Minulost

Ked nam je hlavna postava sympaticka, je ovela lahsie prezivat to, co sa s nou deje, ako ked sa nam nepaci, ba vobec nerozumieme jej konaniu a v podstate je nam to fuk, ako to cele skonci. Aspon u mna to tak funguje. Urcite by sa mi aj film pacil viac, keby som si nemyslela o zene z tohto pribehu, ze sama si moze za svoje nerozvazne a lahkomyselne spravanie. Fakt mi bola velmi nesympaticka, nie herecka, ale postava. A tie cigarety to uplne dorazili. Minulost by som definovala ako dost zvlastny film. Divak musi sam prist na to kto je kto, napriklad cie su tie deti, atd. A rusil ma ten hluk. V pozadi a pocas dialogov boli vzdy - viem ze zamerne - nejake rusive zvuky, napr. fen na vlasy a ine. Akurat tych deti mi bolo luto. Ide o depresivny film s mnozstvom hadok, kriku a placu. Urcite to nie je ziadna oddychovka. Mysteriozna drama? Nemyslim si. Iba drama. Riesia sa predovsetkym vztahy, partnerske a rodicovske. Myslim si, ze taky, aky je byt, kde zije tato rodina, taky je aj zivot hlavnych postav. Pochmurny, depresivny, tmavy, nelakavy, neopraveny. Treba ho dat do poriadku, namalovat steny, opravit to a to. Myslim si, ze je v tom akasi metafora. And by the way, nemam rada otvorene konce... (28.05.2020)

Kriste. Stará kurva čo to ťahá a jebe s každým, čo je aspoň trochu divný a potom sa čuduje, aky dojebatý ma život, deti a všetko okolo toho. Ne. Nebudem sa viac k tomu vyjadrovať, lebo toľko nadávok snaď ani nepoznám. Dajte mi späť niekto tie hodiny života, čo som pri tomto ohavnom dríste strávil. ODPAD!!! (25.08.2018)

Jestliže předchozí celosvětově proslavené strhující drama Asghara Farhadiho Rozchod Nadera a Simin popisuje nesnesitelnou těžkost až nemožnost rozpadu manželství v totalitou svázané současné íránské společnosti, jeho nový film Minulost naopak popisuje nesnesitelnou lehkost jeho rozpadu v dnešní Evropě. Hodnotí se tak míra svobody - minulá zpráva kriticky hovořila o nedostatku svobody, ta současná hovoří opět kriticky o jejím nadbytku. Íránská totalita a extrémně liberální Evropa představují možná dva extrémy, jestliže v první realitě se z manželského svazku téměř nedá vycouvat a je míněn na vždy (jak tomu bylo v dávném kdysi i v našich končinách), v realitě druhé se vztahy volně prochází a bez ohledu na děti a dopady na okolí (i možná morální dilemata) se střídají partneři bez jakéhokoliv pocitu újmy. Jako by se dnes mohlo všechno, jako by činy neměly své budoucí následky, jako by neexistovalo nic dlouhodobějšího. Tím, jak se zrychlil pracovní život, zrychlilo se i subjektivní vnímání času, vlastní život se žije jakoby pohledem skrze sklo. Nepřemýšlíme o něm, nerozumíme mu, nemáme čas se zastavit a řešit ho. Jen se díváme a neslyšíme. Pohledy skrze sklo. Příhodná metafora i efektní formální prvek... (14.08.2014)

Málokdo (pokud vůbec kdo) umí v současné kinematografii civilně zachytit spletitost, složitost a s tím spojenou nejednoznačnost mezilidských vztahů tak jako právě Farhadi. Svým postavám vstupuje "dokumentárně" do života jen na určité období, aniž by vysvětloval co bylo a co bude. Zarytě se vyhýbá vyřčení nevyřčeného či nabídnutí (roz)řešení. I přesto (či právě proto) se umí dostat postavám pod kůži způsobem nevídaným. Přijde, zachytí, zdrtí a zase odejde. Největší (a ostatně i jediné) zklamání je, že se Farhadi snaží, ať již cíleně či mimoděk, o takové intimnější navázání na Rozchod Nadera a Simin. Ostatně tohle by klidně z fleku mohlo být volné pokračování "po letech". Stačilo by vyjít ze situace, že Simin s dcerou na západ odešly... (19.10.2013)

Dlouhé doznívání Rozchodu Nadera a Simin. Příběhová výstavba Minulosti, s příliš pečlivě odkrývanou historií propletených vztahů, nedokáže zakrýt, že Farhadi myslel předně na to, aby měl diváka neustále čím překvapovat. Postavy kvůli tomu nutí k vyhroceným činům, jejichž melodramatický nádech dost ztěžuje vnímání filmu jako utlumeného psychologického dramatu. Výsledkem je nepřesvědčivé vyjádření známé poučky „minulosti neutečeš“ (v nejvýstižnější metafoře filmu, bohužel použité hned v úvodu, jsou minulostí dešťové kapky na čelním skle automobilu, rovněž bránící ve výhledu a v cestě vpřed). Nejen nepřesvědčivé, ale navíc parazitující na utrpení postav, zejména Marie (příjemně civilní Bérénice Bejo), jejíž život uvízl mezi dvěma muži. Nešťastní jsou ale také všichni kolem ní, snažící se mezi sebou urputně navázat zpřetrhaná pouta, zatímco se divák snaží zorientovat v tom, kdo je vlastně čí vlastní/nevlastní otec/matka/dcera/syn. Pokud se budu chtít dojímat nad osudy nešťastných lidí, můžu si rovnou pustit plnokrevné melodrama, které nepředstírá důležitost a jde k emocionálnímu jádru přímo. 70% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Radko, ScarPoul (07.05.2014)