Učedník

(Země původu:  Ålandy - autonomní kraj Finska) Skvělá atmosféra začátku 20. století, od prostředí až po chování postav. Mimochodem, sympatie ke všem hlavním postavám se neustále mění až do úplného závěru. Do pěti hvěz bohužel chybí nějaký silný "wow moment" ale stále to stojí za shlédnutí.. (17.05.2016)

Mistrně napsané a výborně provedené drama made in Suomi. Můžete samozřejmě namítat, že otec byl až moc magor, ale když se budeme tvářit, jako že se to odehrávalo kdysi dávno... Pro mě jeden z vrcholů letošního festivalu. Filmu není co vytknout, konec je hodně vyhnaný do extrému, ale když si představím, že se celý příběh udál už dávno... Cinema Mundi, 2014. (03.03.2014)

Psychologické drama, které se pomalu rozvíjí a přidává na napínavosti. Děj byl zasazen do r. 1939, do oblasti Finska se švédskou menšinou, kdy ještě v rodinách převládal patriarchát. Herecké obsazení se povedlo právě z této komunity. Pro znalce severských jazyků to může být zajímavé. Správce majáku až příliš velký despota, který není ochoten přiznat pravdu sobě i ostatním. Zajímavé téma i zpracování, které mi sedlo do nálady a vkusu. Mohu doporučit těm, kteří mají rádi drsné skandinávské reálie i postavy. Viděno v rámci filmové přehlídky Suomi100 ke 100. výročí nezávislosti Finska. (13.10.2017)

Skandinávské filmy tvoří svou tradicí i současností snad nejvýznamější komplex světové kinematografie, a finský film Učedník do toho skvěle zapadá. Nití, které látá tuto tradici (i současnost) dohromady je subtilní popis křehkých vztahů především v rodině, ale také rodinných příslušníků v dotykových uzlech s vnějším prostředím. Otcem třináctiletého syna Gustava a adoptivního (?) syna Karla je tyran. A s tyranem se nedá domlouvat; nedá se obměkčit ani mírnit; je možné ho jedině zabít. Tyranství je systém, který má (už od Antiky) dvě základní pravidla: na každý odpor odpovídá represí přímo úměrné tomuto odporu a každý odpor musí být beze zbytku potlačen. Ve filmu Ulriky Bengtsové se jedná o tyranství zjevné, zřetelné a teritoriálně vymezené. Tyranstvím nezjeveným, vnitřním, duchovním (zahrnujícím nejen muže, ale i ženy a děti) se zabývá (i když třeba jen rámcově) značná část skandinávské filmové produkce od Dryera a Sjöberga počínaje. A asi není třeba připomínat motorický vilv dramatika Augusta Strindberga (i tento film se na něj elipticky odkazuje). (29.10.2014)

Sic to smrdí dirigentem Hanekem, zejména díky izolovanému rodinnému teroru za pomoci minimalistických prostředků (vyjma krásné scény planoucího klavíru), problémem filmu je, že na svém bitevním poli manévruje s naprosto neobjevnou válečnou taktikou, kterou jen o trochu progresivnější generál ihned prohlédne a je schopen ji úspěšně čelit. Bohužel práce s archetypy postav je zde natolik průhledná, že se dá srovnat například k osobě diváka, který z nedostatku vyššího filmového vzdělání přirovnává každý nepříjemný izolační film k provařenému Hanekemu. (30.10.2014)