Kenchô omotenashi ka

Nějak jsme si s filmem nesedly. Zápletka mi nepřišla zajímavá, celou dobu mě rozčiloval dialekt z Kóči, herecké výkony Nišikida a Horikity mi přišly naprosto nevýrazné… Jediný, na koho stálo cenu se podívat, byl Kora Kengo. Ale i tak to dojem z celého filmu nijak moc nezměnilo. Příroda v Kóiči může být sebekrásnější, ale film, u kterého bych málem neusnula, nevyčarovala. Ačkoliv jsem se moc nezajímala, o čem film je, jen jsem tak "náhodou" po něm sáhla, i tak to bylo zklamání, protože jsem myslela, že mě to aspoň bude bavit. Je to film podle šablony, ze které udělal nudnou verzi 1.1. (02.11.2014)

Cituji dceru: "Mám z toho příjemný pocit, ale není do dobrý film." ■ Takto: Tento film by se měl povinně promítat na státních úřadech, zejména na ministerstvu cestovního ruchu. Jako Instruktážní film je v tomto směru dokonalý a nedělá si iluze o státní správě. Méně už funguje po příběhové linii. Zhruba v polovině byly momenty, kdy jsem si říkal, že je vyloženě špatný. Ale. Byl to úvodní film festivalu japonské kinematografie v Bratislavě. Na začátku mluvil japonský velvyslanec. A vysvětloval slovo "omotenashi" z názvu filmu. Mimo pohostinnosti toto slovo obsahuje také "ducha pohostinnosti". Film vznikl na jaře 2013. Na podzim 2013 Japonsko zabojovalo v Buenos Aires a získalo letní olympijské hry pro rok 2020. Výraz omotenashi byl při tom nejfrekventovanějším symbolem japonské komunikace. Tipnul bych si, že tento film vyloženě vznikl na zakázku. Měl být (asi) lehce dokumentární, měl obsahovat duši tohoto slova - pohostinost, která dokáže změnit nejen pohled na zemi, region, ale také zasáhne do osudů lidí. Tak si představuji, že asi mohlo znít původní zadání. Jako celek to kupodivu do slušné míry vyšlo. Nicméně některé dílčí prvky filmu zůstaly ve vakuu a scénárista s režisérem jako by uvažovali: "Máme tuto postavu. Jak by se asi mohla chovat a co by měla říkat?" Někdy to nevyšlo. Někdy v tom byl patos. Ale - opakuji se - jako celek to není zlé. ■ Maki Horikita byla typově obsazena správně (přestože neměla moc co hrát). Příjemně se na ni dívalo. Rád jsem ji po dlouhé době zase v něčem viděl. Ryo Nishikido byl správně obsazený ňouma. A zapamatoval jsem si nové jméno: Eiichiro Funakoshi. Super osobnost! (05.03.2015)