Pi li bei bei
Wonder Boy
Obsahy(1)
Při veliké bouři, ve které se nad místní nemocnicí objevil létající talíř, se na tamním porodním sále klube na svět malý Bej Bej. Porod návštěvníci z vesmíru trochu zkomplikují dočasným výpadkem proudu, ale nakonec vše dopadne dobře. Už od miminka je rodičům jasné, že s malým Bej Bejem není všechno v pořádku, jelikož při sebemenším dotyku rukou Bej Bej vydává elektrické výboje. Od té doby kolem něj chodí otec už jen v gumových rukavicích a matka ho pro změnu izoluje od okolního světa tím, že Bej Beje drží doma pod zámkem. Ten hledá všemožné skulinky, jak by se dostal ven, hrát si mezi běžné děti. To ale končí většinou další nechtěnou nehodou v podobě dalších, elektřinou zasažených dětí. Bej Bejovy schopnosti sice mají i svoje pozitiva, ale v okamžiku, kdy se o něj začnou zajímat vědci a chtějí ho ještě více izolovat od světa svým výzkumem, rozhodne se chlapec svého nechtěného daru vzdát. Za pomoci kamarádů ze školy se vydá hledat návštěvníky z vesmíru, aby jim jejich darované schopnosti vrátil. (Rakosnicek77)
(více)Recenze (8)
Jestli je to to, jak při bouřce vrátí slepci zrak, tak skončilo pátrání po legendárním okamžiku jednoho odpoledne v sousední chalupě, kam jsem zdrhla na televizi cca ve 2 letech. ()
Klasická nostalgie, která by dnes už neoslovila. Ale dnešní třicátníci jsou nadšeni. Zapomenutý filmeček, na jehož zapomenutí se podepsal oblíbenější Goro. ()
Můj první asijský film, nemohlo mi být tehdy víc než šest, sedm let a pravděpodobně mě rodiče nenechali koukat na celý a viděl jsem možná jen úvodní půl hodinu, ovšem scény, kdy malý Bej Bej přeblíkává semafory na zelenou nebo nechá zvonit školní zvonek poté, co ho vyučování přestalo bavit, se mi nesmazatelně vepsaly do paměti. Po téměř třiceti letech jsem se ke snímku vrátil (pravda, v mandarínštině bez titulků), ale ač zestárl film i já, pořád je to ještě solidní průměr. Z nostalgie bych uvažoval i o hvězdičce čtvrté... ()
Tenhle vyloženě dětský film, byl jistě velice oblíbený u dnešních řekněme třicátníků. Malý Bej Bej a jeho nelehký úděl v podobě probíjejících rukách, se mi vryl do paměti už jako malému klukovi a určitě jsem mu záviděl, jeho schopnosti ovládat kolotoč, nebo řídit semafor. To negativní. jsem tam jak prcek neviděl. Teď když jsem měl možnost film vidět znova, jsem samozřejmě musel polevit, ze svého dětského nadšení, protože prostě ty dospělácké oči, tohle dětské dílko vidí už trošičku jinak. Přesto musím uznat, že část té dětské nostalgie ve mne zůstala a film hodnotím, jako nostalgickou vzpomínku na dětství :-) ()
"Nejsme žádné malé děti, už jsme žáky první třídy!" :-D ()
Hvězdy z nostalgie! Viděla jsem to někdy v 6 letech na ČT1 a udělalo to na mě tehdá takový dojem, že si to vybavuju ještě po 20 letech. Stejně jako v přápadě Gora - bílého psa doufám, že už to nikdy neuvidím, ať si ten dojem nepokazím :-D ()
Před mnoha lety to vysílala F1, líbilo se mi to, ale tenkrát se mi líbilo všechno :) Ale dávat elektrické rány lidem bych chtěl umět pořád :) ()
Mám malého pejska , jistě mě má rád , umí i tlapku dát.............Já jsem to viděl jako pubertou smýkaný jinoch a seru s toho smíchy ještě teď. ()