Keoma

Dnes by člověk řekl asi cool. Nevím zda v sedmdesátých letech byl tento termín tak běžně užívaný jako označení pro něco stylového, ale to je jedno, Keoma je prostě cool. Parádní akce vyšperkovaná slow-motion při zásahu sice nemusí každému sednout, ale mě to nijak nerušilo a užíval jsem si dalšího ocelového hrdinu Franca Nera, výbornou hudbu a skvělé padouchy, zejména Keomovi bratři se povedli. Jen ten mystery konec a rodinné zúčtování už mi přišlo trochu navíc. (03.12.2013)

Mysteriózny western som ešte v živote nevidel. Je dosť možné že zaritým špageťákom vadili prechody a snové výjavy Franca Nera ktoré sa priamom slede lámali s realitou a človek nevedel či to Keoma sníva alebo nie. Mňa to však nesmierne bavilo keďže to bolo celé zabalené do originálneho spaghetti westernu zo všetkým čo k tomu patrí. Colti, drsný chlapi, pekelné pohľady neustále pribúdajúce mŕtvoly, vynikajúce pohľady kamery atď. Soundtrack bol tiež zaujímavý.. bol taký nepokojný, záhadný. Za takú najlepšiu scénku považujem určite tú "štvor centovú". Tam sa s tým režisér pohral úplne do dokonalosti. štýl a namyslenosť nechýbali úplne nikde... Slow motion vraždy mi tam však vadili nie že by to bolo vyslovene zlé ale nehodilo sa to tam... Tento film stojí 4 centi... Prečo tak málo ,..... To je cena 4 hviezdičiek (01.01.2014)

Rezisera Castellariho som dlho poznal len ako tvorcu podpriemernych az priemernych Extralargov, a vidno, ze bol aj reziserom Polizzioteschi filmov, a aj tohoto westernu. V 70. rokoch sa westerny uz prestali tocit, a tento patri aspon do lahkeho nadpriemeru. Takych sa v 70. rokoch natocilo len par, daju sa spocitat na prstoch jednej ruky, ale najdu sa a sui raritne. Film nema otrepane klise kradez koni, ale pojednava o Keomovi, indianskom miesancovi, ktory po prichode domov musi bojovat nielen so surodencami ale aj s bandou zlocincov. Film taha hlavne Franco Nero, ale vsimol som si aj Ricarda Pizzutiho, najmlatenejsieho herca kinematografie,a namakaneho Giovanni Cianfrigliu /Dva Vytecnici, Suda a Licha, Jestli se rozzlobime, budeme zli/. 70 % (30.09.2017)

Odpad italowesternu, resp. anarchistický brak (nehledě k naprosto nevhodnému obsazení role indiánského míšence Francem Nerem). Pro primitivní diváky zvýšené efekty vzduchem létajících pistolníků, jež zasáhla kulka. Závěrečná scéna se řvoucí rodičkou a Keomova "filozofická" sentence jako tečka na konec- to je opravdu vrchol stupidity! (Díky těm, kteří tomuto šmejdu dali - navzdory zde převažující chvále - rovnou hodnocení "odpad"). (08.11.2010)

Ucházející variace na o deset let staršího Djanga, aneb Franco Nero zachraňuje další krásku a městečko před padouchy, opět za tónů tklivé písně o sobě samém. Tentokrát nenosí černou, ale je hipísáckého vzhledu, a městečko se netopí v blátě, ale jeho ulice jsou sympaticky zabordelené, přičemž kamera často zabírá postavy přes tento bordel. Zásadnější změnou je, že titulní rychloostrostřelec tentokrát není tajemnou, nýbrž zcela transparentní postavou (dozvídáme se o jeho dětství, řeší se rodinné vazby) rozčarovanou jednak z občanské války, z níž se vrací, a druhak z neutěšené situace v jeho domovském městečku, do níž se vrací. Rozčarovaný přitom není sám, v silné deziluzi nachází i své mužské vzory, adoptivního otce a černošského pomocníka. Akce je soustředěna do závěru, kdy dojde na očekávanou masivní přestřelku se záporákovou bandou, sražení hrdiny na kolena (respektive ukřižování, při kterém Nero vypadá ježíšověji než Ježíš) a finální duel, přičemž si užijeme řady zpomalovaček s baletícími zastřelenými kovboji. Plus nějaké to stopové množství mystiky v podobě tajemné staré indiánky s fatálními průpovídkami. (08.06.2008)