Crows Explode

Na první pohled by se mohlo zdát jako osvícené rozhodnutí, že režií třetího snímku z franšízy Crows o středoškolských rváčích byl pověřen Tošiaki Tojoda, jenž je podepsaný pod generačním kultem "Blue Spring", kde také mimo jiné šlo o soupeření mladíků o post školního kápa. Jenže, co bylo v Tojodově starším snímku pouhým rámcem pro symbolistní a empatické vyprávění o úzkostech dospívání, to v Crows představuje alfu a omegu. Vlastně tedy angažování Tojody na Crows představuje spíše totální popření jeho autorského stylu, ze kterého zde příznačně nezbylo vůbec nic (zůstaly sice zpomalené záběry, ale namísto dramatického vyprávěcího prvku jsou užité jen jako efektní formální prostředek). Sice se "Crows: Explode" snaží dodat jednotlivým figurám trochu větší plastičnost zdůrazněním jejich motivací a dokonce obsahuje některé shodné dějové motivy s "Blue Spring", ale na druhou stranu ty bychom našli už i v prvním filmu série režírovaném Takašim Miikem (který ostatně také již dříve natočil mnohem komplexnější variaci na rváčské snímky "The Way to Fight"). Ve výsledku ale i tyto tendence jsou stejně jen prázdným ozvláštněním filmu, kde se vše točí pouze kolem rvaček. Ve výsledku tak paradoxně nejzajímavějším prvkem tohoto dílu, ale ostatně i celé série zůstává fakt, že ačkoli se zde všichni tváří jako velcí rebelové, v samotném základu Crows představují až absurdně konformní dílo, kde rváči podléhají v zásadě stejným společenským tlakům na výkonnost, oddanost „podniku“ i maximální nasazení jako studenti elitních škol či zaměstnanci velkých korporací. Další nechtěně směšnou nadstavbu hraných filmů z Crows franšízy pak představuje fakt, že borce na vyšších stupních hierarchické pyramidy rváčských středních škol ztvárnili herci kolem třicítky, takže vlastně celá série glorifikuje repetenty. (27.02.2014)

Výrazně lepší než první dvě Miikeho epizody. Toyodův styl působí svěže a skoro než Crows Zero připomene spíš špičkové Blue Spring. Toyoda lehce ubral na akci, výrazně ztlumil over-the-top, který u Miikeho fungoval tak napůl a neexistujícím zápletkám vdechl aspoň trochu hloubky. Postavy proti předešlé generaci trochu ztrácí, ale Toyoda vše plně vyvažuje dospělejší režií. Crows Explode také předchozí dva díly naprosto stírají co se týče hudby. Ač měl Miike k dispozici pořádná esa, jejich zakomponování do filmu za příliš nestálo. Toyoda to se soundtrackem umí mnohem mnohem líp. Tam kde Crows Zero 1&2 vedly skvělým delikventním stylem, který Miike zmákl dokonale, tam Toyoda tolik potřebnou coolness dohání právě použitím hudby. (21.01.2015)

Sledovat necelých 120 min skupiny mladejch rváčů, jak si non-stop - non - stop pořád dokola rozbíjej tlamy, jak do sebe řežou hlava nehlava ... mezi tím poslouchat naprosto nesmyslný dialogy o ničem nebo o bezvýznamných věcech .... a zase a zase si rozbíjej držky, rány tak strašný, že po jedný, by tomu druhýmu ulítla palice jak rotující kedluben na oběžnou dráhu!! :)) Do toho nějakej ten kopanec do břicha, kolenem do hlavy, hlavou o zeď a zas a zas ... Koho tohle může proboha bavit??? Mě!!! :-DD Mě se to líbilo asi stejně jako předchodí díly. Změna režiséra měla za následek trochu jinou atmosféru, což bylo fajn, Miikeho moc nemusím. Navíc úžasnej vizual a úžasnej soundtrack, barvičky, kamera, kostýmy ... Je to sice blbost, ale mě ty třetí Vrány bavily stejně jako předchozí a neodtrhl jsem se ani na chvíli. Trochu mi to připomínalo málo známej, ale nejlepší "školní vybíjecí masakr" Doroppu / Drop (2009) ... (24.02.2015)

Nic nového, pořád to jede v tom stejném, což by bylo fajn, kdyby to mělo jen malinko.. aspoň malinko blíž k reálu, opět škola.. eh škola? Kde? Vymlácená budova, kde nezahlédnete jediného učitele, co to teda vlastně ku**a je? Nevim teda, jako to je v předloze, ale toto je trochu mimo. To co jsem v prvních dvou dílech přehlížel už tady nejde a přemíra drsňáckých kukučů, řvaní, jako když vám někdo drtí koule, tohle už taky moc nefachá, spíš otravuje. Souboje.. eh to je jak ze Slunce seno.. facky lítaj a to je tak celé. Jinak to ale nebylo špatné a hlavně dobrá hudba. No škoda, že je z toho jen takový výplach voskových figurín (tak na mě ti vygelovanci působí). Pořád to je lepší průměr, je to cosi jiného, ale mohla to být větší sranda. (27.01.2015)

Vrány jsem měla vždycky moc ráda, ale třetímu dílu chybí to navíc, co měly ty předchozí. Nějaké vazby, případně síla přátelství z toho vůbec není cítit. Je to takové nanicovaté, ploché a povrchní. Hudba je sice stejná jako u předchozích dílů, a tak to zní skvěle, jenomže to je jediné "skvělé" na filmu. Herecké výkony komentovat nebudu, o ty tu beztak nikdy nešlo, ale bitky už nevyznívají jako něco kůl, ani něco, co je důležité. Jsou jen jakýmsi prostředkem vyjádření puberty a srovnávání se s minulostí. Bohužel ale jak je film jen povrchní, vůbec to nevyznívá zajímavě. Působilo to na mě jako zobrazení smutného života několika postav protkaného bitkami středoškoláků. Nic moc. Masahiro je sice docela fešák se širokými rameny, ale to je v tomhle filmu úplně fuk. (30.10.2014)