Můj vzdálený bratranec
First Cousin Once Removed
VOD (1)
Obsahy(1)
Uznávaný filmař Alan Berliner zaznamenává hluboce osobní příběh matčina bratrance – slavného básníka, překladatele a profesora Edwina Honiga – na jeho cestě do tajů Alzheimerovy choroby. Snímek, který vznikal pět let, představuje neohrožený portrét Edwinova života i práce. Prostřednictvím návštěv a rozhovorů s Edwinem, jeho přáteli a bývalými studenty a bohatého archivního materiálu film dokumentuje pomalé duševní opotřebení, které se plíživě zmocňuje Edwinovy mysli. (HBO Europe)
(více)Recenze (1)
Popravdě? Velmi silné a emotivní. Po shlédnutí filmu jsem se musel hluboce zamyslet nad tím, jak hrozné musí být - jak pro nemocného, tak pro okolí, když vaše já se postupně vytrácí. Vše, co z vás dělá vás, postupně ochabuje, v těch lepších chvílích si to uvědomujete a nemůže být asi nic více frustrujícího, než odhalení, že pomalu psychicky umíráte, že tělo je vaším vězněm. O to více emotivní bylo, že vše, co ve svém bohatém životě udělal, vše, které znal, že o všem pomalu přišel. Na své adoptivní děti si ani nevzpomněl, a když ano, tak ve zlém. Nemám iluze o tom, že jeho děti to postupem času začaly brát, jeho přísnost vymizela v momentě, kdy se od něj odstěhovaly, a dál se o něj nezajímaly, ale asi musí být bolestivé i přes to všechno, když si už vzpomene, tak si vzpomene na to nejhorší. S nemocí bojující Edwin postupně upadá do sebezapomnění, a to nejvíce emotivní? Na konci je už laxní, chce spát a veškerá snaha a ten malý plamínek jeho duše... uhasl. Nic moc mě nedojme, tohle ale ano. ()
Galerie (18)
Photo © Home Box Office (HBO)
Zajímavosti (2)
- Režisér Alan Berliner rozhodl, že dokument nebude chronologický. Alzheimerova choroba může být progresivní nemoc, kdy za tři měsíce bude mít nemocný člověk jasnější mysl a reakce, než měl před měsíci. Tak lépe poukázal na kontrasty a změnu osobnosti. (dan4815)
- Berliner dostal povolení k natáčení dokumentu od Honiga ještě ve stavu, ve kterém poměrně dobře vnímal. Nicméně režisér s kameramanem uvedli, že s postupující nemocí chvílemi nevěděli, jak se mají zachovat a byli rozrušení. V pokročilé fázi nemoci jsou obvykle pacienti na nemoc sami, okolí neví, jak se s nemocí vypořádat, což může být pro nemocného frustrující, což se projevuje agresí. Podle kameramana Iana Vollmera některé takové okamžiky nastaly. (dan4815)