Poslední Mohykán

ZLÍNFEST "Myslím,..." (záběr na most v planech šlehajících až k nebesům) "... že ten most nepřejdeme." (záběr na hořící most padající dolů) S over-voicem a obdobně naladěným publikem může tahle realizačně zdařilá snaha o navázání na "mayovky" nabýt téměř kultovního statutu a spadat do klonky guilty pleasure. (04.06.2009)

Pan Reinl vykrádá sám sebe, takže občas našinec neví, zda náhodou nekouká na Poklad v Stříbrném jezeře či první díl Vinnetoua. Ale ne, Unkas není takovej štramák jako Vinnetou a J. Fuchsberger má do Lexe Barkera taky daleko. To jsou taky, ve srovnání s předřečenými filmovými máyovkami, ty největší slabiny filmu. Jinak je to (na svou dobu) svižná dobrodružná podívaná, která má ovšem s avizovanou předlohou pramálo společného a která s historickými reáliemi nakládá velice volně a svévolně. Ale "božské" Karin to zase zatraceně sluší! (24.06.2011)

Reinlův „Poslední Mohykán“ je v podstatě western, natočený jen velmi volně na motivy románu J. F. Coopera. Na rozdíl od krajiny rozsáhlých lesů a Hurónských jezer se ocitáme ve vyprahlé písčité krajině s bizarními skalními útvary, připomínajícími spíše Arizonu či soutěsky Colorada. Nutno uznat, že zpracování Haralda Reinla je opět zdařilé, i přesto, že scénář je vlastně novým dílem a dokonce časově posouvá děj přibližně o 100 let později, místo 18. století a válek mezi Francouzi a Angličany tu spatřujeme kolorit 19. století; tomu odpovídají i oděvy dívek a uniformy americké armády. Příběh je napínavý, s poutavými záběry exteriérů a častými souboji, přesto Reinl dává jako obvykle prostor i humoru; nezvykle svižná hudba zavedeného Petera Thomase je místy rovněž působivá a má své kouzlo, místy ale naopak napínavost děje sráží (celkově určitě nepatří k Thomasovým povedeným dílům). Hlavní hrdinové, rudý Unkas a bílý Sokolí oko se oslovují „Můj bratře“ a je zde zcela patrný úmysl pokračovat ve stylu mayovek, včetně Unkasových proslovů o bratrství všech lidí a o míru. Magua výborný. Ovšem Anthony Steffen mi tu jako Sokolí oko vůbec nesedí. Černovlasou Koru představuje Karin Dorová, která, ač nebyla nijak skvělá herečka, dodává těmto filmům místy až pohádkovou roztomilost a hlavně vyvolává nostalgii nás, kteří jsem vyrůstali na mayovkách a dodnes na ně nedáme dopustit.No, a Alice je až příliš německy kyslíčníková blondýnka. Po výtvarné stránce má film přesto ode mne nejvyšší hodnocení, herecky silný nadprůměr (až na Steffena), hudební doprovod tentokrát Reinlovi nevyšel a - dle mého názoru - filmu dost ublížil. Film promítala česká kina v roce 1979. (05.02.2008)

Co dělaly ty uniformy americké armády v době těsně za půlkou osmnáctého století? Vždyť to byli Angličané a kabáty měli červené ... A kde byli Francouzi? Aha ty nám nahradila ta skupina banditů. (wink) Takže vážení tvůrci filmu, když se budu chtít podívat na Mayovku, podívám se na Vinetoua nebo Poklad na stříbrném jezeře! Když budu chtít vidět western podívám se na Tenkrát na západě! Ale když chci vidět adaptaci románu Jamese Fenimora Coopera, tak chci vidět ji a ne nějaký hybrid dvou předchozích! A proč ty tři hvězdy? Když jsem zapomněla, že jsem chtěla vidět adaptaci oblíbené knihy z mládí a spokojila se s tím, že vidím Coru s Unkasem a Alici s mjr. Heywardem, tak se na to jinak dalo slušně koukat a rozhodně to nebyla sr... ;-) (10.01.2012)

Ale k čertu se vším. Pořád jsem přemýšlel jak s hodnocením tohohle filmu naložit. Původně jsem dal za lepší tři hvězdy, ale rozleželo se mi to v hlavě a nakonec to na tu čtyřku zvednu. Je třeba si prostě odmyslet, že existuje nějaká knižní předloha. Tenhle film si z ní bere jen postavy a zbytek si dotváří po svém. Každopádně Reinlova jistá ruka a kvalitní režie v akčních scénách plus ne zrovna happyend z toho dělají určitě po všech stránkách nadprůměrnou záležitost kterou jsem si rád doplnil.75% (09.02.2023)