Adios Django

sú aj lepšie spagettiwesterny, tento bol príliš "pritiahnutý za vlasy". :( Obaja bratia mohli byť zastrelení v prvých piatich minútach ale o čom by bol potom film ? Scenárista i režisér si z divákov urobili prču. film natočeny pre milovníkov westernov, ktorý ale nemal toho pravého kovbojkárskeho ducha . (13.12.2020)

Tak tohle není zrovna optimistické dílo. Jakože Baldi vytvořil pozoruhodnosti od parodie po smrtelně vážné špagety, tohle je asi ta nejvážnější. A mně se to líbilo. Muž zákona Franco Nero, tradičně (tento rok ještě jo) málomluvný chlapík, ctící zákon a mající odpor ke zbytečnému násilí na cestě za zločincem chráněným svým vysokým postavením a s kaňkou v minulosti. Ojediněle však Franco není zcela osamělý vlk, na cestě dohlíží na výchovu svého mladšího násilím dosud nezkaženého bráchy. Byl to první kus, kde jsem Alberta Dell‘Acqua viděla, a taky jistě jeho největší. A domnívám se, že ačkoliv tento kaskadér z povolání nelezl po kolmých zdech, ani se nevrhal z čtyřicetimetrových výšek, ve své roli obstál. Jo, optimismus nečekejte, dost přidává Soukup, s gustem ničící ve spagetách každého, kdo má jen trochu charisma. Do Texasu! (22.01.2013)

Nemohu dát vyšší hodnocení, jelikož způsob, kterým je tento western líčen, nemám rád. Spaghetti westerny jsou sice fajn, ovšem pokud jde o ryze italskou (popř. též italsko-španělskou) produkci, tak v sobě nesou něco, co mi není dvakrát sympatické (x Hodný, zlý a ošklivý; Tenkrát na západě). Možná byla z moji strany chyba, že jsem před tímto filmem viděl Maršála Johna Waynea, který je zpracováním (pravda-je to klasický western, nikoli spaghetti, ovšem o to nejde), kvalitou i příběhem někde jinde. Abych ale Adios Django (při pohledu na originální název nechápu, kde se vzal tento) jen nekritizoval, tak musím vyzdvihnout hudbu, Franca Nera a nakonec i nevšední děj, resp. ono velké překvapení, které oba bratry čeká. Samotný závěr jsem takto nepředvídal, tudíž 3* jsou sice maximum, které mohu dát, ovšem mají svůj stálý lesk. (18.04.2010)

Zklamání. Film porušuje základní pravidlo žánru - chybí mu humor. Postavit vedle sebe dva bratry, z nichž jeden celý film lítá jako debilní poděs a druhý šestiraňákem zmůže, aniž hne brvou, tolik, co za druhé světové nedokázalo ani kulometné hnízdo, je sice možné, ale nesmím se při tom tvářit, že to beru vážně. Jestli se po mně chce, abych pocitově s těmi hochy soucítil a prožíval jejich trable, tak je mi líto, ale já jsem je v tom nechal. Proč nejdu v hodnocení ještě níž, je proto, že herci dělali co mohli a co ji m scénárista a režisér nepokazili, že to má pěknou muziku a že mám pro western slabost. (21.05.2010)

Tak na tomhle spageťáku je nejlepší Nero a dvě výborné skladby, zbytek je maximálně průměrný. Příběh by mohl být zajímavý, nebýt mizerného scénáře a režisér se taky nevytáhl. Některé přestřelky jsou silně úsměvné, např. hned ta první, dva maníci běhaj po prázdné ulici asi 6 minut jak myši v bludišti a střílej po sobě ostošest, kryjou se na nesmyslných místech atd., Nero střílí z pušky od boku, chtěl bych vidět co by trefil. V jedné osadě je barmanka, odjedou do jiné osady a sotva do ní přijedou, je u nich ta barmanka, odjedou z této osady a po cestě opět potkaj tu barmanku, jak to ta holka sakra dělá? Hudba je nic moc, kromě těch dvou zmíněných skladeb, které jsou naopak super, zvláštní. S Djangem to nemá nic společného, tedy kromě Nera a žánru. (04.12.2009)