvím romantickým je tenká jako vlas vytržený z hlavy Bena Kingsleyho. Jen škoda, že MUDr. Brad Anderson nenechal v léčebně Stonehearst hospitalizovat i pacienty Třísku a Geislerovou, aby to bláznění měl komplet a nebylo to tak eroticky suché. Oplzlý poživačník Markýz a jeho "oběť", neukojitelná čubka Charlota, by experimentu doktora Lamba dodali potřebnou šťávu (tím nemyslím elektrický proud, ačkoli...). To by byl teprve pořádnej cvokhaus, no ne? Bohužel, žádné ordinérní čuňárny se nekonaly. Pošuk a kazišuk Anderson dokonce i sestřičku v rozpuku jménem Millie pečlivě střežil a zamykal v pokoji, což mu neodpustím. To byla při její diagnóze (stanovil jsem sám - nymfomanie v latentním stadiu) věčná škoda! Žádná zpocená Millie, žádná pátá hvězda. (22.01.2015)

Parádní budování atmosféry, sympatický hlavní hrdina, spousta nedůvěry, velká láska, nebezpeční blázni a silný sociální podtón. Film mě moc bavil, i když ke konci (asi od drhnoucího souboje ve sklepě) mu začala docházet šťáva. A ten závěr… „Odpusťte mi, ale to nedává žádný smysl, doktore,“ pravila sestra a já jí musel dát za pravdu. Zbytečný a zpětně hodně nedůvěryhodný twist, který jen odpovídá mým dosavadním zkušenostem s Andersonem, a to, že mu konce dělají problémy. Ale i přes tuto kaňku to vidím ještě na slabší 4*. (14.12.2014)

Škoda že ze sebe film ve finále udělal něco na co neměl. Solidní nápad, ve kterém se zřízenci vzbouří proti svým lékařům je tak trošku znehodnocen. Takhle vlastně už nikdo neví kdo je vlastně kdo. Herecká sestava se sešla exkluzivní, nicméně šlo to celé udělat mnohem lépe. Potenciál zajisté byl. 60% (06.07.2015)