Querelle

První půlhodinu jsem byl nadšený. Připomínalo mi to Maddina s jeho přestylizovaným pseudobrakem, na kterém dost ujíždím. Jenže Fassbinder tu postrádá jakýkoliv cit pro tempo a gradací a ke konci už jsem umíral nesnesitelnou monotónností a nudou, což by u homoeroticky provokující cinefilní exhibice nemělo být možné. (21.03.2019)

Fascinujúca a neotrelá polodivadelná štylizácia s neustále žltým gradom. Mystická hudba trochu pripomína Herzogových Popol Vuh. Takisto homosexuálna erotika (v artovej estetike) nie je práve téma do ktorej by som mal nejako častejšie náhľad, aj v tomto smere išlo o netradičný zážitok - skutočne takmer ani jedna mužská postava v tomto meste nebola heterosexuálna. :) ALE - Ten príbeh je však natoľko nezáživný, nudný, pateticky napísaný a mizerne zrežírovaný (herci hrajú skutočne toporne, najmä Brad Davis), že som mal problém dopozerať. Možno keby som čítal predlohu, vnímal by som to inak. (05.03.2021)

Ako sa mi v literatúre nepozdávala Genetova fascinácia zlom, vyžívanie sa v ubližovaní a taký ten pohŕdavo rozmrdaný výraz povzneseného zlodeja a vraha, rovnako ma odpudzuje adorovanie týchto obrazov vo filme ako vystrihnutého z niektorého z mníchovských Schwulen barov. Hoci by aj malo ísť len o fantázie citmi nabudeného dôstojníka k námorníkovi a nie o skutočný príbeh, ako sa niekedy románová predloha interpretuje. Divadelná štylizácia je fajn, oranžové podsvietenie a tieňovanie postáv tiež. Podobne nápisy, ktoré lodný poručík (Franco Nero) vyrýva po verejných záchodkoch a obdobné zároveň vzrušujúco obdivuje, patria k jedným z mála zaujímavých miest tohto diela v znamení nazberaného pľuvanca, nasmerovaného medzi ritné pologule spolusúložníka. Chápem fascináciu dielom Jeana Geneta, no nezdieľam ju, je mi vzdialená. Ani nie tak samotnou homosexualitou, ale obdivom k násilným riešeniam a erotikou skazenosti. Na spôsob takéhoto uvažovania: "Keď zlo nemôžeme zmenšiť, buďme v ňom majstri.". (Zatiaľ) najhorší Fassbinder. (08.08.2013)

Fassbinderova adaptace Genetova románu je pojata jako těžký art, divadelní hra v barevných kulisách s (zřejmě úmyslně) monotónně odříkanými dialogy a správně mačo představiteli - ostatně gay provokatér režíruje dílo gaye provokatéra. Ze začátku je zábava to sledovat, protože meta humor brakové stylizace a umíněnost postav tvrdit, že v žádném případě nejsou gay a různě to obhajovat nebo filozofovat o tom, ve kterém momentě jste opravdový gay, případně házením homofobních urážek jako důkazem vaší mužnosti a heterosexuality může připomínat některé pokrytecké osoby, se kterými jste se v politice, soukromém životě nebo třeba v komentářích na ČSFD setkali ;). Říkat, že byl film ve své době zřejmě odvážný, je vzhledem k datu vydání novely trapné, nicméně provokuje i dnešní diváky. Tempo je i přes hrátky s identitou ale pomalé, negraduje, film působí ke konci nedopilovaně a závěr je velmi umělecký, škoda nevyužité příležitosti. (15.07.2021)

Film Querelle je ejakulátem křiklavě výstředního obřadu nutkavého pokušení exhibicionisty. Querelle je úspěšným nálezem ženské stránky nevědomí mužského šovinismu. Querelle je vzdorovitě zvědavé seznamování se mladého muže s realitou života, časem se vymkne přímé i nepřímé kontrole, podléhá se pocitům extrémních poloh i podob fyzických prožitků, a ve stavu opojení již nelze uhasit probuzené chtíče. Querelle je odpovědí světu na hluboké jizvy vnitřních světů, bolest i utrpení jsou rozkoší, neboť právě v těchto okamžicích je něha života nejintenzivnější. Querelle je produktem zvráceného okolního světa, nikoliv zkaženého nitra jedince. Výchozím bodem pastelového ohňostroje výstřednosti je Jean Genet a jeho literární dílo, Rainer Werner Fassbinder si prostředí i způsoby upravil pro své vlastní potřeby a stvořil stylizovaný vnitřní svět, který je přímým odrazem světa vnějšího. Ano, lze souhlasit s tezí, že námořní služba je vhodným místem k objevení své latentní homosexuality. Hlavní pozorností zájmu je Querelle (zajímavý Brad Davis), mladý námořník, jehož ladně pevná konstrukce si každého podmaní. Rozpolcenost bratrského vztahu s láskou a s ní věčně spjatou rivalitou ho vybuzuje k rozporuplným stavům, zvědavost mládí je nebezpečná ve chvílích útěku i před sebou samým. Svět se stává výzvou k pokoření. Hlavním bodem obřadu je Robert (příjemný Hanno Pöschl, těž v roli osudově chybujícího dělníka Gila), Querellův starší bratr, jeho vzor i měřítko úspěchu. Narcistní sebevědomí drží pevně svou vydobytou pozici. Hlavní ženskou postavou ve výstředním představení je Lysiane (poslušná Jeanne Moreau), majitelka brestského nevěstince a náruživá Robertova milenka. Ženské sebevědomí dostává zabrat. Výraznou postavou je zde Seblon (příjemný Franco Nero), námořní poručík a Querellův přímý nadřízený na lodi. Nutkavá masochistická potřeba lásky trpělivě čeká na svou vhodnou příležitost. K výraznějším postavám patří Nono (zajímavý Günther Kaufmann), Lysianin manžel, udržující si nade vším během svůj dohled. Pravidla hry jsou tu určena potřebou nadvlády. A patří k nim také Mario (strohý Burkhard Driest), policista a ochranná ruka nad Nonoho zájmy. Z dalších rolí: do Gila submisivně zamilovaný mladík Roger Bataille (Laurent Malet), Querellův jediný komplic při pašování Vic Rivette (Dieter Schidor), či ztrestaný drze se vysmívající opovážlivec Theo (Neil Bell). Querelle je osobitým vyjádřením pocitů a zkušeností zjizveného vnitřního světa. Extrémní zneužití extravagance ve výrazu je jen posedlostí po provokování společnosti. Originální to přehlídka! (21.01.2020)