Rew thalu rew

Pokud odečteme "double-masakry" z Indonésie The Raid 1 a 2, je tohle pro mne po nejlepší moderní martial arts řežbě The Protector (2005) ( Tom Yum Goong ) zatím to nejpovedenější co v rámci "martial arts žánru" za přesně těch 10 let vzniklo. Oproti zmíněnému snímku je to mnohem víc brutálnější, krvavější a takový vychytávky a kontaktní figty jsem fakt dlouho neviděl ... chvílemi mě to bolelo za ty stuntmany. Navíc se zde kombinuje i boj s pistolemi, noži a pak naprosto vším, co je po ruce (disky na kola z auta masakr !!) atd. Hlavní je se vykašlat na logiku a neztrácet přehled v návaznosti scén a v postavách. V rámci fightů je to naprostej vrchol. Kdybych to měl brát i v rámci scénáře a vizualu, tak je zde samozřejmě spousta lepších. Jenže já na tyhe kousky koukám prostě hlavně kvůli figtům a tady těch technik a vychytávek bylo tolik moc a neokoukanejch, že mi to hlava absolutně nebrala ... No comment, to se musí vidět ... (01.04.2015)

Panna Rittikraie považuji za průměrného režiséra točící průměrné martial arts filmíky ( Tom Yum Goong 2, Ong bak 2,3), ale jeho nejnovější počin považuji snad za jeho nejpovedenější, byť co se týká scénáře i režie se nese film na podobné vlně, ale fighty zde jsou velmi slušné, především mě vyloženě nadchl originální úvod kde 10 chlápků ve skladě provádějí kličky s míčem a přitom se vzájemně srážejí k zemi a dávají si do těla ( How cool was that!) . V průběhu filmu je akce dostatek a je i poměrně rozmanitá a především brutální, šokující a s obstojnou choreografi, ale logika zde však nehraje roli, ve filmu se dějí věci, které popírají veškeré fyzikální zákony( Oceňuji práci kaskadérů), takže se jedná o Asijský úlet, který se dá naštěstí příjemně strávit, ale pár logických kicksů jsem nepřekousl. Vyšší hodnocení si šetřím na Hanumana. 65% Pro příznivce žánru fajn jednohubka. (29.03.2015)

Klasicka Thajska produkcia. Neznesitelne sceny v ktorych herci hovoria a nezabudnutelne sceny v ktorych sa mlátia. Dej je totalne nefunkcny. Ide tam o nejaku pomstu, ale v lepsom pripade to bolo trapne v horsom iba nudne, takze som to musel pretacat, aby som to prezil. Ale bitky su lahôdkove a tie som si pre zmenu pustil viackrat. Klasicke bitky jeden na jedneho tu nie su. Väcsinou sa mydlí cela banda manikov. Takze choreografia bitiek nie je nejak extra zlozita. Tvoria ju hlavne udery a kopy na x spôsobov. Ale ich prevedenie je luxusne a neuveritelne brutálne. Niekolkokrat ma napadlo ako to mohol ten chlapik prezit. To sa mi uz dlho nestalo. Celkovu kvalitu bitiek trochu zrazaju triky. Nemyslim to vtipne digitalne pozadie pri bitke na vlaku alebo trapnu helikopteru, ktora tromfne aj tie z Expendables 3. Ale miestami su pomocne lana az prilis ocividne (napriklad v bitke v ktorej 40kg zenska pohadzuje tazsim superom ako keby bol len nafukovacou figurkou). Dlhsim bitkam v ktorych sa pokusia o komplexnejsie vymeny zase chyba dynamika. Prilis vidno, ze su to len pomale nacvicene vymeny. Ale ich zakoncenie je vzdy brutalne. Takze napriek mensej kritike su bitky famozne a pre fanusikov MA filmov je tato labutia piesen Panna Rittikraia rozhodne povinnosťou. 5/10. (10.04.2015)

Vlastně asi nejzábavnější / nesnesitelnější Rittikraiův film od dob Born to Fight. Vyprávění je sice dost slaboduché, pokusy o napodobení Jackieho Chana (bitka s hromadou rozbitého skla) či Johna Woo (přestřelky ve frajersky dlouhých jednozáběrových sekvencích) zůstávají o krok pozadu za svými vzory a potěšení z jinak slušné akce trochu kazí levné digitální efekty a kaskadéři, jejichž pokusy o co nejefektnější pády jsou dost křečovité, ale ubíhá to celkem svižně a naštěstí tam není mnoho pokusů o humor či dojímání. Jako nenáročná oddychovka pro ty, kteří si zas po čase chtějí užít jiný typ akce než hromadu chaotického digitálního bordelu, kterým se snaží ohromovat současné hollywoodské blockbustery (zdravím Avengers 2), je to vlastně fajn. (09.05.2015)

Thajský jazyk mi způsobuje ve středním uchu orkán stupně 12 na Beaufourtově stupnici. Ten žvatlozpěv se nedá. Celý film je značně nevyrovnaný, jsou tu pasáže, ve kterých vzývám akční Bohy a prosím je o rezignaci, neb zdejší squadra by je mohla z fleku nahradit, předvádí totiž neuvěřitelný záležitosti (po masakru v autodílně jsou musel dát na pár vteřin stop, abych sebral ze země spodní čelist), aby vzápětí celou předchozí krvavou vybíjenou degradovala bezpečnostními lany a zcela nevěrohodnými momenty (co přežila ta thajka v šatech snad nemohli myslet vážně). Části, ve kterých se značkami od aut nekrájí ruce a větrákem neseká ksicht na dvěstě kousků, se vlečou jak smog nad Pekingem, jsou těžké, oteklé, nudné. A pak tu jsou střílečky, které se snaží napodobit Johna Woo, na začátku mají nápad a spád, v závěru už mi z nich hlava padala předozadním směrem, protože jakmile nastoupí na scénu digitální efekty, je to odpudivější než viscerální tuk Jirky Paroubka. Fakt je to děsnej extrém. Nejspíš nikdy už to nedám znovu, ale minimálně scénu v dílně si přehraju opakovaně, tam muselo zůstat tak 8-9 kaskadérů s trvalými následky... (05.01.2017)