Bohové musí být šílení

Chvíľu mi trvalo, kým som sa naladil na strunu tohto zvláštneho filmu, ktorý by som označil ako prírodopisnú dobrodružnú grotesku. Africký film sa musí nejako odlišovať od tých našich euro-amerických, trochu akoby sa dobou vrátil do éry nemej grotesky, humor je špecifický, jednoduchší, a v kontraste s tým je množstvo poučných pasáží o prírode. Keď som sa tomu prispôsobil, užil som si nezáväznú zábavu, naviac si film robí srandu zo všetkých vážnych vecí, ktoré trápia Afriku. Tie témy ako likvidácia divých domorodých kmeňov, únosy, ozbrojené bandy by vydali na vážne drámy, ale to nebolo cieľom svojského tvorcu. (16.08.2015)

Ztráta iluzí. Tenhle film jsem naposledy viděl v dětství někdy v první půlce devadesátých let, od té doby ne. Pamatoval jsem si ho jako super zábavnou komedii. No... a dnes večer běžel v televizi. A já udělal tu chybu, že si ho pustil. Viděl jsem ho po víc než dvaceti letech - a musím velmi výrazně snížit hodnocení. Až teď sleduju, jak je to o ničem a dost pitomý. Otakar Brousek tam provází komentářem i to, co je jasně k vidění, a aby se udržel lehký tón, i když teroristi vraždí odpůrce, je to zrychlený jako v grotesce. K tomu protivná učitelka s dobráckým hlasem Nadi Konvalinkové (fakt nemám rád českej dabing) - a nejlepší herec je křovácký domorodec s úžasným jménem, kde mě ten vykřičník uprostřed fascinoval od dětství. Takže... jako vzpomínka na dětství fajn, ale jako film to fakt nestojí za nic. (17.03.2018)

Říct mi někdo, že natočí film o křovákovi, který bude cestou s flaškou od Coca Coly, tak si budu klepat na čelo a předem to odsoudím k prohře. Ovšem realita je naprosto jiná a překvapivě vtipná. Možná také proto, že film nekazí nudné dialogy (skoro žádné nejsou) a bezděčný humor lovce Xi vytváří poměrně úsměvné situace. (31.08.2010)

První díl o dobrodružných osudech křováckého lovce Xi. Vlastně je to tak trošku humornější pohled na střed dvou odlišných kultur. Co může způsobit jedna prázdná sklenice od coca-coly? Pro mě povedená komedie, která vás nenásilně osloví svým, někdy možná potrhlým, ale často originálním humorem bez hektolitrů tělních tekutin a stupidních dialogů. Jako nejvtipnější scénku v tomto případě nominuji Xiho jako řidiče auta. :-) (13.12.2006)

Ajajajajáj! Je pravda, že humor této komedie je místy trošku až primitivní, ale zároveň (snad i díky tomu, že film pochází z čistě africké produkce) měl díky spojení stylu klasické grotesky a autentických exotických reálií Afriky velmi osobité kouzlo... ať už během trampot s auťákem bez brzd nebo ve scéně nepovedené návštěvy školní třídy jsem se smál i nahlas a byl mile překvapen, jaká komedie se v koprodukci Botswany a Jihoafrické republiky, schopná konkurovat i soudobé evropské a americké tvorbě v rámci žánru, povedla. Když pominu nějaký slabší moment z poslední třetiny, kdy už Uysovi občas docházely nápady a více se zaměřoval na souvislé dokončování jednotlivých zápletek, mohu být v rámci žánru velice spokojen a označit Šílené bohy za snad nejatraktivnější zážitek z africké kinematografie mimo Egypt. Hodně se mi líbila i úvodní část s dokumentárním představením obyvatelů a života na poušti Kalahari a alegorickým příběhem o zlé věci – na celý film by sice čistě tento nápad nevystačil, ale hned v úvodu tak vypravěč přišel i se zajímavou myšlenkou ohledně obrácené strany majetku. Jakkoliv se mi spočátku vidělo, že vypravěč dostává příliš prostoru, brzy jsem musel uznat, že také přináší skvělé hlody. Tempo filmu, během něhož alespoň krátce nahlédneme do africké školní třídy, soudní síně, politické kanceláře či vězení, vnímám i z dnešního pohledu jako příjemně svižné, klidně bych se časem podíval znovu a možná zkusím ještě také nějaký starší kousek pana režiséra. 4 hvězdičky a VÍC O TOM NECHCI MLUVIT. [75%] (18.09.2022)